Trek kopcovitým pobřežím z Varigotti do Noli
Linkovým autobusem odjíždíme do obce Varigotti a prudkým stoupáním se dostáváme k vyhlídce na obrannou věž a na zříceninu hradu, ke které bychom se mohli dostat (kdybychom chtěli) jinou cestou ještě před zahájením výstupu.
Šipku ke kostelíku San Lorenzo samozřejmě nenecháváme bez povšimnutí, i když odbočka vede dolů... Raně středověký kostel vyrostl na umělé terase postavené na strmém horském svahu, který dominuje přírodní zátoce. V průběhu 6. – 7. století se na tomto území pohřbívalo v amforách, které pocházely ze Středomoří. V roce 1127 daroval Ottone, biskup z Albengy, kostel benediktinskému klášteru Sant´ Onorato na ostrově Lérins v Provence, vlastnictví provensálského kláštera však nemělo dlouhého trvání: o několik let později byl kostel zařazen mezi farnosti, které byly součástí kostela Finale. Na prostranství na straně kostela byl hřbitov, kde byli pohřbíváni zemřelí na mor, který v 13. století rozšířil a zpustošil Finale i celou Evropu. Současná budova pochází z 15. století. Má pouze jeden sál, který má dva portály umístěné na jižní straně směrem k moři. Vracíme se na rozcestí a pokračujeme víceméně po vrstevnici po hřebeni s výhledem na moře... ... k pozůstatkům saracénské strážní věže Torre delle Streghe, postavené v roce 1582. Později věž dostala název Věž čarodějnic, prý jako hanbu ženám z Varigotti: Další krátká zastávka patří výhledu z pozůstatků vojenského stanoviště na vrchol Vetta Capo Noli (276 m) s vojenským zařízením Semaforo Carabinieri: Po zhruba kilometru mírného klesání pohodlnou širokou cestou s dechberoucím výhledem na městečko Noli...
... dostáváme se k odbočce ke Grotta dei Falsari. Úzká, asi čtvrt kilometru dlouhá pěšinka prudce klesá a končí před úžasným přírodním výtvorem: Na první pohled jde o skalní okno poskytující úžasný výhled na moře, ale při bližším zkoumání zjistíte, že úzkým průlezem po levé straně se dostanete do jeskyně s ještě velkolepějším výhledem otvorem o průměru 25 metrů: Grotta dei Falsari, česky Jeskyně padělatelů je známá také jako Jeskyně lupičů. Traduje se totiž, že byla místem obchodu s pašeráky, kteří tam v minulosti ukrývali svou kořist. Ve vápencové skále byla vytvořena sladkou vodou a následně vytvarována mořem. Ve spodní části je vidět několik rozpadajících se kamenných zdí pocházejících pravděpodobně z římských dob. Vracíme se na rozcestí, pokračujeme v cestě a míjíme znepřístupněnou zříceninu. Pravděpodobně se jednalo o dva románské kostely stojící vedle sebe, přičemž Santa Giulia byla postaven kolem 11. století a Santa Margherita ve 13. až 14. století. Na rozdíl od kostelů v Noli, které byly postaveny z tamějšího kamene, byly tyto dva kostely postaveny z cihel a černého kamene z Capo Noli. Cihly byly použity ve vnitřních obloucích a v rámu pod střechou:
Mírným klesáním se blížíme k městečku Noli, vzdálenému asi dva kilometry:
Poté, co Noli díky svým galérám získalo bohatství za první křížové výpravy v letech 1096–1099, bylo od roku 1192 hlavním městem stejnojmenné republiky, která i když byla spojena s osudem Janovské republiky a dalších místních mocenských center, měla občas určitou formální autonomii. Bojovala po boku Janova proti Benátkám a Pise a teprve o 600 let později (1797, za Napoleona) ztratila tato nejmenší italská republika samostatnost. Dnes má Noli asi dva a půl tisíce obyvatel. Míjíme kostel San Paragorio, jednu z nejvýznamnějších románkých sakrálních staveb v Ligurii. Vznikl kolem poloviny 11. století na základech předchozí rané křesťanské stavby. Fasádu zdobí obloukové vlysy v románsko-lombardském slohu, trojlodní interiér má tři nepravidelné apsidy obrácené k moři.
Navštěvujeme konkatedrálu di San Pietro. Nad centrálním vchodem je lomený tympanon, na němž byla v roce 1613 umístěna socha sv. Petra, dílo mistra Batty Casale.
Interiér je rozdělen do tří lodí zdobených zlatými štuky a prosvětlených polychromovanými vitrážemi s náboženskou tematikou. Hlavní oltář z roku 1679 z intarzovaného polychromovaného mramoru je dílem Anselma Quadra, stejně jako mramorová kazatelna:
Stůl byl získán ze sarkofágu ze 4. století, předělaného v 15. století, ve kterém byly po staletí uchovávány relikvie sv. Eugenia, pohřbeného nejprve na nedalekém ostrůvku Bergeggi, poté v kostele San Paragorio a v roce 1602 zde. Za oltářem stojí polyptych z 15. století pocházející z kostela Vescovado a připisovaný Vincenzu Foppovi:
Druhá návštěva patří
oratoři Sant´Anna na náměstí Piazza Giuseppe Ronco. Stavěla se od roku 1759 (ačkoliv rozhodnutí o výstavbě padlo již v roce 1750), aby nahradila menší předchozí, která stála v blízkosti biskupství. Stavba je jednolodní s valenou klenbou a presbytářem s apsidou, vnější fasáda je nedokončená:
Interiér je bez fresek zdobený štuky a na bočních stěnách má na každé straně tři velká plátna z 18. století. Na zadní stěně nad hlavním oltářem stojí plátno Svaté rodiny se světci Joachimem a Annou, dílo Španěla Vincenza Suareze z května 1788:
Jsou zde dva procesní krucifixy, u bočních stěn sedadla pro bratry a nad nimi čtrnáct zastavení křížové cesty:
Město si uchovalo středověký ráz víc než jiné ligurské pobřežní obce. Najdeme zde hradní zříceninu z 12. století, jejíž zdi se táhnou z návrší až k městským hradbám,... ... dochovaly se tu malebné uličky s opěrnými oblouky (prampouchy) od domu k domu... ... a také pět rezavě hnědých obytných věží z 13. a 14. století. Ve 13. století jich zde prý stálo sedmdesát, neboť každý rejdař a kapitán měl právo postavit si uvnitř městských hradeb věž vysokou nejméně padesát metrů jako symbol moci své rodiny. Touláme se městečkem a stále máme co objevovat a obdivovat:
LInkovým autobusem se vracíme do
Finale Ligure a zbytek odpoledne věnujeme koupání...
Žádné komentáře:
Okomentovat