Jedna z akcí, které pořádá odbor KČT Kostomlaty
Start je v Čelákovicích rozkládajících se na levém břehu Labe, asi sedmadvacet kilometrů východně od centra Prahy. Mají asi dvanáct a půl tisíce obyvatel. Od středověku patřilo k obživě obyvatel zejména rybářství a zemědělství, později také košíkářství. V roce 1910 zde Josef Volman založil továrnu na obráběcí stroje nesoucí jeho jméno (po znárodnění byl přejmenována na TOS neboli Továrnu obráběcích strojů). Z významných osobností spojených s Čelákovicemi je třeba připomenout alespoň básníka a spisovatele Eduarda Petišku (1924–1987), autora více než devadesáti titulů, z nichž nejznámější jsou Staré řecké báje a pověsti, dále zdejšího rodáka, literárního historika Vladimíra Kovaříka (1913–1982), autora tří svazků literárních cestopisů Literární toulky po Čechách, Literární toulky Moravou a Literární toulky Prahou.
* * *
Start turistického pochodu je na čelákovickém nádraží, kde zvažujeme, zda si dáme kafíčko zde, nebo až v jedné ze dvou cukráren u náměstí. Vyhrála varianta B, a tak se jdeme jenom podívat k multifunkčnímu kostelu Církve bratrské, postavenému v roce 2018 podle návrhu architekta Ladislava Lábuse. Jeho název Naproti odráží nejen fakt, že se nachází naproti nádraží, ale i touhu vycházet vstříc všem lidem.
Po krátkém – a takřka nezbytném – posezení u kafíčka pokračujeme městem po žluté turistické značce. Míjíme novobarokní radnici, postavenou na náměstí v roce 1911 za necelý rok na stejném půdorysu staré radnice, která svým původem sahala až do 16. století... ... a prohlížíme si areál původní městské architektury v Rybářské ulici, zahrnující rekonstruovanou severní část statku U Mecerů... ... s kopií historické brány, jejíž originál je osazen ve východní hradbě zdejší tvrze. Prohlížíme si nedaleký kámen, který se tváří jako smírčí, ale zhotovil jej v roce 2003 Ladislav Čermák. Na kameni je vysekáno srdce s otazníkem, nahoře je malý křížek, uprostřed je nápis „OMNIA VINCIT AMOR“, česky Nad vším vítězí láska. Na zadní straně je datum 11. 9. LP 2002: Pokračujeme v cestě ke tvrzi. Nejstarší písemná zpráva o Čelákovicích je datována rokem 1290. V té době zde stál kostel a západně od něho dřevěný objekt na kamenné podezdívce, nahrazený kolem roku 1300 kamennou patrovou stavbou tvrze. Tvrz měnila v průběhu staletí svou podobu, ale poslední rekonstrukce v letech 1973–1982 jí vrátila vzhled goticko-renesanční stavby: Dnes slouží Městskému muzeu a spolu s kostelem, středověkým mlýnem a budovou děkanského úřadu z roku 1782 tvoří historické jádro města. Procházíme kolem mlýnského náhonu a podél Labe se blížíme k obří lávce pro pěší a cyklisty. Zavěšená na dvou 37 metrů vysokých pylonech byla postavena v letech 2013–2014. Unikátní konstrukce mostovky je z ultravysokopevnostního betonu: Na jejím jihozápadním konci byl umístěn žulový balvan s vyznačením vzdáleností města od vybraných metropolí formou paprsků vycházejících z důlku (ptačího napajedla): Žlutá značka nás dál vede chatovou osadou Grado, postupně přicházíme na tři rozcestí – Čelákovice chaty (175 m), V Doubí (180 m) a sv. Václav (180 m). Musím prozradit, že trasu navrhovanou pořadateli jsme si trochu přizpůsobili, aniž bychom si ji zkrátili, nebo významně prodloužili. Při pohledu do map jsme usoudili, že nám nic extra zajímavého nepřinese, zatímco na cyklotrase č. 0037 souběžné s červeně značenou cestou můžeme „ulovit“ šest kešek včetně jedné bonusové... Odklon od trasy pochodu začíná u výklenkové kaple sv. Václava. * * *
František Antonín hrabě Špork (1662–1738), jehož jméno je trvale spojeno s velkolepým areálem v Kuksu, schválně a nápadně zkrášlil okoli Pražské silnice, aby poutník – sotva prekročí hranice brandýských lesů – musel podle té nádhery poznat, že stojí na půdě velkého mecenáše. V té době panovala mezi evropskou šlechtou velká móda – zakládat na odlehlých místech, obzvláště v lesích, poustevny (eremitáže) a vydržovat v nich poustevníky.
Poustevna u sv. Václava stávala na pravém břehu Labe při Pražské silnici, dnes je tu jen kaplička se dvěma sochami andělů od neznámého sochaře:
Relief uvnitř představuje zavraždění sv. Václava: 
Série kešek nás provádí po zrušené trati káranské vlečky, která měří přibližně tři kilometry. V roce 1889 byl vydán zemský zákon o realizaci a provozu Společné vodárny a společného vodovodu pro hlavní město Prahu. V roce 1902 byl vybrán návrh hydrogeologa a stavebního rady Adolfa Thiema z Lipska, který v oblasti u Káraného objevil příznivé podmínky pro získávání potřebného množství velmi kvalitní podzemní vody. Definitivní projekt výstavby vodárny byl zpracován v roce 1905 a jako první součást byla již o rok dříve 1904 projednána výstavba vlečky sloužící pro přepravu velkého objemu stavebního materiálu a v budoucnu trvalého přísunu uhlí k pohonu parních strojů. Pokusné čerpání vody bylo zahájeno 18. 10. 1912, kdy byla voda jímána z 220 studní. Vodárna o trvalé kapacitě 880 l/s byla uvedena do provozu 1. 1. 1914 a jímání vody probíhalo z 567 studní. Délka vodárenského systému od nejvzdálenejšího jímacího bodu u Benátek nad Jizerou až po vodojemy v Praze se blížila 50 km, celková délka svodného a výtlačného potrubí o profilech od 250 mm do 1 100 mm byla 70 km. Výtlačné potrubí bylo zaústěno do dvou vodojemů o objemu 11 000 m3 na Karlově. Dne 31. března 2003 byl ukončen provoz na vlečce do vodárny Káraný, která byla v posledních letech využívána k nostalgickým jízdám historických vlaků tažených parní lokomotivou. Koncem léta 2007 byly koleje sneseny a zlikvidován byl i celý železnicní svršek.
* * *
Blížíme se k okraji Káraného, zvedá se vítr, objevují se tmavé mraky a co nevidět začne pršet. Naštěsí přicházíme k Vinohradskému pivovaru a sotva si objednáme pivo (Vinohradskou jedenáctku a Káranskou devítku), padají první kapky.
Když se na přelomu 50. a 60. let minulého století začaly i v malých obcích stavět kulturní domy, bylo krátce po zahájení takové velké stavby v sousedním Novém Vestci, rozhodnuto postavit i v Káraném kulturák. Měl v něm být nejen sál pro zábavu a tělovýchovu, ale i nová hospoda. Poté, co začalo docházet ke slučování malých obcí, zůstala stavba nedokončená s tím, že po sloučení s Novým Vestcem může káranským obyvatelům sloužit tamní kulturní dům. Po několika letech úvah byla stavba prodána Spotřebnímu družstvu Jednota Říčany, které se rozhodlo využít věhlasu zdejší pitné vody ke zřízení výrobny limonád a sodovek pod názvem Káranka. Po letech vysoké produkce a distribuce limonád a sodovek do širokého okolí v 90. letech – pod hlavičkou nových majitelů – výroba snížila a kolem roku 2010 zastavila. Vinohradský pivovar vznikl proto, aby jeho majitelé navýšili již nedostačující kapacitu provozu na pražských Vinohradech. Vybrali si Kárané, lokalitu proslulou vysokou kvalitou vody, jednou z klíčových surovin pro výrobu piva. Většinu pivovarské technologie dodal špičkový německý výrobce pivovarů Kaspar Schulz, který působí na trhu již od roku 1677. * * *
Poseděli jsme s partou „toulkařů“, s nimiž dlouhá léta jezdím na Toulky po horách, a za mírného krápání se vydáváme na další cestu. Obdivujeme šotolinový povrch cesty tu a tam záplatovaný starými koberci či dekami:
Cíl pochodu je v restauraci Grado, odkud znovu šlapeme k lávce přes Labe, ale tentokrát již nikoli na nádraží, ale na železniční zastávku Čelákovice-Jiřina.
Žádné komentáře:
Okomentovat