Jarda Vála: Toulání Třeboní

Předchozí článek Cesta kolem Světa

Po včerejším absolvování naučné stezky (v protisměru) se dnes zaměříme na samotnou Třeboň

Ke konci roku 2023 měla Třeboň 8 262 obyvatel. Původní starý znak města Třeboně je na pečetích doložen již od 14. století. Svůj současný vzhled získal roku 1556. Na modrém štítě je nízká stříbrná hradební zeď zakončená cimbuřím. Za ní vystupují dvě stříbrné věže. Každá z věží má velké gotické okno v dolním poschodí a dvě menší okna v horním patře, cimbuří a červenou střechu se zlatou makovicí. Mezi věžemi je nad hradbou umístěn stříbrný štít s červenou rožmberskou pětilistou růží a stejné znamení je i na korouhvi.

Od začátku roku 2012 má Třeboň nové logo, které se objevuje na všech papírových a digitálních materiálech a je používáno jako marketinková značka města. Základem loga, jehož autorem je Michal Ehrlich, je rožmberská růže v kamenném stylu, tj. s ostrými hranami, vyjadřující vztah ke gotice. Každý lístek růže je v jiné barvě, což znamená, že Třeboň je pestrobarevným městem, a to nejen díky bohaté architektuře s řadou historických budov, ale také díky krajině, turistické gastronomii apod. Růže je trochu natočená, což znamená, že město je v neustálém pohybu, že se zde stále něco děje. Třeboň se tímto přijetím nového loga zařadila mezi moderní města, která vedle svého znaku přijaly nově i loga.

Počátky města sahají asi do poloviny 12. století, kdy na jedné ze stezek procházejících pohraničním hvozdem vznikla malá osada či snad jen dvorec. Celé rozsáhlé území dostal od krále výsluhou první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců, podnikavý Vítek z Prčic. Kolem roku 1300 lze již v Třeboni předpokládat městské opevnění, zesílené zvenčí vodním příkopem. V roce 1366 se vlastníky Třeboně a přilehlého panství stali Rožmberkové, za nichž město nabylo na významu a bohatství. K největšímu rozmachu došlo v 16. a na počátku 17. století, zejména za vlády posledních dvou Rožmberků, bratrů Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Éra budování a rozkvětu nastala postavením Jakuba Krčína z Jelčan do čela všeho rožmberského podnikání. Šťastné období Třeboně skončilo vpády pasovských vojsk, vymřením Rožmberků, několika zhoubnými požáry a nakonec třicetiletou válkou. Roku 1660 se stali novými vlastníky třeboňského panství Schwarzenbergové, v jejichž držení zůstalo až do 20. století.

Nejvýznamnějším objektem na náměstí je stará radnice. Roku 1562 koupila obec dva shořelé sousední domy a dala je následujícího roku přestavět Vlachem Jakubem Cornbellem na radnici. Podloubí nové radnice se otvíralo do náměstí třemi polokruhovými arkádami o mohutných pilířích, kterým nad jediným patrem budovy odpovídaly tři štíty. S přispěním císaře Ferdinanda III. byla k radnici roku 1638 přistavěna masivní čtyřboká, 31 metrů vysoká čtyřpatrová věž s ochozem, hodinami a cibulovitou střechou s lucernou. Roku 1742 bylo průčelí budovy ozdobeno freskami s rožmberským, schwarzenberským a městským znakem. Při přestavbě roku 1819 byla stavba zvýšena o druhé patro.

Východní stranu náměstí uzavírá Hradecká brána, jejíž jádro pochází z let 1525–1527, kdy se brána stala součástí zdokonaleného městského opevnění. Současný stav je z roku 1725:

Podél Zlaté stoky míříme k Bertiným lázním. Míjíme patrový domek z 2. poloviny 18. století, v němž pobýval Josef Kajetán Tyl se svou rodinou při svém druhém pobytu v Třeboni v lednu až březnu 1856. Ubytování na své zahradě jim nabídl zdarma Vojtěch Zítek, který byl nejen kancelistou okresního soudu, ale také nadšeným ochotnickým hercem:

Říká se mu Tylův domek, stojí v Tylově ulici a v průčelí má medailon J. K. Tyla...

První lázně v Třeboni byly zbudovány rybníkářem Václavem Horákem. Neměly sice velký význam, ale byly vzorem pro vznik skutečných prvních třeboňských lázní. Novodobá tradice využívající vlastností přírodního zdroje – slatiny – je spojena především s učitelem, hudebníkem a kronikářem, hybatelem společenského života Václavem Huckem. Ten v květnu 1883 otevřel u Zlaté stoky nové lázně. Na myšlenku ho údajně přivedla jeho dcera Berta, kterou inspiroval pobyt v západočeských lázeňských městech.

Po Huckových se stala koncem roku 1909 majitelkou lázní jejich neteř Rosalie Vlčková. V roce 1939 je prodala městu Třeboň. První městské třeboňské lázně byly s velkou slávou otevřeny 30. června 1940. Bylo v nich 46 lůžek, lékařská péče byla poskytována na odborné úrovni. Od roku 1941 sloužila budova lázní jako ubytovna pro evakuované německé děti. Koncem druhé světové války byl v objektu lázní zřízen lazaret pro maďarské vojáky a po osvobození v roce 1945 sloužilo zařízení jako lazaret sovětské armády. Lázeňský provoz byl opětovně zahájen v roce 1946. V roce 1960 obdrželo město Třeboň lázeňský statut. Po roce 1989 se Bertiny lázně vrátily do majetku města, došlo k rozsáhlé rekonstrukci, rozšíření ubytovací kapacity a léčebného zázemí těchto lázní.

Vstup do města střeží mohutné brány. Na západním okraji se prochází Budějovickou branou, vystavěnou v letech 1605–1611 podle návrhu Dominika Comety a Jana Lukana náhradou za zazděnou Břilickou bránu vedle zámku. V roce 1819 byla přestavěna a nedlouho poté byl odbourán sloupový portik na vnější straně brány.

Přicházíme ke kostelu Panny Marie Královny a sv. Jiljí, ale nejprve vstupujeme na nádvoří někdejšího augustiniánského kláštera, založeného Rožmberky v roce 1367. Klášter poznamenal dějiny města a zařadil se k předním centrům vzdělanosti a umělecké tvorby na českém jihu. Rožmberská nadace byla neobyčejně velkorysá, jmění kanonie však rostlo i obratnou hospodářskou politikou a odkazy. Se stavbou nového konventu se započalo současně se stavbou kostela a v roce 1369 už zřejmě pokročily práce na budování ambitu. Na severní straně kostela byla zbudována i jednopatrová budova konventu čtvercového půdorysu s křížovou chodbou uchovanou v téměř neporušené podobě.

Na jižní straně nádvoří, rozkládajícího se před konventem, nechal Petr z Rožmberka postavit dům s kaplí v patře, která svým tělem vybočuje do dvora. Byla zasvěcena sv. Vincenci a je připomínána již v roce 1380:

Ostatní budovy na nádvoří kláštera jsou převážně z období nového rozkvětu kláštera v 18. století. Kašna uprostřed nádvoří pochází z konce 17. století:

Zrušení kláštera v roce 1785 ukončilo dobu jeho opětného vzestupu. Souboru klášterních budov dominuje již zmíněný kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí s vysokou věží, označovaný za nejcennější třeboňskou církevní stavbu:

Byl postaven v místech starého farního chrámu a jeho zvláštností je dvojlodí, poprvé provedené v českých zemích a ve vzácné výtvarné čistotě. Gotickou klenbu dvojlodí podpírají čtyři štíhlé sloupy stojící v podélné ose kostela:

Při renovaci kostela byla Cometovou prací z roku 1607 věž opatřena trojnásobnou renesanční bání. Z pohromy, která postihla město v roce 1781, nejhůře vyšel klášterní kostel. Padající krov nad kněžištěm pobořil jeho původní gotickou klenbu. Kněžiště bylo zaklenuto barokní valenou klenbou, kostelní krov byl proti dřívějšku značně snížen. Dosavadní jehlancové zakončení věže bylo nahrazeno barokní bání. V letech 1897–1903 při generální opravě kláštera i chrámu byla uskutečněna regotizace věže kostela sv. Jiljí, při níž předchozí barokní báň nahradil tvrdý jehlan. Při této opravě byly také odkryty veškeré zabílené nástěnné malby vznikající od poloviny 15. století:

Koncem 14 stol. byl kostel vyzdoben tabulovými oltářními obrazy od tzv. Mistra třeboňského, které se nyní nacházejí v expozici starého umění v Národní galerii v Praze, a opukovou sochou Madony s děckem, jedním z nejkrásnějších výtvorů českého sochařství.

Hlavní barokní oltář prošel v letech 2005 až 2010 celkovou rekonstrukcí,...

... řada menších barokních oltářů je nejen po obou stranách kněžiště, ale i u jižní a severní stěny chrámového dvojlodí:

Oltář ve Šternberské kapli s obrazem Panny Marie s Ježíškem,
čtyřmi sloupy s antickými hlavicemi a horním obrazem sv. Barbory

Oltář sv. Barbory s korintskými a vinařskými sloupy
nad ústředním obrazem je polychromovaný a zlacený milostný reliéf
Panny Marie Královny s Ježíškem, kvalitní řezbářská práce z počátku 16. století

U bočního vchodu z Husovy ulice jsou vně kostela dvě barokní pískovcové sochy sv. Augustina a sv. Vojtěcha:

Za kostelem, přímo za presbytářem se nacházejí barokní pískovcové sochy sv. Václava s praporcem, sv. Jana Nepomuckého a Kalvárie z přelomu 16. a 17. století:

Jen o pár desítek metrů dál stojí dvouštítové stavení čp. 11 zbudované ve stylu lidového baroka. V lednu až březnu 1852 hostilo J. K. Tyla a jeho divadelní společnost při první návštěvě Třeboně:

Dnes je zde restaurace s venkovním posezením a atrakcí (hlavně pro děti) – výtahem na jídlo:

Po krátkém posezení se vracíme na Masarykovo náměstí:, navštěvujeme „íčko“ a stoupáme na radniční věž, abychom se pokochali výhledem na červené střechy historických domů s malebnými štíty:

Do renesančního Bílého koníčka nepůjdu (i když bych se tam rád podíval), zato návštěvu Domu Štěpánka Netolického si ujít nenechám. Na náměstí právě zastavuje vláček Třeboňáček se třemi žlutými vagónky. Svezení není zrovna levné – okružní jízda stojí dospělého 190 Kč, dítě 120 korun...

Renesanční kašna byla do středu náměstí vsazena roku 1569. Jedná se o desetibokou žulovou nádrž na třech kamenných stupních, která je dílem kameníka Jordana:

Jen o pár metrů dál se nachází památkově chráněné barokní dílo zhotovené českobudějovickým kameníkem Leopoldem Huberem v roce 1780. Mariánský sloup sestává z mohutného trojbokého podstavce s výrazným reliéfním zdobením, na němž jsou posazeny figury sv. Alžběty, sv. Josefa a sv. Vojtěcha, a štíhlého jehlanu se sochou Panny Marie Immaculaty:

Dům Štěpánka Netolického patří mezi mimořádné příklady zachovalé renesanční architektury nejen ve městě, ale v celém regionu. Během staletí prošel řadou proměn, svou současnou renesanční podobu získal v první polovině 16. století, v době ekonomického rozmachu, kdy v něm žil jeho nejznámější majitel – rybníkář Štěpánek Netolický:

Slavný rybníkář a stavitel vyženil dům v roce 1522 sňatkem s vdovou po třeboňském písaři Dorotou Lukšovou. Byl jednou ze dvou stěžejních osobností, které díky svému velkolepému rybníkářskému dílu daly třeboňské krajině její charakteristický ráz. Štěpánek se narodil v jihočeských Netolicích někdy kolem roku 1460 do poddanské rodiny. Jeho mládí a vzdělání pro nás zůstávají záhadou, víme však, že na konci 15. století stál u zrodu zlaté éry rybníkářství. Tehdy byl Štěpánek ve službách vládnoucího rodu Rožmberků a měl za sebou první zdařile dokončené rybníky. A tak není divu, že se velmi brzy stal fišmistrem – staral se nejen o výstavbu nových rybníků, ale také o chov ryb. Během svého života postavil sedm větších a více než čtyřicet menších rybníků. Jeho nejznámějším dílem ovšem zůstává Zlatá stoka, jejíž stavbě se začal věnovat na počátku 16. století. Tato více než 45 kilometrů dlouhá „strúha“, jak se jí původní říkalo, propojuje rybníky třeboňské soustavy a napájí je vodou. Stoka je důkazem Štěpánkových mistrovských schopností, neboť její průměrný spád činí přibližně 33 cm na 1 km délky a v některých úsecích je dokonce menší než 10 cm na kilometr – mnohdy se tak může zdát, že voda teče opačným směrem.

* * *

V roce 2015 prošel dům rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je v něm umístěno Centrum třeboňského rybníkářského dědictví se stálou interaktivní expozicí věnovanou rybníkářství a především osobnosti a dílu Štěpánka Netolického. Na dvorečku se nejen děti, ale i dospělí mohou díky funkčnímu modelu Zlaté stoky na chvíli proměnit ve vodohospodáře a pomoci malých stavidel přivádět vodu do jednotlivých rybníků.

V domě se dochovaly gotické prvky a renesanční klenby v přízemí:

Dům nabízí také jedinečné galerijní prostory, konají se zde přednášky, tvůrčí dílny, workshopy a různé kulturní akce. V patře právě probíhá výstava Viktora Preiss „Můj SVĚT“, která odráží nejen jeho bohaté herecké zkušenosti, ale i osobní pocity a prožitky. Návštěvníky zve do svého nitra, do světa plného barev, kontrastů a emocí.

* * *

Neodmyslitelnou součástí Třeboně je honosný renesanční zámek, rozkládající se na jihozápadní straně historického centra města. V těchto místech stával nejdříve panský dvorec, změněný na tvrz a později kamenný hrádek, zmiňovaný poprvé roku 1374. Nedlouho předtím koupili Třeboň Rožmberkové, kteří městu a jeho širokému okolí dopřáli náležitý rozvoj. V 16. století bylo Třeboňsko nejvýnosnější částí rožmberského dominia. Roku 1562 zachvátil město požár, který zasáhl i hrad. Vilém z Rožmberka proto pověřil Vlachy Jana a Antonia Ericery náročnými přestavbami starých budov na renesanční zámek. Vzniklo mimo jiné vstupní průčelí s bránou a věží:

Proměnu dokončil v době Petra Voka další významný architekt Dominik Cometa. Po smrti posledního Rožmberka (1611) zdědili zámek Švamberkové, kteří přišli o většinu majetku po osudové bitvě na Bílé hoře. Třeboňské panství daroval císař Ferdinand II. své vlastní rodině, ale o snadno nabytý majetek nikdo nepečoval a záchranou pro zámek byl až přechod do rukou starobylého německého knížecího rodu Schwarzenbergů, kteří jej získali v roce 1660. Zámek obohatuli barokními dostavbami, především na vnějším nádvoří. Z roku 1712 například pochází kamenná kašna s hlavami Turků, do nichý klove krkavec:

Navrhl ji architekt Pavel Ignác Bayer, který tento motiv převzal z rodového erbu Schwarzenbergů, na němž připopmíná vítězství generála Adolfa Schwarzenberga nad Turky u uherského Rábu:

Zámek Schwarzenbergové vlastnili až do roku 1940, kdy jej zabralo gestapo. Počátkem dvacátých let, po první pozemkové reformě, Schwarzenbergové zámek opustili a poté sloužil po několik let jako hotelové zařízení. Po válce v roce 1945 byla nad zámkem zavedena národní správa a v roce 1947 byl zestátněn.

* * *

Ze zámku se vracíme na náměstí a kolem hotelu Zlatá hvězda...

... pokračujeme ke Svinenské bráně s obloučkovými štíty a sgrafitovou výzdobou severního průčelí z roku 1571. Psaníčkovými sgrafity je pokryta i valená klenba průjezdu. Svinenská brána, také nazývána Tmavá, je jednou ze čtyř bran původního městského opevnění. Pochází z roku 1379, následně byla v letech 1525 až 1527 opravena.

Při jižní straně centra města se nachází areál třeboňského pivovaru s honosnými budovami, pocházejícími většinou z druhé poloviny 19. století. Průčelí pivovaru tvoří východní stranu Trocnovského náměstí. V těchto místech nechal Petr Vok z Rožmberka vystavět v letech 1606–1608 zbrojnici, která byla v letech 1699–1723 přestavěna na panský pivovar podle projektu schwarzenberského stavitele Jakuba de Maggi.

Postupem doby však pivovar přestával stačit poptávce po svém produktu, takže jej majitelé opakovaně rozšiřovali do nynější velikosti a podoby. Pivo Regent se vaří tradiční technologií, k výrobě se používá výhradně přírodních surovin.

Samozřejmě, že jsme se usadili na terase...