Bulharské hory IV________________ _____Rilski manastir a Stobski piramidi

Předchozí článek Bulharské hory III (Sedemte Rilskih jezera)

Poslední den v pohoří Rila je odpočinkový s dvěma krátkými pěšími vycházkami. Po relativně dlouhé cestě autobusem, kdy nás zdržovaly práce na silnici mezi Rilou a Rilským klášterem, se dostáváme k prvnímu dnešnímu cíli. Projíždíme úzkou uličkou těsně kolem Rilského kláštera a vystupujeme asi o dva kilometry dál.

Stoupáme lesem ke kapli sv. Ivana Rilského, vestavěné do skály s jeskyní Zázračná díra, kde strávil Ivan (876–946) posledních dvacet let svého života.

Postupně se noříme se do malé tmavé jeskyně (baterka nebo alespoň mobil přijdou vhod), přes pukliny ve skále se více či méně pracně, ale úspěšně prosmýkáme vzhůru, kde vylézáme úzkým otvorem ven.

Poutníci podle obyčeje museli projít touto jeskyní před tím, než se přiblížili ke klášteru, přičemž lidé s černým svědomím toho nebyli schopni. Z toho důvodu byli považováni za hříšníky, museli se vrátit domů a po jeden rok se kát, než se opět vydají do Rily. My jsme prolezli všichni, a tak můžeme jít do kláštera hned, přesněji řečeno až se k němu pěšky vrátíme.
Ještě předtím se však zastavujeme u pramene vytékajícího nedaleko Zázračné díry.

To, co vypadá jako odpadky,  jsou složené papírky, na nichž jsou napsána přání zbožných návštěvníků.

Rilský klášter je nejvýznamnějším v zemi a nejposvátnějším místem bulharského pravoslaví. Nachází se v zalesněném horském údolí v nadmořské výšce 1147 m. Kolonii poustevníků založil už v 10. století světec Ivan Rilský, dnešní klášter byl postaven v roce 1335 asi tři kilometry od původní poustevny sv. Ivana Rilského. Brzy se stal významným feudálním panstvím a v době turecké poroby pomáhal udržovat národní a náboženské tradice. Turci klášter třikrát vypálili a vydrancovali (1765, 1768 a 1778) a v roce 1833 ho téměř zničil velký požár. Oprava kláštera byla prezentována jako náboženská a vlastenecká povinnost, veřejná celonárodní sbírka byla úspěšná a mistři uměleckých oborů nabídli své služby zdarma.

Mohutné zdi dodávají klášteru vzhled tvrze, ale jakmile člověk projde bránou, dojem tvrze se rázem rozplyne. Elegantní oblouky kolem vydlážděného nádvoří podpírají patra s řadou mnišských cel.

Před kostelem se zvedá Chreljova věž, jediná dochovaná stavba z roku 1343, kdy vladyka Chrelju přestavěl klášter na pevnost a doplnil ji kostelem Panny Marie.

Fasáda kostela je zdobena vlnovkami, které kombinují rudý a černý kostkovaný vzor s oblouky a různorodostí kopulí.

Nástěnné malby na kostelním exteriéru znázorňují v kontrastu k interiéru typické obrazy pohrom: pád Konstantinopole, apokalypsu a vidiny pekla se spoustou okřídlených démonů, kteří jsou v představách bulharských malířů zvlášť obrovití. Zlé činy hříšníků jsou znázorňovány s láskou ke grotesknímu detailu.

V interiéru, kde platí zákaz fotografování, jsou bohatě malované fresky zobrazující rozmanité scény venkovského života a ortodoxní ikonografie. Malíři nástěnných maleb včetně největšího bulharského umělce 19. století Zachari Zografa pocházeli z Razlogu, Banska a Samokovu. Stěny uvnitř kostela jsou zdobené obzvlášť krásnými ikonami hojně pokrytými složitými řezbami a lístkovým zlatem. Před ikonostasem má být za závěsem schovaná truhla obsahující nejsvatější z klášterních relikvií – stříbrnou schránku s levou rukou sv. Ivana Rilského. Uloženo je zde i srdce cara Borise III., který záhadně zemřel v roce 1944 těsně po návštěvě Hitlera v Německu. V roce 1983 byl Rilský monastýr zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Západní bránou opouštíme monastýr a ve smluvenou dobu čekáme na autobus, abychom po jeho příjezdu neprodleně nastoupili a odjeli. Za městečkem Rila odbočujeme doleva do půldruhého kilometru vzdálené obce Stob. Na náměstí opouštíme autobus a kolem kostelíka se zvoničkou...

...stoupáme k přírodní památce Stobski piramidi. Protože nás je skupina, platíme jeden leva namísto dvou a pokračujeme vzhůru.

Pískové pyramidy jsou podobné těm v Melniku, ke kterým se chystáme pozítří. Stobské se nacházejí na jižním svahu a vyskytuji se v barevné škále od světle žluté až po tmavě hnědou.

Některé jsou ostré jako jehly, jiné kónické jako nějaký obelisk, jsou vysoké až dvanáct metrů a často končí kamenným „kloboukem“, který brání další erozi. Ty bez kamene naopak erodují poměrně rychle.

Stejnou cestou se vracíme k autobusu a odjíždíme do Banska, konkrétně do hotelu Avalon, který bude naším domovem po zbytek dovolené. Avalon je název bájného ostrova, na němž se podle legendy nachází místo posledního odpočinku krále Artuše a jeho ženy.

Bansko je dnes známým lyžařským střediskem, leží v nadmořské výšce 930 metrů přímo na severním úpatí Pirinu a má asi 11 000 obyvatel. Bylo založeno v 17. století Bulhary, kteří odmítli přijmout islám. V 18. století zbohatlo řemesly a obchodem, zdejší obchodníci měli své kanceláře ve Vídni a v Lipsku, kde se učívaly jejich děti, dále pak v Rusku a v Itálii.

Dnes je Bansko rychle se rozvíjejícím turistickým letoviskem, v němž se tradiční bulharská architektura mísí s novou výstavbou.

Pohodlné a výstavné domy obchodníků s nádhernými ozdobnými řezbami udivují dodnes. V nepokojných dobách, obklopeni tureckým živlem, upravovali měšťané své domy pro obranu a úkryt: stavby mají kovová vrata, tajné skrýše a chodby, střílny a průhledy, jimiž bylo možné pozorovat, kdo se blíží ke vchodu. Zadní východy umožňovaly v případě krajního nebezpečí prchnout do hor.
Hlavní ulice se jmenuje Pirin, hotel Avalon se nachází v ulici Eltepe, což je turecký název pro Vichren. V blízkosti náměstí stojí kostel Nejsvětější Trojice z roku 1837, na jehož zvonici si udělali čápi hnízdo.

Náměstí Vazraždane dominuje veliký památník zdejšího rodáka Otce Paisiji nazývaného také Paisij Chilendarský (1722–1773), autora Slovansko-bulharské historie, v níž vyzdvihuje minulá vítězství a vzestup kulturního a politického povědomí známého jako „národní obrození“.

Jednou ze zajímavostí jsou dveře a vrata polepená někdy i desítkami smutečních oznámení. To ovšem neznamená, že by vymřela celá ulice, tady se parte vylepují spíše jako vzpomínka příbuzných v den výročí úmrtí blízkého člověka, který zemřel před dvěma, pěti či třeba deseti lety.

Následující článek Bulharské hory V (Výstup na Vichren)