Jako advent se označuje období posledních čtyř týdnů před Vánocemi. Významný je tento čas hlavně pro věřící radostně oslavující příchod Spasitele (slovo advent pochází z latinského adventus = příchod).
Letos připadl začátek adventu na neděli 30. listopadu. Dříve to byla doba půstu, což někteří dodržují dodnes, samozřejmě nikoli formou vyloženého hladovění, ale spíše střídmostí v jídle i pití. V minulosti byly v době adventu zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv, v posledních dvou stoletích jde spíše o materiální přípravu na Vánoce – nákup dárků, pečení cukroví, úklid domácnosti a její vánoční výzdoba.
Tradičním symbolem adventu je adventní věnec. Mívá různou podobu, většinou je vyroben ze zeleného chvojí, je ozdobený, leží na stole a má čtyři svíčky, z nichž tři by měly být fialové (případně modré) a jedna růžová. Dříve se však věnce věšely na stuhy a také dnes si jimi mnozí zdobí vchodové dveře. Tyto věnce pochopitelně nemají svíce.
Každou adventní neděli by se na adventním věnci měla postupně zapálit jedna svíčka, což vychází přímo vycházející ze židovské tradice zapalování osmi svící o svátcích zvaných chanuka. Zapalování stoupajícího počtu svíček vyjadřuje stupňující se očekávání a radost:
Advent končí západem slunce na Štědrý večer, vánoční svátky začínají 25. prosince Božím hodem vánočním.
Čtyři adventní neděle se také označují jako Železná, Bronzová, Stříbrná a Zlatá. To už však s křesťanskou tradicí nemá pranic společného. Naopak je cílem pouze podpořit zákazníky v ještě větším zběsilém vánočním nakupování.
Jak již bylo řečeno, adventní věnec může mít nekonečně mnoho podob – a koneckonců nemusí to být ani věnec. Dcera například letos vyrobila „adventní tác“, když na podklad z ozdobených jedlových větviček umístila čtyři nestejně dlouhé, vlastnoručně vyrobené svíčky:
Letos připadl začátek adventu na neděli 30. listopadu. Dříve to byla doba půstu, což někteří dodržují dodnes, samozřejmě nikoli formou vyloženého hladovění, ale spíše střídmostí v jídle i pití. V minulosti byly v době adventu zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv, v posledních dvou stoletích jde spíše o materiální přípravu na Vánoce – nákup dárků, pečení cukroví, úklid domácnosti a její vánoční výzdoba.
Tradičním symbolem adventu je adventní věnec. Mívá různou podobu, většinou je vyroben ze zeleného chvojí, je ozdobený, leží na stole a má čtyři svíčky, z nichž tři by měly být fialové (případně modré) a jedna růžová. Dříve se však věnce věšely na stuhy a také dnes si jimi mnozí zdobí vchodové dveře. Tyto věnce pochopitelně nemají svíce.
Každou adventní neděli by se na adventním věnci měla postupně zapálit jedna svíčka, což vychází přímo vycházející ze židovské tradice zapalování osmi svící o svátcích zvaných chanuka. Zapalování stoupajícího počtu svíček vyjadřuje stupňující se očekávání a radost:
- První je takzvaná svíce proroků – těch, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
- Druhá je svíce betlémská, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky.
- Třetí je svíce pastýřská, má být růžová a vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz.
- Poslední fialová svíčka je andělská a představuje mír a pokoj.
Advent končí západem slunce na Štědrý večer, vánoční svátky začínají 25. prosince Božím hodem vánočním.
Čtyři adventní neděle se také označují jako Železná, Bronzová, Stříbrná a Zlatá. To už však s křesťanskou tradicí nemá pranic společného. Naopak je cílem pouze podpořit zákazníky v ještě větším zběsilém vánočním nakupování.
Jak již bylo řečeno, adventní věnec může mít nekonečně mnoho podob – a koneckonců nemusí to být ani věnec. Dcera například letos vyrobila „adventní tác“, když na podklad z ozdobených jedlových větviček umístila čtyři nestejně dlouhé, vlastnoručně vyrobené svíčky:
Žádné komentáře:
Okomentovat