Vánoční pochod v Kolíně

Už 38. ročník předvánočního dálkového pochodu (který se ovšem jmenuje Vánoční :-) pořádal kolínský odbor Klubu českých turistů s hlavním pořadatelem Milošem Hukaufem.

Start je jako vždy v nádražní hale (o loňském ročníku se můžete na tomto blogu dočíst zde), odkud vycházíme po žluté turistické značce na okraj města.  Tam se připojuje modrá značka a společně nás vedou k Polepskému potoku.

Z obce Polepy pokračujeme už po modré značce údolím do vsi Pašinka, kde je kontrola. Ještě před ní ale odbočujeme ke zdejší tvrzi, jedné z mnoha, které se na Kolínsku dochovaly. Před lety jsme si po nich udělali vyjížďku na kolech, o které se můžete dočíst zde.

Od kontroly pokračujeme do Zibohlav, po žluté značce přes Radovesnice a kolem dvou rybníků do Křečhoře.

Na tomto pochodu je sympatické, že všechny kontroly jsou v hospodě. V některé posedíme, v jiné si jen necháváme dát kontrolní razítko. Například v křečhořské se nijak nezdržujeme, zato nevynecháme odbočku za vsí k památníku oslavujícímu vítězství císařsko-královské armády Marie Terezie nad pruským králem Fridrichem II. 
Bitva u Kolína se odehrála za takzvané sedmileté války (1756–1763) dne 18. června 1757. Zahájila ji o půl druhé odpoledne palba habsburského dělostřelectva. Kolem 16. hodiny však přešli Prusové do mohutného protiútoku, vytvořili v protivníkově postavení hluboký klín a situace se stala pro habsburskou armádu kritickou. Kolem 19:30 hod. došlo k obratu díky rozhodnutí vrchního velitele polního maršála hraběte Leopolda Josefa Dauna vyslat do útoku dragouny z valonského pluku prince de Ligne, kterým se pro jejich mládí přezdívalo holobrádci. Bitevní vřava skončila ve 20:30 hodin ústupem Fridricha II. k Nymburku. Habsburská armáda, která disponovala pěchotou o síle 35 000 mužů, jízdou 19 000 mužů a 145 děly, přišla o 9 000 mužů, z toho 359 důstojníků, pruská armáda s pěchotou 20 000 mužů, jízdou 14 000 mužů a 92 děly měla ztráty 13 000 vojáků, z toho 396 důstojníků, bylo jí zabaveno 45 děl a zajato přes tisíc vojáků.

Téměř 140 let po bitvě, 19. dubna 1897 přišel jičínský c. k. vrchní okresní lékař MUDr. Bedřich Presl z Ústředního spolku pro udržování hrobů a pomníků na bojištích z roku 1866 v Čechách s návrhem postavit příští rok na vhodném místě bojiště u Kolína „přiměřený pomník“ a oslavit tak jubileum 50. výročí panování císaře Františka Josefa I.

Pohled na pomník zezadu (od jihu).

Monumentální novoklasicistní pomník z hořického pískovce podle návrhu architekta Václava Weinzettla a sochaře Mořice Černila z kamenosochařské školy v Hořicích vybudovaly, jak bylo zdůrazňováno, výhradně české firmy. Jeho působivost zesiluje zasazení do krajiny na hřebenu svahu u obce Křečhoř, zřetelně viditelný je ze silnice od Prahy do Kolína.

Po stranách patnáct metrů vysokého pylonu jsou dva dórské sloupky dekorované vavřínovými ratolestmi, nesoucí stylizované plameny. Vrchol pomníku tvoří pískovcová urna zčásti překrytá drapérií, nad níž se zvedá mohutný dvojhlavý orel s císařskou korunou a rozepjatými křídly, jenž v drápech drží palmu vítězství. Hlavici pomníku zdobí šest dekorativních štítů, tři vzadu a tři vpředu, s latinským nápisem Fortitudini (Statečnosti), heslem Vojenského řádu Marie Terezie. Z předních štítů vybíhá feston, v jehož středu je zavěšen z bronzu odlitý kříž řádu. Pod nápisem Kolín 18. VI. 1757 byl umístěn bronzový medailon s portrétem císařovny, zasazený ve vavřínové kartuši s válečnými trofejemi a hradební korunou. Na zadní straně pylonu se nachází latinský věnovací nápis: „Roku padesátého slavné vlády Františka Josefa I. z boží milosti císaře rakouského, krále českého atd. atd. atd. a apoštolského krále uherského vztyčeno r. 1898.“

Zvláštní pozornost si zaslouží přední (severní) i zadní (jižní) reliéf, v obou případech usazené v lichoběžníkovém rámci s proláklými bočními hranami. Významově zdůrazněn je přední reliéf, znázorňující zmíněný atak „holobrádků“. Zadnímu reliéfu dominují zbraně vítězů a jsou zde také zpodobněny čtyři praporce, které císařovna po bitvě věnovala dragounskému pluku de Ligne a na jejichž vyšívání se sama podílela.

V sobotu 27. května 1899 proběhla vojenská slavnost odhalení a vysvěcení pomníku. Součástí areálu býval nedaleký strážní domek, který obýval vojenský vysloužilec, jenž pečoval o pomník a okolí a návštěvníkům poskytoval vedle informací i občerstvení.

Vracíme se na okraj vsi a pokračujeme v cestě. Krátce se zastavujeme v Kamhájku před domkem zdejšího slavného rodáka, jehož pamětní deska má přetesaný letopočet.

18. května 1879 se zde narodil Gustav Frištenský, za Rakousko-Uherska a první republiky nejslavnější český zápasník v řeckořímském zápase. První závod vyhrál v roce 1900 a v roce 1903 se stal amatérským mistrem Evropy. V roce 1911 navštívil Ameriku, kde během turné zdolal 59 soupeřů a po návratu domů byl oslavován jako hrdina. Během své kariéry nejen zápasil, ale vystupoval i v cirkusech, včetně cirkusu Kludský. V roce 1929 se stal profesionálním mistrem Evropy a o deset let později svoji aktivní kariéru ukončil. Za druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost, po roce 1945 zanechal i vystupování v cirkusech. V roce 1951, kdy mu bylo 72 let, uspořádal poslední, rozlučkový zápas, který vyhrál. V roce 1956 obdržel titul Zasloužilý mistr sportu, celkem zvítězil ve více než 10 000 zápasů. Zemřel 6. dubna 1957 v Litovli, kde žil se svojí ženou, dcerou sládka z tamějšího pivovaru.

*  *  *

Fouká silný vítr, ale cesta vede z kopce, a tak se nám šlape dobře. Pokračujeme pár stovek metrů po hlavní silnici s tak hustým provozem, že jsme rádi, když se dostáváme k odbočce na vedlejší silnici do Vítězova. Ves se původně jmenovala Kly, ale v roce 1778 byla na paměť vítězné bitvy nad Prusy přejmenována na Siegfeld. Německý název se ale neujal a v roce 1843 se objevuje jméno Vítězov.

Polní cestou stoupáme na vrch Bedřichov (279 m), kde stojí druhý památník bitvy u Kolína, tentokrát věnovaný poraženým vojskům pruského krále Fridricha II. 

Prostý kamenný obelisk na místě Fridrichovy pozorovatelny nechal v letech 1840–1842 postavit majitel kolínského panství Václav Veith. Pamětní deska podle návrhu akademického sochaře Miloslava Smrkovského byla osazena až v roce 2005.

S větrem v zádech svižně sestupujeme do Nové Vsi. Kontrola je v hospodě, která stojí v sousedství kostela a má zcela nenápaditý název Novoveská hospoda. Po občerstvení pokračujeme po žluté značce do Klavar a dále po zelené podél Labe do Kolína. Cíl je opět v restauraci U Červených.