Janovické poustevny a Hubertovy skály

Opouštíme Kytlice a cestou do Liberce odbočujeme do Janovic v Podještědí 

Jedeme přes Svor, Cvikov, kolem Jablonného v Podještědí a přijíždíme do Rynoltic. V roce 1848 si zdejší sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht zažádal o mydlářskou živnost – a také ji dostal. A tak právě tady se začala psát historie „mýdla s jelenem“, které se používá dodnes. Do výroby ve sklepě rodinného domu se zapojila celá rodina a postupem času se prodej rozrostl až do Ústí nad labem a Lovosic. Varnu mýdla později zdědili Georgovi synové, z nichž nejschopnější Johann firmu rozšířil a stal se hedním z nejznámějších průmyslníků své doby.

V Rynolticích odbočujeme doprava a po necelých třech kilometrech zastavujeme v Janovicích. Podle místní tabule by se mohlo stát, že obec je v p...,

... ale není tomu tak, jsou to Janovice jsou v Podještědí. Obec zřejmě založili němečtí osadníci při kolonizaci zdejší krajiny ve 13. století a pojmenovali ji podle lokátora Johanna. Písemně je poprvé zmiňovaná v roce 1402. Obyvatelé se původně živili nepříliš výnosným zemědělstvím, ale již od 17. století se tu rozšířila podomácku provozovaná výroba příze, plátna a později i bavlněných tkanin. V roce 1870 měla obec 90 popisných čísel a 528 obyvatel. Po roce 1945 byli němečtí obyvatelé nuceně vysídleni a obec se vylidnila. V současné době má necelých devadesát obyvatel.

Dochovala se zde řada původních roubených domů s podstávkou, v centru stojí výstavná patrová budova bývalé školy z roku 1907, ve které je dnes obecní úřad.

Nedaleko něho necháváme auto a po žluté turistické značce se vydáváme k Janovickým poustevnám. Leží asi třičtvrtě kilometru jihozápadně v mělkém postranním údolí na pravé straně Dubnického potoka. Podle lidové tradice tu bývala již v polovině 18. století poustevna. Když byl v roce 1788 zrušen klášter v Jablonném v Podještědí, uchýlili se sem mniši Thomas a Valerián, kteří zde postavili roubené stavení a ve skalách vytesali malé komůrky. V duchu tradice sv. Zdislavy se věnovali léčitelství a v janovické škole vyučovali základy náboženství. Když zemřeli, byli pohřbeni v blízkosti poustevny. V roce 1834 tu byla uspořádána poutní slavnost, při které bylo místo vysvěceno, a od té doby se sem poutě konaly každoročně. V roce 1864 zde majitel pozemku Anton Rudolf z Janovic vytvořil Olivetskou horu a Kalvárii, do skály vytesal jeskyni Božího hrobu a na okolní stromy rozvěsil obrázky Křížové cesty. Tradice zdejších poutí se udržela až do roku 1944. Po 2. světové válce byly sice poutě nakrátko obnoveny, ale později místo upadlo v zapomnění a zpustlo. Teprve na konci 20. století se o ně lidé začali zase zajímat a okolí bývalé poustevny bylo opět vyčištěno. Na okraji lesa stojí zajímavě tvarovaná pískovcová skála s několika vytesanými výklenky pro sošku a svaté obrázky,...

... v jejíž dolní části je vyhloubená jeskyně Božího hrobu:

Před skálou je upravená plošina a vedle ní se zvedá Kalvárie s poněkud netradičním křížem na vrcholu:

Ke kříži vedou kamenné schody, lemované nepěkným vyvýšeným zábradlím s obrázky Křížové cesty, posvěcenými 5. července 2005. V protějším lesíku jsou v nízkých skalkách vytesané malé komůrky bývalé poustevny.

Pokračujeme po žluté značce, která se vrací na silnici, ale brzy ji opouštíme. Přes louku přicházíme ke skalní pískovcové stěně se zvýrazněným křížkem. Můžeme se jen domýšlet, kdo a proč ho tady umístil. Nejstarší obyvatelé si vyprávějí pověst o krásné mladé dívce, která se zamilovala do vojáka, jenž tady na čas přebýval se svým oddílem v době válečného konfliktu. Vypráví se, že nešťastná dívka po odchodu vojáků a svého milého raději skočila ze skály, než by se trápila z nenaplněné lásky. Ale mohlo to být i jinak, kdo ví...

Prudkým zalesněným svahem stoupáme na jakýsi hřebínek či spíše náhorní plošinu, na jejímž okraji se nachází několik skalních útvarů. 

Na mapách nemají jméno, ale vyznavači geocachingu je znají pod názvem Hubertovy skály. Jejich základem jsou křemenné pískovce svrchnokřídového stáří, které byly v třetihorách narušeny četnými puklinami, do nichž pronikaly čedičové horniny a horké železité roztoky, které vytvořily na povrchu mnohdy bizarní obrazce:

Téměř všude jsou vyšlapané lesní pěšinky, skalky jsou dobře přístupné a lze k nim pohodlně odbočit. Cestu bychom neabsolvovali, nebýt geocachingu. Mysterykeš má osm zastavení u jednotlivých skalek – a všechny jsou nějakým způsobem zajímavé:

Nakonec přicházíme ke skupině, kterou tvoří jedna menší a dvě větší skalky. V těsné blízkosti navazují na stěnu nepoužívaného lomu, takže je třeba zvýšené opatrnosti: 

Poté, co se nám podaří mysterku úspěšně vyluštit a nalézt finálku, sestupujeme lesem ke hřišti obklopenému skalami, poobědváme z vlastních zásob a vracíme se do Janovic. Nikoli však k autu, ale na cyklotrasu č. 3046. Ta – a další mysterykeš – nás vedou kolem tří malých lesních rybníků zařazených mezi evropsky významné chráněné lokality Natura 2000. Důvodem ochrany je výskyt celoevropsky ohroženého a chráněného druhu – vážky jasnoskvrnné (lat. Leucorrhinia pectoralis). Po nálezu všech indicií a výpočtu finálních souřadnic nastává hledání vlastní kešky. Už podle logů předchozích kačerů očekáváme, že to nebude úplně jednoduché. Hint zní dutina – a těch je v odhalených kořenech mohutného stromu nepočítaně! Nakonec ale trpělivost kešku přináší...

Vracíme se na cyklotrasu a po nějaké době z ní odpočujeme doleva na návrší Sviňské skály (404 m), z jehož severozápadního svahu vystupuje několik pískovcových skalních ostrohů, umožňujících výhled do nejbližšího okolí.

Před návratem do Janovic se zastavujeme na lesním hřbitově z roku 1876. Na pískovcové skále v jeho jihozápadním rohu je po širokém tesaném schodišti přístupná obdélná hřbitovní kaple, která ve 2. polovině 20. století značně zchátrala, ale byla opravena a 7. září 2011 slavnostně vysvěcena:

V rohu hřbitova stojí kamenný pomníček, věnovaný 17 janovickým občanům, padlým v 1. světové válce. Postavil jej kamenický mistr Wilhelm Kirschner z Křižan a odhalen byl 19. září 1923. Uprostřed hřbitova stojí kříž, který v roce 2018 restauroval akademický sochař a restaurátor David Janouch (1967–2019):

David se narodil se ve starých Modřanech, ale volný čas trávil také v Janovicích, kde má rodina chalupu. Studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší a poté na AVU v Praze. O jeho životě a restaurátorské a sochařské tvorbě napsal jeho otec Ladislav (*1944), rovněž akademický sochař, knihu „David Janouch – Dowdy“ s podtitulem Sochař, restaurátor, tramp (více se o ni dozvíte na tomto blogu zde). Oba v roce 2010 vystavovali svá díla ve Světlé nad Sázavou v Galerii Na Půdě (o vernisáži jsem psal na tomto blogu zde).