Jablonec nad Nisou a Prosečský hřeben

Dvě túry během jednoho dne

Z Liberce jedeme tramvají a poslední úsek cesty trolejbusem do Jablonce nad Nisou. Po krátké návštěvě „íčka“ se vydáváme na cestu po městě a nejbližším okolím, Trasu jsme naplánovali s ohledem na odlov několika kešek. Některé nás přivedou na opravdu zajímavá místa, jakým je například Kotelní kámen:

V dřívějších dobách stával u křižovatky cest uprostřed polí, kousek nad někdejším rybníkem, a jitřil lidskou fantazii svojí skalní mísou, lidově zvanou kotel. Však to také dokládá jeho název Kesselstein – Kotelní kámen. Dříve si lidé neuměli vznik kotle (tedy spíše mísy) vysvětlit jinak než působením pekelných sil. V osvíceném 19. století, kdy vědecký přístup byl ještě v plenkách, se kotel považoval dokonce za pohanské obětiště. V časopise „Památky archeologické a místopisné“ z roku 1865 se o balvanu dočteme: „Na skále u Jablonce blíže Liberce je patrná kotlina obětní, z níž žlab na odtékání krve a posvátné vody vybíhá.“ Dnes víme, že „kotle“ vznikly působením vody a ledu. Když se roku 1904 budovala okresní silnice do Rychnova, stál balvan v cestě, a tak byl o několik metrů přesunut a dnes stojí za plůtkem vedle chodníku, u nároží ulic U Balvanu a Na Náspu.

Stoupáme kolem skiareálu Dobrá Voda na zalesněný vrch Hradešín (630 m), procházíme osadou Dobrá Voda s kaplí Panny Marie postavené v letech 1895–1896 a v letech 1931–1932 zvětšené ...

... a kolem horní stanice vleku Tatrapoma s výhledem na Jablonec přicházíme k vyhlídce Schnuppstein, někdy také zvané Vyhlídka na Dobré Vodě (632 m). Její název souvisí s přezdívkou původního vlastníka pozemku, sedláka Karla Neumanna. Ten byl pro svou zálibu ve šňupání tabáku přezdíván Schnuppkarl. Vyhlídka se od okolí liší hlavně tím, že na rozdíl od žulového okolí je celá z ruly.

O její zpřístupnění a zabezpečení kovovým zábradlím se zasloužili členové jabloneckého odboru Německého horského spolku v roce 1902. Dnes již není známo, kdy zmizel kříž s tělem Krista a nevíme ani, ve kterém roce byl upevněn stávající kovový žebřík – je však pravděpodobné, že se jedná o práci členů Horské služby z počátku 80. let uplynulého století. V roce 1995 bylo skalisko na Dobré Vodě registrováno jako významný krajinný prvek a je tedy dle zákona o ochraně přírody a krajiny chráněno před poškozováním a ničením.

V těsném sousedství stojí secesní vodojem. Byl postaven v roce 1915, kdy byly na jižním svahu kopce objeveny silné vývěry vody. Vodovod sloužil obyvatelům Horního Kokonína a části obce Vrkoslavice. Využíval se až do 2. poloviny 20. století, jako nepotřebná stavba se dál neudržoval a chátral. Své udělali i vandalové. Podzemní vodní komory prý využívala i jedna kapela jako zkušebnu, byla tam i skládka odpadků. Na počátku 21. století se uvažovalo dokonce o jeho demolici. 

I když se zázraky prý nedějí, byl vodojem v březnu 2015 zapsán na seznam kulturních památek a opraven. Dne 10. října 2015, přesně 100 let od jeho postavení, byl slavnostně předán veřejnosti. Nyní slouží jako vyhlídka, ale prý i pro svatební obřady v přírodě.

Přicházíme do Vrkoslavic, které se v roce 1962 staly městskou čtvrtí Jablonce nad Nisou. Na jejich okraji se nachází přírodní útvar Čertův kámen. Spočívá na čtyřech menších balvanech a vytváří tak jakousi jeskyňku. Zdánlivě tím připomíná stavbu nějaké dávné civilizace.

Dle pověsti prý rýhy na jeho temeni a bocích vytloukl rozzlobený čert svým ocasem, když mu unikly duše čtyř místních sedláků. Podle odborníků prý vznikl odvěkým působením slunce, vody, ledu a větru. Ale věřte tomu!

V parčíku u vrkoslavcické (původně německé) školy postavené roku 1903 byl v roce 1926 odhalen žulový pomník, který připomínal početné místní oběti první světové války. Po roce 1945 byl jeho osud podobný údělu mnoha jiných památníků – byl otočen „na hlavu“ a věnován osvoboditelům.

V roce 2001 bylo pietní místo upraveno, pomník vrácen do původní polohy a byla na něj připevněna deska připomínající oběti obou světových válek.

Přicházíme k rozhledně a hotelu Petřín, oblíbenému výletnímu místu. Na návrší Nickelkoppe (618 m) nechal německý soukromník Richard Fellinghauer postavit podnik s názvem Zur Nickelkoppe a zpřístupnil jej 2. prosince 1906. Na jednání se sem sjížděli obchodníci i podnikatelé s bižuterií. Brzy se Petřín stal místem, kam se chodilo nejen na jídlo, ale i za zábavou. Spousta Jablonečanů zde slavila svatbu a turisté se z dvacetimetrové věže kochali panoramatem Jablonce a Jizerských hor. 

Restaurace i rozhledna ale byly několik let uzavřené a chátraly. Až v roce 2021 si jabloneckou dominantu pronajal restauratér Ivo Konečný, který vdechnul výletnímu místu nový život. 

V provozu je stylový hotel, oblíbená restaurace a od června 2023 je otevřena i rozhledna. Zub času se podepsal hlavně na schodišti, které bylo dlouhá léta v havarijním stavu. Staré, ztrouchnivělé schodiště se 78 schody bylo vyměněno za nové železné schodiště s rovnou stovkou schodů a rozhledna opět nabízí výhled na Jizerské hory, Liberec, Ještědský hřeben, Cvikov i Krkonoše a spoustu dalších míst. Mimo jiné je také vidět šest dalších rozhleden. 

Po návratu rozhledny navštěvujeme restauraci a pak pokračujeme v cestě. Sestupujeme k vrkoslavickým rybníkům a následně stoupáme kolem vodojemu na Bartlův vrch (621 m). Následuje klesární lesem na okraj Jablonce a přesun vlakem ze stanice Jablonec nad Nisou-zastávka do stanice Jablonec nad Nisou-Brandl. Tam se setkáváme s Ivetkou a její kamárádkou a společně stoupáme po modré turistické značce na Prosečský hřeben. Cestou lovíme několik kešek,...

... rozhlednu Nad Prosečí, postavenou v roce 1932 ze žulových kvádrů podle plánů Rudolfa Hemmricha, si bohužel můžeme prohlédnout pouze zvenku:

Hřeben opouštíme po žluté (v závěru po zelené) turistické značce a končíme na konečné tramvaje Vratislavice nad Nisou-výhybna. Do Liberce se vracíme už vpodvečer.