Setkání toulkařů v Kytlicích (I)

(předchozí článek Cestou na setkání toulkařů do Kytlic)
Jednotlivé túry, které Ivana připravuje, nejsou samozřejmě povinné, ale doporučené. Mnozí sem jezdí už patnáct let a některé lokality znají jak své boty, a proto si vymýšlejí vlastní modifikace nebo rovnou celé jiné trasy. Ani my nejsme výjimkou, ale tentokrát jdeme s Ivanou, protože známe jenom část trasy, navíc to bylo v roce 2000, což je opravdu dávno... 

Na okraji Kytlic podcházíme pod viaduktem železniční trať, přecházíme silnici a stoupáme neznačenou cestou lesem dokud nenarazíme na červeně značenou Evropskou dálkovou trasu E3. Šlapeme po široké upravené lesní cestě  a míjíme kopce, které jsme loni systematicky jeden za druhým zlézali (můžete se se o tom dočíst zde). Dostáváme se na rozcestí Křížový buk (537 m), přecházíme silnici z České Kamenice do Chřibské a pokračujeme na odbočku ke Zlatému vrchu.
Zlatý a sousední Stříbrný vrch jsou čedičové kopce vyčnívající nad obcí Líska. Dříve se označovaly jako Velký a Malý Rybí vrch (Fischberg) a na obou se lámaly čedičové sloupce. Oba lomy jsou dnes opuštěné a Zlatý vrch je národní přírodní rezervací.

Na Zlatém vrchu (657 m) byl lom založen kolem roku 1870. Čedičové sloupce v něm byly dokonale vyvinuté a jen málo rozpukané, takže se daly lámat až v šestimetrové délce. Pro svou velkou odolnost se údajně používaly i při stavbě mořských hrází v Nizozemí. V roce 1940 byla těžba v lomech na Zlatém i Stříbrném vrchu zastavena a oba kopce byly prohlášeny za chráněné. Ještě před koncem druhé světové války se zde ale opět začalo lámat a těžilo se tu i po roce 1945. Podruhé byl Zlatý vrch, ale už bez svého souseda, vyhlášen chráněným územím v roce 1964, nicméně i pak těžba ještě několik let pokračovala, aby bylo odlámáno dolní patro lomu. Definitivně byla těžba zastavena teprve 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta celá lomová stěna, tvořená až 30 metrů dlouhými pěti- a šestibokými čedičovými sloupy. Tato stěna je ještě mohutnější, než podstatně známější Panská skála u Kamenického Šenova.

Obdivujeme štíhlé sloupce, uprostřed čedičového tělesa téměř svislé, jejichž sklon se směrem k okrajům zmenšuje, takže vytvářejí jakýsi obrovský vějíř.
Obcházíme celý lom a opatrně stoupáme suťoviskem, porostlým řídkým bukovým lesem. V závěru se musíme protáhnout úzkou štěrbinou a stojíme na vrcholu. 

Kvůli mlze není rozhled nic moc, tak se alespoň nasvačíme.

Opatrně sestupujeme suťoviskem do sedla, přecházíme po louce a znovu stoupáme, tentokrát za pohledem do lomu na Stříbrném vrchu (599 m). Bývaly zde až deset metrů dlouhé čedičové sloupce uspořádané do krásných vějířovitých svazků, po jejich odtěžení jsou však dnes viditelné jen krátké a nedokonale vyvinuté sloupce a v dolní části lomu odkryté tufové horniny, tvořící zřejmě výplň sopouchu, kterým v třetihorách vystupovala čedičová láva k povrchu.

Přicházíme znovu na červenou značku, která nás přivádí k odbočce na Studenec (737 m). Jedná se o výrazný, široce kuželovitý čedičový vrch, nejzápadnější dominantu Lužických hor. Býval jedním z opěrných bodů nejstaršího zemského triangulačního systému Čech, o čemž dlouhou dobu svědčil kámen s vytesaným nápisem Monumentum astronomico-geometricum. V 19. století patřil do rozsáhlého panství Kinských a kníže Ferdinand Kinský dal v roce  1854 na vrcholu postavit dřevěnou vyhlídkovou věž s letním hostincem. V roce 1865 však musela být pro špatný stav stržena a až o dvacet let později inicioval děčínský Horský spolek pro České Švýcarsko stavbu nové železné rozhledny. Šestnáct metrů vysoká nýtovaná konstrukce s 92 schody byla slavnostně otevřena 15. července 1888. O dva roky později byla dokončena čedičem dlážděná cesta na vrchol a v roce 1893 nechal kníže Ferdinand Kinský postavit vedle rozhledny dřevěnou chatu letního hostince. Ten sloužil až do 50. let 20. století, kdy vyhořel a dodnes z něj zůstaly jen základy se zbytkem zděného sklepa. Rozhledna nebyla od druhé světové války udržována, postupně chátrala a výstup na ni se stával nebezpečným. V květnu 1999 měla být zbořena, ale k demolici nedošlo, naopak 28. března 1997 byla prohlášena za kulturní památku. Po dlouhých jednáních byla ve dnech 17. až 19. září 2007 konstrukce rozhledny za pomoci vrtulníku po částech snesena a obnovená pak po několika neúspěšných pokusech 14. března 2009 opět vynesena. Dne 21. června byla rozhledna znovu slavnostně otevřena.

Stoupáme nahoru, přestože tušíme omezený výhled, neboť dopolední mlha zatím nehodlá zmizet. Vracíme se do sedla pod Studencem a po modré značce klesáme do místa, kde by podle mapy měla být asfaltová lesní cesta. Je tam a zjišťujeme, že jako bonus je po ní vedena naučná stezka! Jmenuje se Okolím Studence, Správa CHKO Lužické hory ji zřídila už v roce 2002 a je smutné, že se ještě nedostala do turistických map! 
Dostáváme se po ní znovu na rozcestí Křížový buk, odkud pokračujeme po zelené značce do Mlýnů a pak po silnici do Kytlic.
Zprávy o vynikajícím pivu v místním minipivovaru Helene nás samozřejmě nenechávají chladnými a místo na chatu míříme do penzionu. Od března letošního roku zde vaří vlastní pivo, a sice světlou jedenáctku Grácie a polotmavou dvanáctku Adonis.

(následující článek Setkání toulkařů v Kytlicích II)