Lákavou pozvánku od destinační společnosti Králický Sněžník nešlo odmítnout, zvláště když obsahovala návštěvy Stezky v oblacích a Sky bridge...
„Téma hodiny: Králíky. Cíl: Nakrmit je.“
Kdo by neznal tuto legendární hlášku z povídky Šimka a Grossmanna Exkurze do ZOO? Ale já mám na mysli jiný cíl – a sice město Králíky!
V 18. století strádalo požáry, morovými epidemiemi a válkami. I když v tomto kraji nedošlo k významným bitvám, město trpělo průtahy vojsk. Proběhlo zde mnoho šarvátek, drancování a vybírání výpalného, během největších požárů v letech 1708 a 1767 shořela velká část města včetně nejvýznamnějších budov. Původní dřevěné domy pak byly nahrazovány kamennými. Po odstoupení Kladska Prusku se z něho mnoho obyvatel přestěhovalo do Králík a město se tak začalo rozrůstat. Německy se jmenovalo Greulich a z nářeční výslovností „kraulich“ se pak vyvinula česká zvuková nápodoby Králíky. Před druhou světovou válkou tvořili většinu obyvatel města Němci a i zde se projevoval vliv šíření nacismu. V roce 1935 přikročila československá vláda k projektu opevnění, jehož nejmohutnější část byla poté vystavěna právě na Králicku. V roce 1937 navštívil Králíky prezident Edvard Beneš v rámci inspekční cesty po výstavbě opevnění. V důsledku Mnichova byly Králíky v roce 1938 násilně odtrženy od Československa a připojeny k Německu. Krátce po záboru se na silné opevnění hranic přijel do Králík podívat Adolf Hitler. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 se město podařilo vcelku úspěšně dosídlit, takže zde nedošlo k výraznější devastaci.
Dominantou nejen města, ale celého Králicka, je poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. V letech 1696–1700 jej nechal postavit králický rodák královehradecký biskup Tobiáš Jan Becker. V roce 1710 byla dokončena stavba monumentálního kláštera servitů, které později vystřídali redemptoristé. Na poutní místo přicházelo mnoho návštěvníků a chudé obyvatelstvo Králicka si hledalo v těchto poutích obživu. Velmi se rozšířila výroba a prodej upomínkových předmětů. Začalo se rozvíjet řezbářství, které dodnes připomínají betlémy a figurky rozeseté po celém světě. Stranou nezůstala ani další řemesla, především varhanářství a tkalcovství. Varhanami králických mistrů se může pochlubit nejeden chrám a kostel v celé České republice – jedny z nejvýznamnějších se nacházejí v pražské Loretě.
Z nařízení komunmistú se toto místo v roce 1950 stalo internačním táborem pro řeholníky. Od roku 1960 až do nedávné doby zde působila kongregace sester Neposkvrněného početí Panny Marie. Dnes se o poutní kostel starají opět redemptoristé. Návštěvníkům je volně přístupný nejen on, ale i přilehlé ambity s celou řadou církevních i historických památek.
* * *
V sousedství poutního kláštera Hora Matky Boží stojí Poutní dům, kde budeme my, účastníci presstripu, ubytovaní. Stojí na kopci a vede k němu asi půl druhého kilometru dlouhá alej s osmi barokními kaplemi, které stojí střídavě na levé a pravé straně. V anketě Alej roku 2023 získala první místo! Já po zralé úvaze a s ohledem na počasí zavrhl pěší túru a v kavárně na náměstí využil nabídky odvozu autem. Nahoře to vypadalo ještě hůře, než jsem čekal:
 |
| Klášter Hora Matky Boží |
 |
| Poutní dům |
Výjimečně zachovalé monumentální dílo předválečného pohraničního opevnění v centru Králické pevnostní oblasti představuje soustavu pěti zpřístupněných pěchotních a dělostřeleckých srubů, propojených 1,75 kilometru dlouhým systémem podzemních chodeb a rozsáhlých sálů. Rozsahem zpřístupnění představuje největší stavbu ve své kategorii na území celé naší republiky. V roce 2008 byla veřejnosti zpřístupněna větší část podzemí, o něco později jeden z bojových objektů a v letech 2011–2012 došlo ke zpřístupnění i zbývajících částí této mohutné pevnostní stavby.
Území Králicka se stalo součástí Třetí říše. V průběhu války byly kvůli stoupající aktivitě spojeneckého letectva a intenzivnímu bombardování průmyslových center Třetí říše nejdůležitější části válečné výroby postupně přesouvány do podzemních prostor. Podzemí dělostřelecké tvrze Hůrka se stalo zázemím pro zbrojní továrnu s krycím názvem „Farn“ (Kapradina). Nad vchodovým objektem K-S 12a se od listopadu 1944 budoval pracovní tábor, jakožto odloučené pracoviště koncentračního tábora Groß-Rosen. Jeho vězňové měli být nasazeni na práci u výrobních linek v upraveném podzemí tvrze Hůrka, úpravy tvrze, ani stavba tábora nebyly zcela dokončeny a výroba se naplno nikdy nerozeběhla. Odloučený tábor byl evakuován v dubnu 1945, výrobní zařízení se stalo kořistí sovětské armády, která je za pomoci původně německých vězňů demontovala a odvezla do SSSR.
Vchodový objekt K-S 12a „U rybníčku“ se nachází přímo u silnice z Králík na Červený Potok a Hanušovice. Byl vybudován na odvrácené straně kopce Výšina tak, aby jej nebylo ze strany nepřítele možno pozorovat ani ohrozit přímou palbou. To představovalo základní předpoklad pro zajištění klidného a plynulého zásobování tvrze, neboť vchod sloužil nejen jako hlavní vstup pro osádku, ale tudy se také do tvrze mělo dopravovat obrovské množství potřebného materiálu, především munice. Zároveň se zde nacházelo kryté nasávání pro hlavní filtrovnu tvrze a otvory pro odvádění zplodin a zkaženého vzduchu. Jde o robustní objekt vybetonovaný ve dnech 11. až 18. května 1938. Při jeho stavbě firma spotřebovala 4 730 m3 betonu. Výzbroj srubu tvořily protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm spřažený s kulometem vz. 37 (v levé střelecké místnosti) a čtyři kulomety vz. 26 (v pravé střelecké místnosti, ve střílně na obranu vjezdu a v obou pancéřových pěchotních zvonech ve střeše objektu). Zbraně a zařízení srubu mělo obsluhovat 19 mužů.
Vjezd pro nákladní auta i menší vstup pro pěší uzavírají troje dveře a chodby jsou z bezpečnostních důvodů zalomené, takže nelze postřelovat interiér srubu při otevření, nebo vyřazení dveří. Za třetími vraty vjezdu se nachází překladiště, kde by se materiál z nákladních vozidel (vešla by se sem dvě menší nákladní auta za sebou) překládal na vozíky úzkorozchodné dráhy, která jej rozvážela po celém podzemí (až 59 metrů pod povrchem). Kromě dvou střeleckých místností obsahuje vchodový srub již zmíněnou filtrovnu vzduchu, tři skladiště střeliva, jednu ubikaci, dvě místnosti pro radiostanici, stanoviště velitele objektu, WC a umývárnu, sklad proviantu, sklad nářadí a vstupy do obou pancéřových zvonů. O ty srub během okupace přišel, smutné ovšem je, že je likvidoval až náš Kovošrot. V souvislosti s úpravou tvrze na sklad materiálu pro československou armádu však doznala podoba vchodového srubu značných změn. Byla přistavěna velká překládací hala (odstraněná v roce 2012) s vykládací rampou. Také vnitřek armáda přizpůsobila z velké části instalaci moderního zařízení nezbytného pro chod skladu.
Hlavním exponátem je sama tvrz, významná, vojensko-historická, technická a stavební památka. Unikátem jsou ve vjezdu dochovaný původní rám padacích pancéřových vrat, celá posuvná pancéřová vrata uzavírající překladiště materiálu a funkční šikmý výtah (svážnice) vyrobený po válce s využitím původní, jen nepatrně upravené projektové dokumentace.
 |
| Svážnice, pohled zdola |
Standardní je Základní prohlídka, která začíná vstupem srubem K-S 12a, pokračuje svážnicí a hlavní galerií do filtrovny, kolem strojovny, překladištěm u skladu M1 s prohlídkou expozic, kolem kabelových komor, výhybnou, kolem kasárenských sálů č. 5, 4, 3, 2, 1. Po prohlídce výstavy věnované všem paravýsadkům do Protektorátu v době okupace, která nese název „S padákem nad hlavou…“, a dalších expozic v kasárnách následuje návrat hlavní galerií. Celkem cca 1100 metrů podzemím, 76 schodů, časová náročnost cca 1,5 hod.
 |
| Kasárenský sál č. 5 - kuchnyě, sklad potravin, šatny, sprch, WC a v zadní části nemocnice |
 |
| Kasárenský sál č. 4 pro ubytování mužstva a poddůstojníků |
 |
| Protibetonové střely Röchling – tajná zbraň Třetí říše testovaná na opevnění na Králicku |
 |
| Jedna z mnoha infotabulí pojednávajících o všech paravýsadcích do Protektorátu |
 |
| Výstroj a výzbroj paraskupin |
Následuje článek Vojenské muzeum Králíky
Žádné komentáře:
Okomentovat