Bulharské hory VI (Roženski manastir a Melnik)

Předchozí článek Bulharské hory V (Výstup na Vichren)
Pohodový den na jižním úbočí Pirinu s návštěvou Roženského monastýru a Melnických pyramid

Před odjezdem z Banska vzhlížíme k horám, zdá se, že bude další krásný den. 

Pirin, zcela vlevo vzadu je jeho nejvyšší vrchol Vichren

Cestou zastavujeme v průsmyku, kde stojí obří památník...

... a na druhé straně silnice malý kostelík. 

Desatero je zatím jenom načtrnuté

Cyklouši vykládají kola a my pokračujeme dál. Projíždíme městem Goce Delčev, pojmenovaném po největším bulharsko-makedonském revolucionáři Goce Delčevovi (1872–1903), který – inspirován bulharskými revolucionáři Vasilem Levskim a Christo Botevem – stal se jedním z bojovníků za osvobození Makedonie jako součásti budoucí balkánské federace. Byl zabit v potyčce s tureckým vojskem tři měsíce před dlouho očekávaným, avšak neúspěšným ilindenským povstáním. Původně byl pohřben v Rilském klášteře, ale po druhé světové válce byly jeho ostatky převezeny do Skopje.
Zastavujeme v obci Rožen... 

... a pěšky stoupáme k Roženskému monastýru. Nejprve však míjíme kostel sv. Cyrila a Metoděje, za nímž leží hrob významného makedonského bojovníka za svobodu Jana Sandanského (1872–1915). Nápis na hrobu je jeho oblíbená výzva: „Žít je boj: otrok bojuje za svobodu, svobodný muž za dokonalost!“

Roženský monastýr od svého založení ve 12. století přežil mnohokrát rabování a vypálení. Jeho jméno je odvozeno od starověkého tvaru slova roden, což znamená narozený.

Nepravidelné nádvoří je malé a prosté, pouze s tyčemi, které nesou větve vinné révy. Vstupné se zde neplatí.

Po obvodu nádvoří jsou mnišské cely, uprostřed nádvoří je kostel Zrození Ježíše ze sv. Panny Marie. V rozlehlém potemnělém chrámu se zastavil čas. Křížová chodba chrání odřenou fresku Poslední soud, zobrazující spravedlivé, kterým na jedné straně žebříku pomáhají andělé do nebe, zatímco hříšníci se snaží lézt na straně druhé a jsou házeni ďábly do obrovské hadí tlamy. Muka pekla jsou živě znázorněna po pravé straně, kde zatracenci hrůzostrašně končí probodáváni vidlemi a podobnými nástroji.

Uvnitř chrámové předsíně jsou zrestaurované nástěnné malby - rozličné příšery ze Zázračného rybolovu a vynikající Nanebevzetí Panny Marie. Uvnitř kostela pokrývá zdi nekonečný počet svatých a zatlačuje do pozadí vynikající ikonostas. Květiny, ptáci, ryby a kanýry krouží kolem bohatě malovaných ikon a celá scéna, neobvykle široká v poměru ke své výšce, je triumfem řezbářského umění.

Z příjemného klášterního chládku se vracíme takřka do výhně. Po krátkém stoupání stojíme na vyhlídce, z jedné strany máme Roženský klášter...

... z druhé první pískovcové útvary.

Přirozené pískovcové pyramidy, jež svým vzhledem připomínají houby, věže, kužely a jehly. Nacházejí se na území o rozloze 17 km² a jsou stále v procesu formování, jejich vzhled a tvar se mění s časem.
Melnik se ukrývá ve skalnatých pískovcových svazích na jihu pohoří Pirin. Se svými 96 domy prohlášenými za kulturní památku je mimořádnou architektonickou rezervací a oblíbeným cílem bulharských i zahraničních návštěvníků. Jeho historie sahá do prvního století před naším letopočtem. Ve 13. století sem vládce Alexej Slava pozval bohaté Řeky, aby se zde usadili. V době První bulharské říše střežil zdejší hrad obchodní cestu ze Soluně do Serdiky, dnešní Sofie. Ještě v roce 1880 populace byl Melnik domovem 20 tisíc lidí. Druhá balkánská válka v roce 1913 město zničila, rozdělila obchodní cesty a vyprovokovala několik etnických čistek. Dnes je Melnik se svými necelými třemi sty obyvatel nejmenším městem v Bulharsku.

Hlavní ulice vedoucí podél vyschlého koryta řeky je lemovaná obílenými kamennými staveními. Domy jsou v přízemí malé a rozšiřují se směrem nahoru horní obytné patro vybíhá nad nižším podlažím, sloužícím jako sklep nebo stodola. Trámové podpěry jsou porostlé květinami a vinnou révou, která visí nad dlážděnými uličkami a úzkými dvorky. 

Na pravém břehu, který je zastíněn pět set let starými platany, je malé náměsíčko, kterému dominuje vysoká bílá budova s maurskými vlnitými oblouky. Je to opuštěný konak, bývalá rezidence tureckého místodržitele. Na počátku balkánské války nechal policejní velitel Karim Bej zatknout a zavraždit sedmadvacet významných občanů, aby nahnal strach celé populaci.

Melnik je též proslulý vinohradnickou tradicí sahající až do roku 1346. Z hroznů zdejší révy, která sem byla přivezena vojáky Alexandra Makedonského ze Sýrie, se připravují těžká, temně zbarvená červená vína známá po celém Bulharsku. Místní obyvatelé se chlubí, že Winston Churchill si zdejší víno objednal na svatbu svého syna. A za „socíku“ se dováželo i k nám:

Je tedy samozřejmé, že navštěvujeme Vinařské muzeum. Ve vstupném je zahrnuta degustace pěti druhů zdejšího vína.

Po dobrém a opulentním obědě ve stinné restauraci na levém břehu vyschlé řeky...

..... namísto odpočinku šlapeme na vyhlídku Sveta Zona zvanou též Nikolova gora. Tyčí se přímo nad Melnikem, takže celé městečko máme jako na dlani. Z výšky shlížíme na domky šplhající po příkré stráni pod zářivě žlutými pískovcovými pyramidami. 

Na východním konci města je zřetelně vidět Kordopulovský dům pojmenovaný po obchodníkovi s vínem, tabákem a hedvábím Manolu Kordopulovi, jemuž kdysi patřil. Jde o největší dům z doby obrození, byl postaven v roce 1754. V podzemí má rozsáhlé vinné sklepy spojené tunely s vinicemi za domem.

Přicházíme ke klášteru Panny Marie Spileotsa, postavenému na těžko přístupném místě na počátku 13. století.

Pokračujeme k ruinám metropolitního kostela sv. Nikola z konce 12. století, z něhož se dochovaly jen tři apsidy v nejvýchodnější části.

Postupně navštěvujeme několik dalších zbytků staveb, čímž uzavíráme vycházkový okruh a stejnou cestou se vracíme do Melniku. Čas do příjezdu cykloušů a autobusu trávíme prohlížením obchůdků se suvenýry, džemem, medem a samozřejmě vínem. Nejznámější Melnik 55 si kupujeme domů. Na závěr se scházíme v parku mezi příjezdovou silnicí a řekou Melniška. Zpovzdálí si nás s kamennou tváří prohlíží Jane Sandanski.

Jane Sandanski (1872–1915) byl ze všech makedonských revolucionářů pocházejících z jihozápadního Bulharska nejkontroverznější. Stal se zastáncem vytvoření samostatné Makedonie, která by se osvobodila od závislosti na Bulharském státě, a bulharští nacionalisté na něj od té doby pohlíželi jako na vlastizrádce. Bulharští komunističtí vládci k němu měli pozitivní vztah pro jeho sympatie k socialimu, dokonce po něm pojmenovali nedaleké město Desudava. Jeho životopis je hodně pestrý, ale tím se zabývat nebudu, jen poznamenám, že v roce 1915 byl Sandanski poblíž Roženu zavražděn agentem Domácí makedonské revoluční organizace (IMRO), pravděpodobně s podporou cara Ferdinanda, kterého si svou činností znepřátelil.

Následující článek Bulharské hory VII (Výstup na Bezbog)