Jarda Vála: Seminář cvičitelů a vedoucích turistiky

Každoroční dvoudenní seminář cvičitelů a vedoucích turistiky uspořádal oblastní výbor KČT Vysočina tentokrát ve spolupráci s odborem KČT Humpolec v rekreačním středisku Želivka nedaleko Želiva.

Na devátou hodinu se nás, pětašedesát účastníků z deseti odborů z celé Vysočiny, sjíždí do místa konání semináře nedaleko Malé přehrady.

Po rychlém ubytování se společně vydáváme přes most na levý břeh Želivky...

... k Sedlické hydroelektrárně, jejíž prohlídku máme sice předem domluvenou, ale protože jsme se trefili do termínu, kdy je mimo provoz, musíme se spokojit se stručným výkladem o její historii a funkci venku před budovou. Úkolem hydroelektrárny je vyrábět elektrický proud pro vykrývání špiček v rozvodné síti. Byla postavena v roce 1926 a osazena dvěma Francisovým turbínami méně typického ležatého provedení, v roce 1928 přibyla třetí. Voda ze Sedlické přehrady je přiváděna štolou dlouhou 856 metrů, elektrárna vyrobí za rok kolem 6,5 milionu kW elektřiny.

Úzkou asfaltkou potom stoupáme do Sedlic, odkud nás autobus odváží do Humpolce. Tady máme na vybranou: buď návštěvu Rodinného pivovaru Bernard, nebo prohlídku Muzea Dr. Aleše Hrdličky, humpoleckého rodáka, světoznámého antropologa.
Jako první navštěvujeme Hrdličkovu expozici, která je rozdělena do dvou částí. Jedna symbolizuje indiánskou vesnici, jejíž součástí jsou figuríny indiánů v životní velikosti, indiánský stan týpí, zbraně, hudební nástroje a další předměty,...

... druhá představuje Hrdličkovu pracovnu, kde jsou vystaveny jeho rukopisy, dopisy, které si vyměňoval se svými učiteli a přáteli, drobné předměty z jeho života a dokumenty z jeho výzkumů. Návštěvník se zde seznámí s životem, dílem a vědeckými výsledky humpoleckého antropologa. Dr. Aleš Hrdlička žil od svých třinácti let ve Spojených státech, vystudoval lékařství a antropologii, které zůstal věrný po celý život. Kromě otázky jednotného původu člověka zkoumal osídlení Ameriky a velkou část svého života věnoval výzkumu indiánských kmenů.
Přecházíme do antropologické expozice, která nás seznamuje s hypotézami o vzniku vesmíru s moderním pohledem na otázky vzniku života na Zemi. Pozornost je věnována biologii člověka, cyklu lidského života, antropologii člověka a jejímu využití v praxi podle Dr. Aleše Hrdličky, průkopníka teorie o jednotném původu lidstva.

Následuje národopisná expozice přibližující život, práci, kulturu a tradice v oblasti Humpolecka. Jsou zde modely starých lidových staveb a expozice více než 500 let staré soukenické tradice.

Interiéry obydlí 19. století představují světnice venkovského stavení a měšťanská jizba.

Nejnovější expozice Jak se šilo, jak se žilo byla otevřena loni v květnu a ukazuje interiér běžné domácnosti, kde kromě toho, že v ní lidé žili, také provozovali své řemeslo. Na jedné straně je k vidění šicí stroj a švadlena stojící u žehlicího prkna, na opačném konci místnosti sedí muž u obuvnického stroje a kolem něj je rozloženo ševcovské nářadí.Kromě toho jsou zde vystaven různé druhy žehliček, historická kamínka na jejich nahřívání, starý mandl a několik dalších šicích strojů.
Vracíme se k autobusu a čeká nás krátké popojetí na Rozkoš, odkud jdeme ke zřícenině hradu Orlík. I když ranní modré nebe už zmizelo, stoupáme po točitých kovových schodech na vyhlídkovou plošinu vytvořenou na vrcholu věže a výhled vůbec není špatný. Názory na tuto novou „rozhlednu“ se různí, můj kritický náhled se po výstupu trochu otupil, nicméně si stále myslím, že bez ní byla věž hezčí...

Původně byla vysoká 25 metrů a do poloviny své výšky plně vyzděná. Vstupovalo se do ní po dřevěném můstku z protilehlého paláce a vzhůru se stoupalo vnitřním schodištěm. V 1. polovině 19. století se část nárožní věže zřítila, v roce 1913 došlo na popud místních rodáků k první konzervaci jejího zbytku i ostatního zdiva.
Prolézám zříceninu skrz naskrz a s údivem zjišťuji, kolik se toho tady od mé poslední návštěvy změnilo. Zajímavé je například malé hradní muzeum zřízené v patře nově postaveného provozního objektu. Expozice provází slovem i obrazem historií hradu a představuje archeologické nálezy, především středověké kachle.

Po prohlídce se vracíme k autobusu a odjíždíme do Želiva. Také tady je několik možností: prohlídka kláštera premonstrátů, prohlídka klášterního minipivovaru, nebo posezení v restauraci hotelu Na Kocandě. Hotel byl postaven v letech 1910 až 1911 a v životě obyvatel Želiva hrál významnou roli nejen jako restaurace, ale našly zde útočiště divadelní spolek, kino, Sokol a další spolky.

Závěr je potom pro všechny stejný – pěšky podél Želivky do místa ubytování. V 17 hod. absolvujeme v rámci semináře promítání filmů, kterými se oblast KČT Vysočina prezentovala na Festivalu amatérských filmů ve Zlíně. Nejprve to byl film Františka Janečka a Míly Bradové z vysokohorské turistiky v oblasti Dachsteinu, pak film Lenky Žákové a Jarky Kohoutové z oslav 125 let KČT v Praze a nakonec nový film Věry Veselé ze Stezky korunami stromů na Lipně. Také večer se nese v cestopisném duchu – havlíčkobrodští značkaři Vláďa Maršík a Martin Pesler promítali snímky z jejich cesty na Bajkal.

V neděli ráno pokračuje seminář přednáškou Míly Bradové na téma Seznámení se zásadami nordic walking, po níž následuje vycházka po červené značce k Sedlické přehradě. Cestou míjíme smírčí kámen, který má údajně připomínat spor dvou místních sedláků o hranice jejich pozemků, který skončil v roce 1571 zabitím obou aktérů.

Přicházíme k hrázi, jejíž koruna se právě rekonstruuje. Hráz je gravitační, zděná z lomového kamene, obložená žulovými kvádry. Žula byla těžena ve dva kilometry vzdáleném lomu, celkem se jí spotřebovalo na dvacet tisíc kubíků. Hráz je zakřivena do oblouku o poloměru 180 metrů, dlouhá je 118 m a vysoká 20 m. Celkový objem nádrže je 2,32 mil. metrů krychlových při ploše 38 ha.