Za keškami k mlýnům na Podblanicku

Zrušení všech organizovaných turistických akcí v důsledku šíření koronaviru nás přimělo věnovat se turistice individuální. Využíváme krásného jarního počasí a výšlapy spojujeme s geocachingem, díky němuž poznáváme mnohá zajímavá místa, na která bychom se jinak asi nepodívali...

První zastávkou je Kačerov, odkud se vydáváme na druhý pokus odlovení mystery keše, jejíž souřadnice jsme minule špatně spočítali. Klesáme polní cestou k Leskému mlýnu – tedy nikoliv až k němu, protože současný majitel zařídil přeložení zelené turistické značky dál od mlýnu (na www.mapy.cz je ještě zakreslen její původní průběh) a vyhrožuje cedulí o volném pohybu psů. S nálezem kešky jsme tentokrát uspěli, a tak se záhy vracíme stejnou cestou k autu a pokračujeme přes Křivsoudov a Čechtice do Chmelné. Auto necháváme na návsi, Chmelnou opouštíme po silnici, ale záhy odbočujeme na polní cestu do míst, kde stával umělý válcový mlýn Adolfa Šavrdy.
Na Sedlickém potoce byla celá řada mlýnů, kolem některých z nich půjdeme a protože to bude proti toku vody, uvádím je v tomtéž pořadí: Sedlický mlýn byl asi nejstarší a zmizel pod hladinou vodní nádrže Švihov, pod Kačerovem se nachází Leský mlýn, následují Strojetický mlýn, Veseckých, Panský mlýn pod Otročicemi, Valcha neboli Valentův mlýn s pilou, Chudomelský neboli Šavrdův válcový mlýn, Dolejší mlýn (Růžkův) a Kubův (dříve označovaný také jako mlýn Šálek).

Menší mlýny, jako právě Kubův a Dolejší, měly pouze jednoduchá zařízení, tzv. české složení. Dokonalejším a lépe vybaveným typem je umělý válcový mlýn. Tyto mlýny vznikaly většinou ve druhé polovině 19. století přestavbou původních českých mlýnů. Soustava strojů na čištění obilí, prosévání, třídění a případné míchání mouky byla umístěna v nových podlažích. K drcení obilí se místo mlecích kamenů používaly moderní válcové stolice. Melivo bylo do vrchních pater dopravováno výtahy a pohon strojů byl zajištěn od hlavního hřídele pomocí transmisí, řemenic a plochých řemenů. Od počátku 20. století pořizovali někteří mlynáři místo vodních kol výkonnější a spolehlivější vodní turbíny a jako náhradní zdroj pohonu také výbušné motory. Zbývá ještě dodat, že keška u bývalého Šavrdova mlýnu se jmenuje U Chlupatého Poldy, což byla přezdívka posledního zdejšího mlynáře.
Dostáváme se na pravý břeh Sedlického potoka a pokračujeme lesními cestami. Sestupujeme k potoku, přeskakujeme na levý břeh a jdeme k bývalému Dolejšímu mlýnu. Obcházíme dávno vypuštěný a trávou zarostlý rybník, míjíme Kubův mlýn a přicházíme k rybníku Šálek, který sloužil jako retenční nádrž pro pod ním ležící mlýny a také k chovu ryb. Každý z mlýnů měl ještě svojí vlastní menší retenční nádržku, ale vodu jim zadržoval a „rozděloval“ hlavně tento rybník.
Přicházíme do Pravonína, obce s necelými šesti sty obyvatel a 550 metrů dlouhou návsí s pečlivě udržovanou kaštanovou alejí. Mezi majitele patřili například Trčkové z Lípy, Kekulové ze Stradonic či Jan Ignác Caretto hrabě Millesimo. V roce 1808 získal dražbou Pravonín hrabě Jan Pachta z Rájova, prezident pražské konzervatoře a známý příznivec umělců, zvláště hudebníků. S Pachtovými se prostřednictvím své rodiny seznámil Richard Wagner (1813–1883), pozdější významný německý hudební skladatel, dramatik a básník. Na pozvání Pachtových přijel do Pravonína, kde strávil nezapomenutelné léto a podzim roku 1832. Pravonínský zámek stojící v horní části návsi byl v této době již patrovou trojkřídlovou budovou s klasicistním průčelím, ozdobeným rokokovými sochami. V pohostinné rodině Pachtových se seznámil s jejich půvabnými dcerami a s Jenny zde prožil devatenáctiletý Wágner svou první lásku. Byl to však i Pravonín a kraj kolem, který ho okouzlil svou krásou, zvláště množstvím kapliček a křížků a rád prý jezdíval do modřínové „Modré“ aleje v lese Kopaniny. Za svého pobytu v Pravoníně také hodně pracoval, načrtnul si zde libreto romantické opery Hochzeit (Svatba) a vznikla tu i jeho skladba Tóny zvonů.

V roce 1948 byl v rámci třetí etapy pozemkové reformy velkostatek vyvlastněn včetně zámku, z kterého se stala administrativní budova. Později v ní byl umístěn Místní národní výbor, svatební síň a kulturní místnosti, v přízemí byl zřízen poštovní úřad a v dalším období – po založení zemědělského družstva – byly v 1. patře kanceláře JZD. V 90. letech byl zámek v restituci navrácen původním vlastníkům rodu Sekaninů, pošta a Obecní úřad byly přestěhovány do nového objektu, který zbudovala obec přestavbou a nástavbou hasičské zbrojnice. Zámek od Sekaninů koupila za tři miliony korun italská firma, která slibovala, že jej opraví a využije ke kulturním účelům. Z rekonstrukce však sešlo, firma zjistila, že na svůj projekt nemá dost peněz. Zámek je ve značně zchátralém stavu a zjevně se blíží jeho konec.

Jen pár desítek kroků od rozpadávajícího se zámku stojí kostel sv. Jana Křtitele a památník obětí první světové války. Přes různé přestavby v průběhu doby si kostel dodnes zachoval osobitý ráz románské stavby a je možné, že kromě církevních, sloužil i ke strážním a obranným účelům. Malá, vysoko položená okénka, 140 cm silné zdi, portál dovnitř se zužující a místo s dohledem na Načeradec a daleko do krajiny tomu napovídají. Za již zmíněného hraběte Jan Ignác Caretto Millesima začal být kostel pro poutníky malý, a tak zřejmě z popudu pobožné Carettovy manželky Marie Barbory byl na západní straně proražen nový vstup a také průchod věží, na severu byla přistavěna sakristie a nad ní panské oratorium.

Od kostela pokračujeme úzkou uličkou na kraj obce a dál mírně se svažující polní cestou s nádherným výhledem na Velký Blaník (638 m), z jehož vršku vykukuje rozhledna.

Přicházíme k rybníku Přesličky,...

... od něhož pokračujeme pěšinou po louce k dalšímu rybníku zvanému Na Hrbě:

Od něho jdeme kousek po silnici, z níž odobčujeme doleva na polní cestu, pak podél lesa a kolem samoty Koušovice k židovskému hřbitovu. V roce 1876 oddělila obec Pravonín část pozemku izraelitskému pohřebnímu bratrstvu a převedla ho do jeho vlastnictví. Po té ještě došlo k rozšíření tohoto pozemku, na kterém byl vybudován židovský hřbitov v rozloze necelých 1500 m2. Byli zde pochováváni židé z Pravonína, ale i okolních vsí, hlavně ze Chmelné a z Miřetic. Dodnes je čitelný náhrobek rodiny Mahlerů ze Chmelné, předků hudebního skladatele Gustava Mahlera. Abraham Mahler (1720–1800) bydlel ve Chmelné v domě čp. 19. Děd Gustava Mahlera Šimon se tam narodil v roce 1793, za ženu si vzal Marii Bondovou (1801–1883) z Lipnice, zemřel roku 1865 v Lipnici a oba jsou pochováni na židovském hřbitově v Humpolci. Bratr Šimonův byl Marek, předek spisovatele, scenáristy a publicisty PhDr. Zdeňka Mahlera.

Po druhé světové válce se bohužel žádný z pravonínských židů už nevrátil, a tak hřbitov spravovala rodina Hejných, obývající blízký domek. Na hřbitově je kolem padesáti náhrobků, většinou čitelných, psaných hebrejsky, česky i německy, nejstarší pocházejí z první poloviny 19. století. Kolem hřbitova je kamenná, těžce zchátralá zeď.

Velkým obloukem se tak vracíme do Pravonína a zastavujeme se před kapličkou U Jána stojící vpravo od cesty do Chmelné. Kaplička z 1. poloviny 18. století se sochou sv. Jana Nepomuckého je nejstarší na Pravonínsku, zakreslena je už na mapách z let 1764–1768.

V severní části přiléhajícího palouku je pietní místo, kde byly pochovány ostatky pravonínských obětí i švédských vojáků při drancování Pravonína dne 24. 2. 1645, deset dnů před bitvou u nedalekého Jankova, která se stala mezníkem třicetileté války.
Polní a posléze lesní cestou se vracíme do Chmelné, kde jsme dopoledne zanechali auto:
Cestou domů se na mírném pahorku nad Jeníkovem krátce zastavujeme u kostela sv. Kateřiny:

Jedná se o gotický jednolodní kostel z 1. poloviny 14. století barokně přestavěný. Loď, která si uchovala původní, téměř čtvercový půdorys, je uzavřena polygonálním presbytářem. Ten má zazděná gotická okna, loď má okna barokní. Kolem kostela je dodnes fungující hřbitov. V 90. letech 20. století byla provedena celková oprava kostela pod dohledem památkářů a archeologů. Mši svatou po dokončení opravy tehdy celebroval otec biskup Václav Malý. Mše svatá se zde slouží o pouti (Nanebevzetí Panny Marie), o posvícení (poslední neděle v listopadu) a při dalších příležitostech.