Po kopcích kolem Kytlic

Kytlice jsou obklopeny mnoha kopci, na některé jsme si během minulých let vyšlápli, na jiné se chystáme. Buď ze zvědavosti, nebo zlákáni vidinou zápisu do www.vrcholovka.cz

Z Kytlic vycházíme po žluté turistické značce, která za posledními domky odbočuje vpravo ke koupališti, zatímco my pokračujeme po široké cestě rovně. I tu však u přezimovací obory opouštíme a lesní cestou se blížíme k Popelové hoře (652 m). Jedná se o poměrně výrazný čedičový kopec, vystupující z lesů asi 1,5 km východně od Kytlic. Jeho jméno se obvykle odvozuje od dávného pálení popela (Asche), ale podle starších průvodců mělo spíše připomínat, že tady dříve rostly jasany (Esche). Dnes je vrchol s několika menšími čedičovými skalkami porostlý bučinou a na pískovcích v nižší části svahů převažovaly lesy smrkové, které na počátku 20. let podlehly kůrovcové kalamitě.

Na severním a západním svahu jsou nepravidelně roztroušené pískovcové skalky, skalní bloky a balvany, z okraje pozvolna zarůstající paseky na východní straně vrcholové kupy je pěkný výhled na zalesněné kopce od Jedlové přes Pěnkavčí vrch, Luž a Velký Buk ke Klíči.

Od Popelové hory směrem k Velkému Buku vybíhá nevýrazný hřbítek se dvěma menšími kupovitými vršky – na oba samozřejme vystoupáme. Prvním je Zaječí vrch (631 m)...

... a druhým o něco vyšší Bouček (664 m) ležící asi 300 m východně již na svahu Velkého Buku. Čedičové vrcholky obou kup jsou porostlé bučinou.

Velký Buk (736 m) je výrazný široce kupovitý znělcový vrch porostlý rozsáhlými lesy, na vrcholu hlavně bučinami s přimísenými duby, javory a jilmy. Níže na svazích a na úpatí převažovaly druhotné smrčiny, které kolem roku 2020 z velké části podlehly kůrovcové kalamitě.

Z vrcholu sestupujeme na křižovatku s Falknovskou cestou a po úzké asfaltce, která mírně klesá podél Boberského potoka a vede po ní cyklotrasa č. 3054 i modré turistické značení, dostáváme se na rozcestí, kde stojí kamenný sokl s obrázkem sv. Antonína, opravený na podzim roku 2008.

Cestou k Malému Buku absolvujeme ještě dvě odbočky, ta delší nás přivádí na vrch, který na www.mapy.cz nemá jméno, ale jen kótu, zato podle geocachingové mapy se jedná o Lipový vrch (617 m):

Druhá odbočka vede jen pár metrů od cesty, ale je z ní docela pěkný výhled. Na lavičce u cesty vyčkáváme příchodu dcery, která jde od vlaku ze Svoru a mobilem hlásí, že už je nedaleko. Společně pak pokračujeme takřka po vrstevnici na rozcestí Pod Malým Bukem (575 m), z něhož stoupáme – překvapivě – na Malý Buk (712 m). Znělcová kupa s rozlehlým plochým vrcholem je – stejně jako jiné okolní kopce – v horní části porostlá převážně bukovým lesem, zatímco níže na svazích a na úpatí převažují smrčiny.

Vrchol Malého Buku s kovovým šestihranem

Neznačenou lesní cestou klesáme na poměrně širokou asfaltovou vrstevnicovou Kočárovou cestu, ze které se nám otevírá pěkný výhled na Kytlice a zalesněné kopce:

Na rozcestí s prapodivným názevm Řachvaj (557 m) odbočujeme z Kočárové cesty na žlutou turistickou značku a procházíme s rekreační osadou Řachvaj rozprostírající se na rozsáhlé mýtině na severozápadním úpatí Malého Buku. V letech 1873–1911 stála v její blízkosti sklářská huť Augusta, ze které dnes zůstala už jen odpadní halda, překrývající údajně mnohem starší středověkou sklářskou huť z 1. poloviny 15. století.

Od malého rybníčku zvaného Lapáček procházíme Údolím myšího řevu, míjíme zajímavou dřevěnou sloupovou zvoničku...

... a za Lesním rybníkem přicházíme na místo, kde jsme ráno ze žluté značky odbočovali na Popelovou horu.

Tím jsme uzavřeli okruh a do místa ubytování to už máme jenom nějakých tři sta metrů...

Následuje článek Na Malý Stožec, Žulovec a Plešivec