Výstava obrazů v Galerii Na Půdě

Své výrazně barevné obrazy vystavuje malíř Jaroslav Bártl mladší. Tvoří technikou špachtle, námětově se inspiruje krajinou s důrazem na náladu a hru světel, často tvoří stylizovaná zátiší a nevyhýbá se ani účelové dekorační malbě, zabývá se i pasířstvím a kovotepectvím, výrobou šperků a starých dřevěných rámů

Od roku 2001 uspořádal na patnáct samostatných výstav ve městech po celé České republice a několik společných s kolegy výtvarníky v různých knihovnách, vinárnách, na zámcích či jiných podobných místech. Obrazy také zapůjčuje do prodejních galerií ke komisnímu prodeji. Nejkratší a nejpřirozenější cestu ke svým zákazníkům si ale postupem času vybudoval ve formě jarmarků, různých slavností měst, či řemeslných trhů. V té chvíli totiž vystavuje v „galerii“, kterou projdou tisíce lidí… Musí sice oželet vernisáž s chlebíčky a přípitkem, zato se u jeho obrazů zastaví lidé, kteří by v životě na jeho výstavu někam na zámek či do muzea nikdy nepřišli…

Jaroslav Bártl žije a tvoří v Meziklasí, a tak není divu, že mezi vystavenými obrazy je meziklaská kaplička:

Na svých webových stránkách píše:

„Moje dětství bylo jedno velké barevné dobrodružství, na které se nezapomíná… Můj rodný dům stával na dolním konci nad potokem, co by kamenem dohodil od lesa… Naše vesnička patřila tenkrát ještě mezi ty ,zapomenuté´. Jezdil sem několikrát denně kulatý autobus ze Světlé, [...] za prací se jezdilo opravdu daleko, stejně tak do školy nebo za kulturou. Lidé tenkrát pracovali hlavně na polích, v lesích, chovali domácí zvířectvo. [...] V dálce, na modravých kopcích, se tyčil gotický hrad Lipnice, nad vesnicí zase majestátní vrch Melechov, i k Sázavě to bylo blízko. [...] Jsem nesmírně rád, že jsem se narodil na vesnici, že jsem mohl přičichnout ke starým zvykům, osahat si staré nástroje po předcích, poplácat si zvířata ve chlévě… Rozumět slovům jako žentour, radvanec, kamnovec, pápěrky, souvrať, povříslo, fasuněk, hambálky a další… Jsem rád, že jsem ještě zažil sekání obilí kosou s plátěnou plácačkou, stavění obilných panáků, či voňavých kupek sena… Nebo – tenkrát tak běžné – naklepávání kos. A těch vůní všude kolem! [...] Vůně čerstvě posekané trávy potažmo sena v kupách, vůně obilných snopů na polích, či vůně podzimní orby! [...] A podzimní ohníčky na polích? Vůně bramborové natě?“

Na můj vkus jsou Bártlovy obrazy příliš pestré, zajímavě ovšem působí jeho „staré“ rámy:

A kterýpak z vystavených obrazů se mi líbil nejvíce?