Název Mšeno (německy Wemschen) pravděpodobně pochází od krajinného znaku okolí – mechových porostů, tedy nejspíš místa, kde hojně vyrůstal nebo se často využíval mech, například při stavbě chalup. První písemnou zmínkou o Mšeně je darovací listina Václava III., krále českého, polského a uherského, z roku 1306, ve které král daruje ves Mšeno Hynku Berkovi z Dubé. Tento vůdce českého panstva a nejvyšší purkrabí český a po něm i jeho syn Hynek důsledně rozvíjeli své državy, a tak byl v oblasti patrný značný hospodářský rozkvět. V roce 1670 zachvátil Mšeno obrovský požár, při kterém padlo přes 40 domů, kostel, fara, radnice i škola. Později mělo Mšeno půvab, který příjemně překvapil Karla Hynka Máchu, když se v tehdy „starobylém městečku s krásným náměstím, plným dřevěných podloubí a kašnou“ roku 1832 zastavil se svým přítelem Eduardem Hindlem. Krása barokního a empírového Mšena však vzala za své při strašném ohni v roce 1867, který zničil téměř celé město (během půl hodiny padlo na šedesát domů, kostel, fara i městský archiv). Do dvou let bylo Mšeno zhruba obnoveno a postupně dostalo dnešní ráz. Žije zde necelých patnáct set obyvatel.
Při příjezdu do Mšena docela vydatně prší, sedíme v autě na parkovišti, ale netrvá to dlouho. Po návštěvě „íčka“ se vydáváme na trasu. Míjíme
Městské lázně, ojedinělé architektonické dílo postavené v roce 1932 ve stylu art deco...
... a míříme do
lesoparku Debř, ležícího na okraji chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Zvláštně znějící staročeské podstatné jméno debř či débř označovalo v minulosti údolí. Lesopark byl založen roku 1915 a ve stejném roce zde byl vybudován pomníček k pětistému výročí upálení Mistra Jana Husa:
Najdete zde skalní byt, jeskyně a také
Kokořínek, pískovcovou miniaturu hradu Kokořín, z níž se do dnešních dochovala bohužel jen věž. Romantická stavbička měla připomínat hrad Kokořín ve stavu, v němž byl před rekonstrukcí ve 20. letech 20. století. V době stavby miniatury ještě nikdo netušil, zda se jeho velká předloha nějaké náročné opravy vůbec dočká.
Přibližně uprostřed lesoparku se nachází
přírodní kamenné divadlo, tedy již jenom jeho zbytky, které se dochovaly:
Bylo vybudováno na sklonku 50. let 20. století z iniciativy členů Okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí, založeného v roce 1892, a divadelního souboru Mácha, který byl založen již roku 1804 a patřil k nejstarším v Čechách. Součástí stavby, na které se značnou měrou podíleli obyvatelé města, byla scéna s příslušenstvím, amfiteátr se stálými sedadly, šatny pod jevištěm a orchestřiště. Prvním představením byla v sobotu 12. září 1959 Noc na Karlštějně v podání místních ochotníků. Pořádání divadelních představení bohužel nemělo dlouhé trvání. Příčinou mohlo být umístění divadla v poměrně chladné rokli a roli zřejmě hrála i závislost na počasí. Zájem veřejnosti postupně opadal a v 90. letech bylo divadlo zbouráno. Zájem členů okrašlovacího spolku, obnoveného v roce 2010, vedl k tomu, že se podařilo zachránit rozpadající se zbytky zdí se schody, opukovou stěnou a sloupy orchestřiště před další destrukcí.
Podél cesty údolím jsou lavičky, zajímavé stavby a přírodní útvary jsou opatřeny sloupkem se schematickou mapkou, fotografií a popiskem jejich historie. Posledním je
odpočívadlo U Muchomůrky. Původní pět metrů vysoký altán s lavičkou postavil ve 30. letech minulého století místní truhlář Štěpán Kozlík. Bílá noha a přes tři a půl metru velký červený klobouk s bílými puntíky se staly oblíbeným místem dostaveníček a symbolem zamilovaných. Dnes je, věřme že jen na čas, v poněkud tristním stavu:
Hlavní zásluhy za vznik lesoparku patří místnímu buditeli a řediteli školy Josefu Bedřichovi Cinibulkovi (1876–1944), který se svými žáky a přáteli v údolí postupně vysázel různé druhy květin, keřů a stromů. Stál také u zrodu mšenské sokolovny, inicioval výstavbu nové školy, zavedení elektřiny a vybudování skupinového vodovodu. Na jeho počest byla roku 1946 zřízena turistická trasa nazvaná po něm „Cinibulkova stezka“. U rozcestníku Na Rovinách-hájovna (392 mm) přecházíme z modré turistické značky na zelenou, která nás přivádí na rozcestí Vyhlídky (368 m). Odtud pokračujeme po žlutých psaníčkách na vyhlídkové místo, z něhož vidíme blízké Housecké vrchy, malé pohoří sopečného původu uprostřed pískovcových skal. Vpravo končí panorama Vrátenskou horou (507 m), na níž stojí 42 vysoká telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou ve výšce 25 metrů.
Stejnou cestou se vracíme na rozcestí a dál pokračujeme opět po žlutých psaníčkách Cinibulkovy stezky. Kličkujeme – mnohdy hodně úzkými puklinami –
skalním městem Bludiště, kde nebýt značek, asi bychom opravdu bloudili...
Na konci okruhu skalním bludištěm je třeba dát větší pozor při lezení po sešlapaných schodech vytesaných do skály za pomoci vedle upevněného řetězu. Postupně se znovu propracujeme k
hájence Na Rovinách a pokračujeme dál po Cinibulkově stezce ke
Švédskému valu, který je v lese znatelný jako památka na tábořiště švédského vojska v době třicetileté války. Dále procházíme
Průsečnou skálou, což je vozová cesta vysekaná ve skále a používaná snad i zmíněnými Švédy,...
... a dostáváme se ke dvěma pozoruhodným skalním útvarům –
Obří hlavě a
Žábě:
Po následujícím sestupu úbočím
Náckovy rokle přicházíme pod
skálu Faraon, horolezecké skále s nejvyšší obtížností na Mšensku. Prudším stoupáním se dostáváme na konec lesa a polní cestou se vracíme zpět do
Mšena.
Žádné komentáře:
Okomentovat