Na Dunajovickou horu a do lomu

Předchozí článek Kolem Opatovického rybníka a do Majdaleny

Je krásné letní počasí, a tak jsme si oproti původnímu plánu zdejší pobyt ještě o jeden den prodloužili

Njeprve odjíždíme do obce Břilice, která je místní část Třeboně. Její historie začíná v písemných dokumentech rokem 1366, kdy ji páni z Landštejna přenechali Rožmberkům a ti v roce 1395 část obce s dvorem a rybníky darovali městu Třeboň. Při dobývání Třeboně byly Břilice v podstatě jejím předměstím, a proto byly často pustošeny. Nejvíce husity a později za třicetileté války.

Auto necháváme na západním okraji obce a poté, co jsme u Břilického rybníka odlovili jednu keš, jdeme k nedalekým rybníkům pro další kešky.

Břilický rybník má výměru 29,18 ha a byl vystavěn na základě povolení od Jindřicha a Petra z Rožmberka, vydaného ke svátku sv. Jiljí (1. 9. 1475). Další rybníky břilické soustavy se jmenují Starý u Břilic, Bičana  Nový u Dvorců, který má rozlohu 17 ha a 700 metrů dlouhou hráz s krásnými statnými duby. Poslední rybník, u kterého se zastavujeme, je maličký a skoro zarostlý Tisý u Břilic s rozlohou 1,5 ha a krátkou hrází s obrovskými duby. Fotíme zajímavý křížek a vracíme se stejnou cestou k autu:

Přejíždíme do Dunajovic vzdálených necelé čtyři kilometry, zastavujeme se v rodinném bistru Na Sejpce a po krátkém občerstvení pokračujeme ještě asi tři čtvrtě kilometru po souběhu zelené a žluté turistické značky. Ve stínu stromů auto necháváme a vydáváme se na cestu:

Dunajovická hora (500 m) nad obcí Dunajovice je pro svou polohu vyhledávaným místem cykloturistických tras a pěší turistiky. Za první republiky, v roce 1939, zde byla postavena dřevěná rozhledna s výškou 12 metrů, ale již na konci 40. let byla odstraněna. Na místě jsou dodnes patrné její betonové základy:

Kvůli www.vrcholovka.cz chceme kromě Dunajovické hory navštívit kopec Vysoký les (504 m), projít si křížovou cestu a vykoupat se v zatopeném lomu.

Novobarokní poutní kaple sv. Kříže byla na Dunajovické hoře přestavěna do současné podoby v roce 1885 z původní kaple, postavené pravděpodobně na začátku 19. století. Ta byla podle pověsti vystavěna z daru dunajovického sedláka, který chtěl takto vykoupit svoje hříchy. Za napoleonských válek totiž v místech dnešní kaple zabil důstojníka francouzské armády a jeho sluhu, když se domníval, že v truhle, kterou převáželi, najde poklad uloupený při tažení v Rusku. V truhle žádný poklad nebyl a oba nešťastníci skončili se svými saněmi v tůni. Sedlák se údajně ke svému činu přiznal na smrtelné posteli.

Před rokem 1885 poskytla Eufrasie Steinerová, matka představená sester sv. Karla Boromejského z Třeboně, obci Dunajovice finanční dar pro vybudování křížové cesty ke stávající poutní kapli. Na její dar navázala sbírka okolních vesničanů, a tak mohlo být pod vrcholem Dunajovické hory postaveno čtrnáct zděných zastavení s obrazy od děkana Bedřicha Kamarýta z Deštné. 

Současně byla opravena kaple a doplněna o věžičku se zvonem zasvěceným svatým Cyrilovi, Metodějovi, Floriánovi a Janu Nepomuckému. Slavnostní požehnání nově přestavěné kaple a pouť proběhly 27. září 1885. Téhož dne byla posvěcena i nová křížová cesta. Poutě se pak pravidelně konaly o svatodušním pondělí, tedy sedmém pondělí po Velikonočním pondělí, až do začátku padesátých let dvacátého století, kdy bylo svatodušní pondělí jako svátek zrušeno. Poutě byly obnoveny v letech 1967 až 1969 a znovu až po roce 1989, a to sedmou neděli po Velikonoční neděli.

Na konci osmdesátých let dvacátého století byl k soukromým rekreačním účelům odprodán objekt sloužící dříve pro lidovou zábavu, která byla vždy nedílnou součástí poutí. Ještě v roce 1970 posloužila tato tzv. otevřená hospoda jako kulisa při natáčení filmu Svatby pana Voka s Milošem Kopeckým v hlavní roli. V roce 100. výročí zbudování křížové cesty došlo k jejím opravám, spojeným s výměnou obrazů v jednotlivých zastaveních, další důkladné opravy a údržba křížové cesty proběhly v roce 2007. O dva roky později byla opravena kaple a vyčištěna studna pod kaplí i její přepad do níže položené studánky.

Bez vody

Na závěr míříme k zatopenému kamenolomu. Těžba byla ukončena až v roce 1963 z důvodu vysoké hladiny spodních vod.

Vracíme se do Třeboně, v kempu bouráme stan a odjíždíme domů.