Za keškami kolem Blaníků

Masiv Blaníku, který tvoří dva zalesněné skalnaté vrchy Velký Blaník (638 m) a Malý Blaník (580 m), je charakteristickým bodem rozsáhlé zvlněné krajiny na přechodu mezi Českomoravskou vrchovinou a Středočeskou pahorkatinou

Na Malém Blaníku jsem byl v minulosti jednou, na Velkém několikrát, dokonce i s kolem (pozor, nikoli na kole!). Teprve geocaching mě ale přiměl projít oba vrcholy křížem krážem.
Auto necháváme na parkovišti u silnice spojující Načeradec a Louňovice pod Blaníkem a vydáváme se po červené turistické značce k vrcholu. Procházíme kolem kamenné Hlavy blanického rytíře...

... a protože cestou máme nějaké kešky zaměřené především na geologii, míjíme občas suťová pole a skalky demonstrující mrazové zvětrávání:

Před závěrečným výstupem k rozhledně jdeme „ulovit“ earthkeš nazvanou Jan Očko z Vlašimi, druhý arcibiskup pražský. Cílem je nalézt jeho kamennou hlavu, tedy jediné správné místo, z něhož lze vidět tuto skálu jako profil hlavy:

Jan Očko z Vlašimi (†1380) se stal po zemřelém Arnoštovi z Pardubic druhým pražským arcibiskupem a byl hlavním rádcem Karla IV., na něhož měl velký vliv. Když 18. září 1378 jmenoval papež Urban VI. Jana Očka jako prvního Čecha kardinálem, ten se následně 30. listopadu 1378 zřekl arcibiskupského úřadu, který po něm převzal Jan z Jenštejna.

Dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky, kterou v roce 1941 postavil Klub českých turistů, je z důvodu koronavirové epidemie samozřejmě uzavřena. Prolézáme vrcholovou skalku, posedíme, sníme svačinooběd a jdeme se podívat k Veřejové skále. Právě v ní má být vstup do nitra Blaníku, my ho ovšem nenašli...

Blaník je opředen mnoha pověstmi, oživme si pár větami tu, kterou popsal Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých:
„V hoře samé dřímají ozbrojení rytíři, „svatováclavské vojsko“, dřímají a čekají, až nastane den, kdy bude potřeba jejich pomoci, až budou do boje povoláni. /.../ Ještě není čas, aby vstalo. To bude ve chvíli největšího nebezpečenství, až se na naši vlast sesype tolik nepřátel, že by celé království roznesli na kopytech svých koní. Tenkráte budou vidína znamení: uschnou vrcholky stromů v blanickém lese, na temeni hory se zazelená starý uschlý dub a pramen u skály se rozvodní tak, že se bystřicí dolů povalí. /.../ Tu sv. Václav na bílém koni s korouhví v ruce Čechy povede a cizozemce a všechny nepřátele českého království ze země vyžene.“

Ilustrace Věnceslava Černého

Veřejová skála, stejně jako mnohé další ve vrcholových partiích Velkého Blaníku, je tvořena ortorulou s turmalíny, tzv. blanickou ortorulou:

Dalšími místy, jejichž návštěvu jsme si naplánovali, jsou Slepičí skála a Holý vrch. Slepičí skála (562 m) je narušena lomem, z něhož byl v roce 1868 vylomen jeden ze základních kamenů pro stavbu Národního divadla.

Celkem bylo přivezeno 19 základních kamenů a ten z Blaníku byl 12. května 1868 se slavnostním průvodem tvořeným banderiem 24 jezdců v krojích a osobnostmi z regionu vypraven z Louňovic pod Blaníkem do Prahy, kde byl během slavností zasazen do základové zdi Národního divadla. Původně však byl vylomen kámen, který neměl vhodné rozměry a proto byl  místo do základů divadla zasazen do zdi tehdy budovaného sklepa louňovického pivovaru, kde je k vidění dodnes. V blízkosti lomu se dnes nachází jedno ze zastavení naučné stezky S rytířem na Blaník a kopie kamene zmenšená o 45 % (původní rozměr byl 124 x 94,5 cm):

Holý vrch (555 m) je dnes kvůli kůrovcové kalamitě opravdu z velké části holý:
Vracíme se na rozcestí a po zelené turistické značce klesáme úbočím Velkého Blaníku na křižovatku lesních cest, kde poslušni GPSky odbočujeme doleva k vile spisovatelky Hany Klenkové (1905–1992), autorky literatury pro mládež. Byla dcerou politika, spisovatele a pedagoga Vojty Beneše, prezident Edvard Beneš byl jejím strýcem. V roce 1929 se provdala za učitele Ladislava Klenku, který se 1932 stal ředitelem dětského výchovného ústavu v Načeradci u Vlašimi. Zde působila 1939–1964 jako vychovatelka; poté odešla na odpočinek do obce Lesáky pod Blaníkem. Od roku 1967 žila v Praze. Publikovala také pod svým dívčím jménem Benešová a pod jménem Klenková-Benešová. Přispívala do periodik Panoráma, Národní osvobození, Národní práce, Právo lidu, Péče o mládež a Pod Blaníkem. Navázala na tradici staršího českého realistického románu detailním vylíčením prostředí, psychologizujícím rozborem a pestrou fabulací. Kromě sociálně zaměřených knížek psala i divadelní hry pro načeradské ochotnické divadlo.

*  *  *

Procházíme osadou Lesáky a od Býkovického rybníku stoupáme na Malý Blaník ke zřícenině kaple sv. Maří Magdaleny. Na Malém Blaníku se odpradávna konaly duchovní a náboženské obřady, nejdříve pohanské, později křesťanské. Od první poloviny 16. století byl Malý Blaník cílem poutí. Adam z Říčan (†1552), hejtman Kouřimského kraje, na něm založil kapli a vždy 22. července se v ní sloužily mše, které byly cílem procesí z Louňovic. V roce 1753 byla z nařízení arcibiskupa vybudována nová kaple, nařízením císaře Josefa II. z roku 1783, tedy o pouhých třicet let později, byla zrušena. V 19. století obýval její zříceninu poustevník Antonín Zeman z Pacova, který chodil s pytlem a trubkou po vesnicích a obveseloval občany. V roce 1887 byla z podnětu církve na boku kaple postavena malá dřevěná kaplička s dřevěnou sochou sv. Máří Magdaleny a byla obnovena tradice poutí, které se konaly vždy v neděli před jejím svátkem. I tato kaplička však byla časem zničena.

Od listopadu 2019 probíhá oprava této kulturní památky a vstup do kaple je proto uzavřen. Zdivo bude zakonzervováno a stabilizováno klínováním a spárováním, dozdívat se bude pouze v nejnutnějším rozsahu. Konzervací budou také zajištěny dochované omítky a fragmenty původního architektonického členění. K jižní straně kaple bude opět přistavěna kaplička ze smrkového dřeva. Ukončení oprav je plánováno na listopad 2024 a i poté si objekt zachová charakter barokní zříceniny.
Od zříceniny kaple stoupáme ještě na vrchol Malého Blaníku – samozřejmě kvůli kešce...