Pěší túra loukami na hřeben Bílých Karpat a oborou opět dolů
Původně nám měl pobyt v kempu Lučina dnes končit, ale jdeme do recepce pokusit se vyjednat prodloužení i za cenu přestěhování do jiné chatky. Ta možnost se našla, byť jen na jednu noc, a tak se balíme a přesouváme do chatky na opačném konci kempu. Zabydlení jsme raz-dva, takže záhy se vydáváme od kempu po žluté značce, kterou však brzy opouštíme. Odbočujeme na neznačenou cestu k samotě Jiříkovec, za níž se nachází chráněný památný strom Dub v Jiříkovci. Podle registru chráněných stromů je jeho výška 32 metrů, obvod kmene 460 cm a stáří asi 400 let.
Pokračujeme luční cestou mírně do kopce na modrou turistickou značku, kterou při výstupu na Bukovinu (583 m) vystřídáme souběžně s oplocením obory vedeným singletrailem Bukový, vybudovaným pro bikery. Pokračujeme po hřebenovce vedoucí po česko-slovenské hranici a u rozcestí Kněžské hory vstupujeme do Radějovské obory zřízené k intenzivnímu chovu daňčí a jelení zvěře. Obora byla dostavěna v roce 1989, její výměra činí 1565 ha, čímž se řadí mezi největší obory v republice. 1371 ha je lesní půda, 192 ha tvoří louky a 1,5 ha vodní plochy.
Délka oplocení činí bez sto metrů dvacet kilometrů! Součástí zařízení obory jsou sklady krmiv, sklepy na dužnaté krmivo, napajedla pro zvěř, velkokapacitní krmelce se zásobníky a posedy pro pozorování a lov zvěře. Právo myslivosti vykonává v oboře Leoš Novotný, a. s.
Po takřka nekonečném šlapání asfaltu překonáváme přechod u brány...
... a pokračujeme ještě asi půl kilometru po zelené značce, z níž pak odbočujeme na neznačenou lesní cestu. Tudy jsme šli už v neděli, jenom opačným směrem. Stejně jako tehdy i dnes se dnes zastavujeme v hospůdce U Zastávky na jedno plzeňské a poté přecházíme na Oskerušovou naučnou stezku, po níž stoupáme k rozhledně Travičná. Také tady jsme byli už v neděli, ale na rozhlednu jsme se už nedostali. Ani dneska to není jen tak, ze Slovenska se blíží bouřka, hřmí a výstup na kovovou rozhlednu je na vlastní nebezpečí. Po 177 schodech stoupám co nejrychleji nahoru (vyhlídka je v 34 metrech, věž je vysoká 52,6 m), rychle udělám několik fotek...
... a ještě rychleji spěchám dolů.
Za dobrých podmínek začíná pohled z rozhledny jihozápadním směrem přes Hodonín na hřeben Pálavy, pokračuje přes severozápad dlouhou hradbou Ždánického lesa a Chřibů s hradem Buchlov, dále na sever jsou vidět jezera u Ostrožské Nové Vsi a směrem přes Veselí nad Moravou je vidět za Uherské Hradiště až k Hostýnu. Na severovýchodní straně je proslavené poutní místo Svatý Antonínek a na obzoru hřeben Vizovických vrchů. Zbytek pohledu zaujímají Bílé Karpaty, kterým dominuje Velká Javorina, jejich nejvyšší vrchol (970 m).
Sotva ujdeme pár desítek metrů, dává se do deště. Oblékáme si pláštěnky a na okraji lesa spatříme krytý posed. Neváháme ani chvilku a stoupáme po žebříku nahoru. Sedíme a záhy nám čekání zpestřuje srnka, která přichází na pastvu jen pár metrů od posedu. A po ní ještě přihopká zajíc!
Postupně déšť slábne, a tak slézáme a pokračujeme v cestě do Tvarožné Lhoty, protože tamější Muzeum oskeruší bychom rádi zastihli otevřené.
Tvarožná Lhota (dříve jen Lhota) je připomínána už v roce 1486 jako součást strážnického panství, které od roku 1628 až do zrušení patrimoniální správy náleželo hrabatům Magni. V době jejich vlády během 18. stol. vznikl nejstarší obecní typář, který byl užíván ještě v první pol. 19. stol. V kruhovém pečetním poli jsou umístěny motivy vinných hroznů a kosíře, připomínající dávnou vinařskou tradici. Znak byl obci Tvarožná Lhota schválen 30. května 2001. V červeno-modře kosmo děleném štítě je vinařský nůž (kosíř) provázený dvěma vinnými hrozny, vše zlaté. Červená barva štítu vychází z rodového erbu rodu Magni, modrá symbolizuje lhotské rybníky přeměněné na louky.
Dnes má Tvarožná Lhota přes 900 obyvatel, dominantou obce je kostel sv. Anny postavený ve funkcionalistickém stylu a vysvěcený 30. července 1933. Sbírky na jeho stavbu se konaly po celé obci i okrese.
V roce 2004 byla zbořena budova staré školy, na jejímž místě byl v roce 2005 postaven Obecní dům a v roce 2006 k němu byl připojen Společenský dům. Tím obec získala zázemí pro svou administrativu i společenský život.
Muzeum oskeruší se nachází v nízkém domku na návsi a obsahuje kromě expozice věnované tomuto vzácnému stromu také soutěžní výstavu fotografií „Oskeruše nejkrásnější“, z níž je každoročně návštěvníky vybrána a oceněna „Královna oskeruší“.
V nabídce jsou informační a propagační materiály o oskeruších, ochutnávka a prodej oskerušových výrobků.
Naše zvědavost je samozřejmě velká, a tak ochutnáváme pálenku i likér, panáček za třicet, respektive dvacet korun. Popravdě ovšem řečeno – žádný zázrak...
Po vyslechnutí poutavého výkladu mladého a zdá se že zapáleného průvodce pokračujeme po Oskerušové naučné stezce. Znovu začíná pršet, a tak se jen krátce zastavíme u památkově chráněných stromů Tomečkova oskeruša (stáří 250 let, obvod kmene 278 cm) a Spirudova oskeruša (stáří 350 let, obvod kmene 403 cm) a v pláštěnkách a s rozmáchanými botami přicházíme do kempu.
Sotva ujdeme pár desítek metrů, dává se do deště. Oblékáme si pláštěnky a na okraji lesa spatříme krytý posed. Neváháme ani chvilku a stoupáme po žebříku nahoru. Sedíme a záhy nám čekání zpestřuje srnka, která přichází na pastvu jen pár metrů od posedu. A po ní ještě přihopká zajíc!
Tvarožná Lhota (dříve jen Lhota) je připomínána už v roce 1486 jako součást strážnického panství, které od roku 1628 až do zrušení patrimoniální správy náleželo hrabatům Magni. V době jejich vlády během 18. stol. vznikl nejstarší obecní typář, který byl užíván ještě v první pol. 19. stol. V kruhovém pečetním poli jsou umístěny motivy vinných hroznů a kosíře, připomínající dávnou vinařskou tradici. Znak byl obci Tvarožná Lhota schválen 30. května 2001. V červeno-modře kosmo děleném štítě je vinařský nůž (kosíř) provázený dvěma vinnými hrozny, vše zlaté. Červená barva štítu vychází z rodového erbu rodu Magni, modrá symbolizuje lhotské rybníky přeměněné na louky.
Dnes má Tvarožná Lhota přes 900 obyvatel, dominantou obce je kostel sv. Anny postavený ve funkcionalistickém stylu a vysvěcený 30. července 1933. Sbírky na jeho stavbu se konaly po celé obci i okrese.
Následující článek Slovácko (VII)
Žádné komentáře:
Okomentovat