Ligurie – turistika na italské Riviéře (VIII)

Předchozí článek Ligurie – turistika na italské Riviéře (VII)

Toulání po městě Arenzano

Linkovým autobusem odjíždíme do Arenzana, města s cca dvanácti tisíci obyvatel, ležícího na pobřeží ve vzdálenosti asi 70 km od Finale Ligure. Jeho historické centrum je charakteristickou směsí malých náměstí a pěších ulic v typickém ligurském stylu, které od nábřeží vedou až k farnímu kostelu. 

Přicházíme na náměstí Piazza Giacomo Anselmo k baroknímu farnímu kostelu sv. Nazaria a Celsa, který je se svou eliptickou cihlovou klenbou jedním z mála na světě, pozoruhodný svou majestátností, bohatstvím fresek v lodích a vzácným sakrálním uměním uchovávaným uvnitř.

Stavba kostela začala roku 1703, práce skončily v prosinci 1717, v roce 1720 bylo dokončeno atrium a dvě zvonice a 28. října 1721 byl kostel slavnostně vysvěcen. Současná žlutookrová vnější barva fasády byla provedena v devadesátých letech spolu s kompletní rekonstrukcí hřbitova s použitím jednobarevných černobílých dlažebních kostek (sloh se v ligurštině nazývá „risseu“), používaných na různých pietních místech v Ligurii.

Hlavní oltář, na kterém stojí krucifix od Maragliana a po jehož stranách se vyjímají nádherné malby od Assereta, zdobí mramorové průčelí, kter vytvořili sochaři Daniele Solaro a Giovanni Tomaso Orsolino v roce 1632. Nad hlavním oltářem je krucifix od janovského sochaře Antona Maria Maragliana a jsou zde uloženy ostatky svatých Nazaria a Celsa, patronů Arenzana. 

Klenbu vnitřní kopule vyzdobil freskou malíř Francesco Semino v roce 1866 a uprostřed zobrazuje scénu Nanebevstoupení Páně,...

... zatímco na spodních bočních panelech jsou zobrazeny scény a epizody z Ježíšova života, jako je Vzkříšení Lazara, Spor v chrámu a Ecce Homo.

Od téhož malíře je také dílo znázorňující Zvěstování namalované v lunetě nad balustrádou presbytáře a Poslední večeře na klenbě atria; dílo později v osmdesátých letech znovu provedli malíři Mauro Repetto a Angelo Petrucci. Impozantní varhany Mascioni jsou umístěny v apsidě od roku 1961.

Při leteckém bombardování 14. srpna 1944 bomby srovnaly se zemí celou střechu, klenbu s freskami, polychromovanou podlahu a některá vnitřní díla. Jedna z bomb byla v kostele instalována:

Rekonstrukční práce byly zahájeny v roce 1946 s cílem vrátit pietnímu místu původní barokní stavbu z 18. století; 16. května 1948 byla dokončena celá střecha kostela, v následujících letech byla předělána elipsovitá cihlová klenba s předchozími freskami.

Tohle samozřejmě není moje fotografie...

Uvnitř je osm bočních mramorových bočních oltářů zasvěcených sv. Josefovi (San Giuseppe) a sv. Erasmovi (Sant' Erasmo), ochráncům námořníků a pracovníků v železárnách a papírnách, dále sv. Vavřinci, sv. Antonínu opatovi, sv. Janu Křtiteli, Madonně del Rosario, Nejsvětější Annunziatě a sv. Lucii. Presbytář vyzdobil v 60. letech malíř Ernesto Massiglio freskou zobrazující Slávu svatých, jeho dílem je také v apsidě Přistání v Janově svatých Nazaria a Celsa. Mramorová kazatelna pochází z konce 19. století. Velká vitrážová okna zobrazují světce Nazaria a Celsa, sv. Jana Křtitele, sv. Kateřinu Janovskou, sv. Bartoloměje, sv. Martina z Tours, sv. Kláru z Assisi, sv. Petra a sv. Šebestiána.

*  *  * 

Od kostela se mírným stoupáním dostáváme na Piazzale Santo Bambino, jemuž dominuje renesanční fasáda kostela Pražského Jezulátka, Santuario del Bambino di Praga:

Na vysokém sloupu před ním je pozlacená soška Pražského Jezulátka:

Chrám je umístěn mezi ambity a po levé straně stojí zvonice:

Centrální loď je nejstarší částí baziliky a pochází z roku 1908, měří 32 m na délku (včetně chóru), 11,5 m na šířku a 25 m na výšku. Strop je valeně klenutý, bohatě zdobený a obsahuje dva krásné medailony od Mariglianiho z Bergama, zobrazující Klanění tří králů a Ježíše mezi chrámovými lékaři. Ve středním pásu klenby jsou čtyři ovály od stejného autora, zobrazující čtyři vyznavače Kristova dětství.

Klenba se u presbytáře zužuje a tvoří vítězný oblouk, na kterém najdeme uprostřed umístěný řádový erb obklopený bystami sv. Eliáše a sv. Jana od Kříže (vlevo) sv. Terezie Ježíše a sv. mučedníka Anděla (vpravo). V horní části vstupní stěny se nachází nádherné rozetové okno o průměru čtyři metry, dílo společnosti Balmet z Grenoblu. 

Presbytář, renovovaný v roce 1991, byl zhotoven z portugalského růžového a francouzského červeného mramoru, začleněného do velké půlkruhové platformy. Uvnitř oltáře jsou kromě relikvií kameny z Betléma a Nazaretu. Za oltářem stojí trůn Jezulátka, monumentální dílo architekta Ferrari z Janova. Za zmínku stojí dvě mramorové sochy modlících se andělů, dvanáct alabastrových sloupů, které podpírají zlatou kupoli, a deset schodů, které vedou k centrálnímu bodu trůnu, kde je umístěna dřevěná socha Jezulátka, obvykle pokrytá červeným královským pláštěm.

Při pohledu vzhůru nás upoutá grandiózní freska, dílo od malíře Renza Bonfiglia z Vado Ligure z roku 1965. Zobrazuje potřebné lidstvo u nohou Jezulátka, přičemž se v davu objevily postavy papeže sv. Jana XXIII., doktora A. Schweitzera, režiséra a herce G. Cerviho, samotného umělce a řeholního bratra Tarcisia, který toho pro svatyni tolik udělal.

Dominantou kláštera je 43 m vysoká zvonice, dokončená v roce 1965 v moderním stylu. Obsahuje dvanáct zvonů, z nichž čtyři jsou pevné a osm se může otáčet. Počet zvonů byl zvolen s ohledem na dvanáct let Ježíšova dětství a každý zvon, jak velí tradice, má jméno, jemuž je zasvěcen.

Po schodech a úzkou asfaltovou silničkou stoupáme k Saracénské věži:

Kešku umístěnou v opěrné zdi jsme nenašli, a tak se vracíme ke sloupu s Pražským Jezulátkem a po schodišti sestupujeme k Baru del Santuario:

Objednáváme si láhvové pivo a pak i těstoviny. Top ligurskou specialitou je jednoduché, nicméně osvědčené a věhlasné pesto alla genovese, janovské pesto. Připravuje se z rozdrcené bazalky, piniových oříšků, česneku, parmazánu a olivového oleje:

Posilněni pokračujeme v poznávání Arenzana. Proč nepřiznat, že nás trochu ovlivňuje existence kešek? Míříme k Ville Figoli des Geneys, pro svou bohatost a majestátnost oslavovanou básníkem Giosuè Carduccim, který byl jejím hostem, v krátké lyrice „In una villa“. V roce 1849 vilu koupila rodina Figoliových, roku 1872 byl rekonstrukcí pověřen architekt Luigi Rovelli. Po smrti hraběte Figoliho předali dědicové panství provincii Alessandria a v roce 2012 se vila a park staly majetkem obce Arenzano. V současné době je ústředím Fondazione Accademia Marina Mercantile, která pořádá vyšší školicí kurzy pro palubní výletní lodě Hotellerie:

Velký park orámovaný krásnými alejemi, obsahuje mnoho exemplářů palem, stálezelených rostlin a magnólií. Od roku 2018 je zdejší Show Area dějištěm letních akcí, jako jsou opera, balet, kabaretní představení, hudba, koncerty a DJ sety. 

Utrmáceni plahočením městem a především velkým horkem jdeme po promenádě podél moře tak dlouho, dokud nenajdeme malou plážičku víceméně ukrytou mezi skalami:

Koupeme se a sluníme dokud nenastane čas k návratu:

Následovat bude článek Ligurie – turistika na italské Riviéře (IX)