Bulharské hory VIII (Poslední den)

Předchozí článek Bulharské hory VII (Výstup na Bezbog)
Den odjezdu z Bulharska byl věnovaný koupání v termálech, nákupům a poslednímu hodování v restauraci.

Ráno odjíždíme dvěma mikrobusy z Banska do pár kilometrů vzdálené obce Dobrinište. Nejprve se jdeme podívat do parku a k tureckým lázním. 

Máme sice možnost je navštívit, ale bez výjimky se všichni přesunujeme do nedalekého areálu se třemi venkovními bazény s termální vodou. Platíme osm leva a užíváme si různě teplé vody, ve velkém bazénu plaveme, v menším se brouzdáme a v malém sedíme a necháme se masírovat proudem vody z trysek. Mezitím se povalujeme na lehátku a také si zajdeme na kafko. Zkrátka relax.

Zlatým hřebem pak je oběd v blízké Makedonské restauraci. Všichni hosté sedí buď venku pod slunečníky, nebo na terase, restaurace uvnitř je prázdná.

Několikastránkový jídelní lístek s fotografiemi jednotlivých jídel nám výběr neulehčuje, spíše naopak – všechny pokrmy vypadají neuvěřitelně lákavě. A jsou takové i ve skutečnosti! Objednávám si bjurek, což jsou papriky plněné sýrem a obalené v těstíčku, a s Alenou na půl praženi kartofi (neboli hranolky) sypané sýrem sirene. Porce jsou to jak pro dřevorubce!

A když už jsem začal o jídle, zmíním se o tom, jak jsme se stravovali během celého pobytu. Snídaně jsme měli v ceně zájezdu a byly formou švédského stolu: sýry kaškaval a sirene, salám a uzené maso, máslo, med, marmeláda, müsli, jogurt, vejce natvrdo, pokrájená rajčata a okurky, chléb a pečivo. V Bansku i ovoce, jako banány, blumy, vodní a žlutý meloun.

Na večeři jsme si obvykle zašli do některé restaurace, kde jsme si samozřejmě vybírali typická bulharská jídla. Těmi úplně nejtypičtějšími jsou kebabče a kjufte. Obojí je grilované mleté maso, obyčejně směs vepřového, telecího a jehněčího (ale spíše to zavisí na tom, jaké maso je právě dostupné). Kekabče má podobu válečku, kjufte vypadá jako náš karbanátek. Kavarma je v keramické misce zapečená kořeněná směs masa (vepřového, kuřecího nebo mix) a zeleniny (rajčata, papriky, cibule), katino meze je maso s paprikami, rajčaty, cibulí, česnekem a houbami, sač se servíruje v mělké nádobě se dvěma uchy, ještě to na stole bublá, takže můžete jíst dlouho a nemusíte se obávat, že vám to vystydne. Sač může být svinski, pileški, vegetarianski nebo kombinirovani a je to směs masa a zeleniny, kde kromě rajčat a paprik může být lilek, cuketa, kukuřice, hrášek, mrkev i houby). 

Velká dobrota je také ljutenica, pasta složená z paprik, rajčat, baklažánu, cibule, česneku, rostliného oleje a pepře. Používá se především jako příloha k masitým jídlům, ale lze ji také mazat na chleba a pečivo. Je podobná ajvaru, ale nebývá tak pálivá.
Samostatnou kapitolou jsou bulharské saláty, především šopski salát, známý i u nás. Ovšem tady chutná mnohem lépe. Nejen díky kvalitní zelenině, ale také bílému sýru sirene. To je opravdový balkánský sýr, něco naprosto jiného než přesolené tvarohové krychle, které se prodávají u nás...
Pokud jde o bulharské pivo neboli bira, není vůbec špatné. Nejoblíbenější značkou ležáku je Zagorka (říkali jsme mu samozřejmě Hanka) z pivovaru Stara Zagora a Kamenitza z Plovdivu, ale pili jsme i Pirinsko z Blagoevgradu a Šumensko (říkali jsme mu Šoumenské) z pivovaru v Šumenu. Většinou to byla piva lahvová, výjimečně byla k mání i nalivna bira neboli točené pivo.