Předchozí článek Ligurie – turistika na italské Riviéře (VIII)
Po městečku Finalborgo
Po delším hledání autobusové zastávky odjíždíme linkovým autobusem z Finale Ligure do sousedního, dříve samostatného historického městečka Finalborgo, které je dnes částí Finale Ligure. Jeho střed je neporušeným opevněným středověkým městečkem, jedním z nejtypičtějších v Itálii. Za dob Římanů přijala vesnice s výhledem na řeku Pora název Burgum Finani, „město na hranicích“ (mezi Itálií a Galií). Znovu je založil jeden z markraběcího rodu Carretto poté, co byla za válek mezi Janovem a jeho rodem zničena jedna starší obec. Později bylo pod nadvládou Španělů a do roku 1795 pod kontrolou Janova, kdy byl Ligurská republika dobyta Napoleonem.
Dnešní farní kostel San Biagio, sv. Blažeje, byl postaven v barokním stylu v 17. století (jeho stavba začala v roce 1633) podle projektu finalského architekta Andrea Storace. Z předchozího středověkého kostela (1261) se zachovala pouze apsida a vysoká osmiboká pozdně gotická mírně nakloněná zvonice s mnoha úzkými sloupkovými okny na každé straně. Zvonice je zasazena do obranné věže náležející k hradbám postaveným před rokem 1452:
Fasáda ze surového kamene zůstala nedokončena, interiér s hlavní lodí a dvěma bočními loděmi je působivý svou velkolepostí a bohatostí výzdoby:
Hlavní loď obohacují dvě nádherné práce připisované Francescu Schiaffinovi, balustráda z carrarského mramoru (čtyři andělé držící jemně tesanou eucharistickou látku) a barokní kazatelna z bílého mramoru od sochaře Pasquale Bocciarda s ohnivým vozem Apokalypsy a jeho okřídlenými zvířaty z Ezechielova vidění (1765):
Touláme se uličkami cik-cak (jak je ostatně vidět na mapce), na západní straně hradeb si prohlížíme středověkou bránu Testa, od níž vedla silnice spojující Gorra, Melongo a údolí Calice. Bránu postavil Giovanni I Del Carretto v roce 1452, jak prozrazuje nápis v gotických znacích na oblouku: Mar(chi)o Io(hannes) An(n)o D(omi)ni MCCCCLII: die X iunii. Svůj název brána získala podle toho, že tam byly vystaveny hlavy sťatých, ale řílá se jí také brána San Giorgio (na mapě Finalborgo Mattea Vinzoniho z roku 1773), nebo brána Bastèro či brána Viglieri:
Objevujeme (a obdivujeme) malebná zákoutí a náměstíčka s malými bary a obchůdky v elegantních domech:
Vracíme se do městečka a za říčkou nastupujeme do autobusu, který nás odváží do „našeho“ Finale Ligure, kde si užíváme zmrzliny a koupání...
Žádné komentáře:
Okomentovat