Slovácko (I)

(předchozí článek Cestou na Slovácko)
Túra částečně po Oskerušové naučné stezce

Hned po ránu vyrážíme z kempu po modré značce, zpočátku po silnici a potom po úzké lesní pěšině. Asi po půl druhém kilometru z ní scházíme a zastavujeme se na okraji chatové osady Radějov v hospůdce U Zastávky. Plzeňské přichází před očekávaným stoupáním vhod... Nad osadou opouštíme asfaltku a procházíme lesem na zelenou značku pak pokračujeme po žluté značce podél oplocené Radějovské obory a dál Měsíčním údolím táhnoucím se podél potoka Mandát, pramenícího v Kněžských horách pod vrchem Bukovina. V osadě Mlýnky si děláme krátkou odbočku ke kapličce,...

... vracíme se na rozcestí a stoupáme na Holý vrch (388 m) nad Radějovem:

Od jara 2015 zde stojí menší dřevěné rozhledna, na níž samozřejmě lezu, abych se porozhlédl po okolí (a abych měl další navštívenou rozhlednu, i když tato připomíná jen trochu větší posed).

Ke žluté turistické značce se přidala Oskerušová naučná stezka, a tak není divu, že brzy si děláme odbočku ke Karlově oskeruši, která díky své výjimečnosti patří mezi chráněné památné stromy České republiky.

Je na čase objasnit, co je to oskeruše. Jeřáb oskeruše, někdy se uvádí jako oskoruše, nářečně oskoruša, (Sorbus domestica) je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako solitér nebo až 30 m v lese. V našich podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V České republice je tato dřevina vzácná, vyskytuje se v Českém středohoří a především na jihovýchodě Moravy. Název oskeruše je všeslovanský a je nejasného, asi již praevropského původu. Strom pochází pravděpodobně z jižní Evropy, severní Afriky a Íránu a jako ovocná dřevina se pěstuje již od starověku. Je to světlomilná a teplomilná dřevina, odolná suchu, u nás roste nejčastěji osamoceně v zemědělské krajině nebo u lidských sídel. Z velmi tvrdého dřeva se dříve vyráběly vinařské lisy, proto se často vysazovala ve vinicích.

Plody jsou kulovité nebo hruškovité malvice, 1,5 až 3 centimetry velké, žlutozelené s červenými líčky na osluněné straně a hustě tečkované. Plodit začíná mezi 15 až 20 lety, plody dozrávají koncem září a v říjnu. Plody se před konzumací nechávají uležet a potom je možné je jíst bez jakékoliv další úpravy (jsou chuťově výborné). Vyrábí se z nich mošt, kompot, marmeláda a zejména pak pálenka – oskerušovice. Po pomletí sušených oskeruší je možné prášek používat k ochucování jídel (má příchuť skořice)
Sestupujeme podél vinice z kopce dolů a plánujeme krátkou zastávku na víno. Hotařská búda byla postavena v roce 1896 jako přístřešek pro hotaře, tj. obecní hlídače a ochránce vinohradů, jejichž služba byla nejdůležitější a nejintenzivnější v době dozrávání hroznů, tj. od srpna do ukončení sklizně. V roce 2012 byla obnovena a slouží jako místo pořádání různých kulturních a společenských akcí.
Mělo by být otevřeno od 14 hodin, což je za půl hodiny, a protože se schyluje k dešti, rozhodli jsme se, že počkáme. Spadlo pár kapek, před kterými jsme se schovali pod přístřešek, 14. hodina už dávno minula a stále nikde nikdo, a tak se zvedáme k odchodu. 
Stoupáme na vrch Žerotín, na jehož vrcholku stojí dřevěný kříž a kaple Panny Marie. V roce 1947 požádal kožešník Jan Hrdý o odkoupení pozemku na vrchu Žerotín s cílem vybudování kaple jako poděkování za uzdravení syna. V roce 1949 ji vysvětil dr. Martin Mikulka, profesor náboženství v Uherském Hradišti a kaple se stala poutním místem, kam každoročně přicházejí poutníci v lidových krojích z širokého okolí.

Vracíme se na Trať Horní Štamfáty, což sice zní hrdě, ale jde o úzkou vyasfaltovanou cestu mezi vinicemi. Tak jsme se znovu dostali na Oskerušovou naučnou stezku, z níž si děláme krátkou odbočku k Adamcově oskeruši. 
Jedná se o nejmohutnější (výška 17 m, obvod kmene 460 cm) a zřejmě i nejstarší (cca 400 let) exemplář druhu jeřáb oskeruše na území ČR a zároveň největší ovocný strom u nás. I přes svůj vysoký věk stále pravidelně kvete a plodí. V roce 1999 vyhlášena za památný strom a současně se dočkala odborného ošetření.
Za úděsného vedra přicházíme do Radějova, míjíme kostel sv. Cyrila a Metoděje,...

... a ve snaze najít hospůdku procházíme celou vsí. Jedna je zavřená, druhá zadaná pro uzavřenou společnost a třetí bude otvírat asi za dvacet minut. Naštěstí hospodská nejenže přichází dřív, ale zve nás, zbědované vedrem a žízní, hned dovnitř a točí nám pivo.
Po žluté značce opouštíme Radějov a cestou k vrcholu Travičné odbočujeme ke staré oskeruši stojící osaměle v poli: 

Oskoruša pod Starýma horama (řečeno místním nářečím)

Spadané plody oskeruše

Stoupáme na Travičnou (380 m). Těsně pod vrcholem stojí rozhledna postavená v roce 2000 firmou VALPO Zlín, s. r. o., za necelé čtyři měsíce. Generálním projektantem stavby byla firma Ing. Josef Pivoda, inženýrská a projekční kancelář, dodavatelem a projektantem ocelové části firma Excon, a. s., Praha. Investorem a vlastníkem stavby je O2 Praha, s. r. o., správce sítě mobilních telefonů, který také užívá horní část stavby pro vysílání signálů sítí mobilních telefonů a integrovaného systému. 

K rozhledně přicházíme v 17.30 hod., kdy se umožňuje výstup posledním návštěvníkům, neboť v 18 hod. se rozhledna zavírá. Zavřeno je však už nyní, na rozhledně žádní návštěvníci nejsou. Co se dá dělat, podíváme se sem jindy...

Následující článek Slovácko (II)