Co jsem také přečetl __Ostrovy našich snů

V pořadí pátý cestopis autorů Moniky a Jirky Vackových složený ze zážitků z několika nezapomenutelných exotických cest na místa, která měla společné především to, že je obklopovalo moře.

Kniha zavádí čtenáře do Indického oceánu, Karibiku, Pacifiku, Polynésie, Oceánie a také na nejjižnější ledové místo zeměkoule, konkrétně jde o ostrovy Réunion, Mauricius, Zanzibar, Maledivy, Kubu, Jamajku, Dominikánskou republiku, San Blás, Galapágy, Velikonoční ostrov, Fidži, Taiwan, Hongkong, a jeden kontinent – ledovou Antarktidu.

Autory knihy jsou cestovatelé Monika Vacková, roz. Chvojková (*1978) a Jirka Vacek (*1974), jejichž osudy se spojily začátkem roku 2008 na společné cestě na jihu Afriky po Madagaskaru, Réunionu a Mauriciu. Před tím oba podnikali cesty s různými kamarády, Jirka většinou ve vzdálené exotice, Monika naopak po Evropě, zejména po Skotsku. Zjistili, že mají společný způsob cestování – za poznáním lidí, přírody a kulturních památek, masové turistice se vyhýbají. Při cestování si uvědomili, že jim k životu vlastně stačí jen pár věcí k přežití, které se vejdou do malého báglu, což jim dává úžasný pocit svobody. Když zrovna nejsou na druhém konci světa, toulají se po naší vlasti, a to většinou na kolech.

V zimě 2008/2009 uskutečnili druhou společnou výpravu, kterou byla téměř tříměsíční cesta s báglem po Indočíně, a v dubnu 2009 následovala cyklovýprava na Kubu, kterou chtěli vidět ještě pod vedením bratrů Castrových, ale také si chtěli vyzkoušet cestování na kolech tzv. natěžko.

V září 2009 se vydali na svoji životní cestu – přejezd Jižní Ameriky na kolech. 255 dnů ve dne v noci spolu a těžké denní etapy je ještě více spojily, takže logickým vyústěním byla svatba na velvyslanectví v Buenos Aires. Následovala svatební „cyklocesta“ po Japonsku a mnoho dalších cest, z nichž svoje zážitky publikují knižně, na webových stránkách a pořádají besedy po republice.

V úvodu této knihy alibisticky upozorňují, že neprošla jazykovou ani redakční úpravou, což je místy opravdu znát. Uvedu dva nejkřiklavější příklady. Jestliže proslulý jamajský zpěvák reggae Bob Marley špatně nesl svůj míšenský původ, znamená to, že se narodil v Míšni (i když častěji se používá výraz míšeňský), nikoliv, že měl bělošského otce a černošskou matku. Správný název vyznavačů náboženství, kterému se říká rastafariánství, není Rastafani, ale rastafariáni (případně rastamani), ale rozhodně s malým počátečním písmenem, neboť jedině tak se píší jména příslušníků různých společenství, ať už jde o spolky, politické strany, náboženská vyznání či mnišské řády.