Po včerejším výstupu na nejvyšší vrchol Vitoši nás dnes čeká túra v pohoří Rila, konkrétně výstup na Musalu (2925 m), nejvyšší vrchol nejen Bulharska, ale celého Balkánu.
Téměř polovinu pohoří zaujímá Národní park Rila, založený v roce 1992. Pyšní se množstvím turistických tras a sítí chat postavených ještě za „socíku“. Desítky jezer, vodopády, skalnaté štíty, ale i rozlehlé oblé hřebeny a travnaté planiny, to vše trochu připomíná slovenské Roháče.
Jen necelých deset kilometrů jedeme autobusem od hotelu do horského střediska Borovec. Na přelomu 19. a 20. století nechal bulharský princ Ferdinand postavit uprostřed borových lesů tři vily a loveckou chatu, v níž roku 1913 hostil německého císaře Viléma. Později ji využíval jeho syn Boris, než ji v roce 1949 znárodnili ve prospěch bulharské komunistické elity. Mezitím zde další zbohatlíci založili luxusní kolonii Čamkorija (turecky Borový háj), z níž se později vyvinul Borovec, hlavní zimní středisko Rily. Je tu několik hotelů, množství hospůdek, obchodů se sportovními potřebami a stánků se suvenýry, nás však zajímá zda a za kolik jezdí kabinková lanovka, jejíž dolní stanice se nachází v blízkosti hotelu Samokov. Je v provozu do 17 hodin a jízdenka stojí osm leva. Obousměrná, jiná neexistuje. Nám to nevadí, neboť až na jednu výjimku nemáme v úmyslu vracet se dolů pěšky. Pro Bulhary zřejmě tato varianta vůbec nepřipadá v úvahu...
Necháváme se tedy vyvézt pět kilometrů dlouhou kabinkovou lanovkou na Jastrebec (2369 m).
Od horní stanice lanovky vede cesta téměř po vrstevnici a šlapou po ní desítky lidí, které lanovka bez přestání přiváží.
Vrchol Musaly máme před sebou, ale cesta k němu bude ještě dlouhá.
Asi hodinu nám to trvá k chatě Musala (2389 m), zjevně již dostavěné, nicméně neprovozované.
Krátce odpočíváme před sousedním srubem s malou hospůdkou...
...a podél plesa stoupáme na další skalnatý stupeň.
Míjíme malé pleso po pravé ruce...
... a procházíme kamenitým svahem. Před stoupáním k chatě Ledeno jezero (2720 m) máme poslední možnost doplnit zásobu pitné vody. Chatu ve tvaru pyramidy necháváme záhy za sebou...
... a po nějaké době i pod sebou.
Mnoha serpentinami postupně stoupáme, vychutnáváme si krásný výhled...
... a konečně je před námi chata Musala a v její těsné blízkosti vrchol. Jsme ve výšce 2925 metrů, výš už to na Balkáně nejde!
Lidí je tu požehnaně, a tak se po krátkém odpočinku a společném fotografování chystáme k sestupu.
Někteří se vracejí stejnou cestou,...
... pár se nás vydává s oběma průvodkyněmi po kamenitém hřebeni Markudžik tu a tam označeném kamennými mužíky. Přecházíme vrch Bezimenec (2792 m), zatímco následující Aleko (2713 m) traverzujeme.
Hřeben postupně klesá a jsme rádi, když konečně můžeme horu kamenů vyměnit za travnatou louku s ostrůvky kosodřeviny.
Před 17. hodinou se řadíme do fronty a sjíždíme lanovkou do Borovce k autobusu.
Jen necelých deset kilometrů jedeme autobusem od hotelu do horského střediska Borovec. Na přelomu 19. a 20. století nechal bulharský princ Ferdinand postavit uprostřed borových lesů tři vily a loveckou chatu, v níž roku 1913 hostil německého císaře Viléma. Později ji využíval jeho syn Boris, než ji v roce 1949 znárodnili ve prospěch bulharské komunistické elity. Mezitím zde další zbohatlíci založili luxusní kolonii Čamkorija (turecky Borový háj), z níž se později vyvinul Borovec, hlavní zimní středisko Rily. Je tu několik hotelů, množství hospůdek, obchodů se sportovními potřebami a stánků se suvenýry, nás však zajímá zda a za kolik jezdí kabinková lanovka, jejíž dolní stanice se nachází v blízkosti hotelu Samokov. Je v provozu do 17 hodin a jízdenka stojí osm leva. Obousměrná, jiná neexistuje. Nám to nevadí, neboť až na jednu výjimku nemáme v úmyslu vracet se dolů pěšky. Pro Bulhary zřejmě tato varianta vůbec nepřipadá v úvahu...
Necháváme se tedy vyvézt pět kilometrů dlouhou kabinkovou lanovkou na Jastrebec (2369 m).
Následující článek Bulharské hory III (Sedemte Rilski jezera)
Žádné komentáře:
Okomentovat