Vernisáž obrazů Emmy a Barbory Srncových

Slavnostní zahájení výstavy obrazů Emmy a Barbory Srncových v Galerii Na Půdě bylo první z mnoha akcí pořádaných v rámci Mikulášského dne. Z autorek se vernisáže zúčastnila jen Barbora, její matka Emma se z důvodu onemocnění omluvila.

Po krátkém úvodním slovu Jany Šimkové, zástupkyně ředitelky kulturní organizace KyTICe, přišla na řadu malá kulturní vložka nejprve v podobě vystoupení loutnisty Jindřicha Macka a mladé akordeonistky Jitky Baštové, a poté v promítnutí krátkého animovaného filmu.

Jindřich Macek je ředitelem Základní umělecké školy J. V. Stamice v Havlíčkově Brodě, absolventem Konzervatoře Pardubice (obor hra na kytaru a loutnu) a Akademie staré hudby v Brně (loutna), Jitka Baštová v letošním akademickém roce ukončila studium na Vysoké škole múzických umění v oboru hra na akordeon a vyučuje na havlíčkobrodské ZUŠ. Na první pohled zcela netradiční kombinace hudebních nástrojů přináší ojedinělý zvukový zážitek.

Emma Srncová (*1942) nemalovala od mládí, neměla prý ani jedničku z kreslení. Na gymnáziu ji při tělocviku vybrali do školy manekýnek a toto povolání dělala do roku 1960, kdy na československé výstavě v Kyjevě dostala nabídku stát se herečkou v Černém divadle Jiřího Srnce. V něm působila dvacet let, a protože do souboru s ní nastoupili samí výtvarníci, začala pod jejich vlivem také malovat. Zpočátku jen pro své potěšení, později začala spolupracovat na divadelních výpravách a od roku 1980 už měla malování jako svou profesi. Vystavovala na mnoha místech ve světě, ale dnes, kdy už ji nebaví cestovat, vystavuje výhradně v České republice.

„Když se dnes dívám na svoje první plátna,“ říká, „obdivuji především to, s jakou drzostí jsem je dělala. Dnes, když maluji pětatřicet let, si říkám, jakou jsem měla kliku, že nejsem zatížená akademickým vzděláním, především proto, že „zlatý řez“ a další výtvarné zákony se daleko lépe porušují, když je neznáte. Nyní si musím svoji naivitu občas hlídat, ale jestli moje obrázky dávají radost lidem kolem, je to přesně to, proč ráda maluji.“

Její dcera Barbora Srncová (*1969 ) vystudovala Státní konzervatoř v Praze a hned v prvním ročníku natočila romantickou inscenaci Cowdor a Fera. Po ukončení studií působila v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, v Černém divadle Praha a v divadlech Panoptikum a Ta Fantastika.

Barbora Srncová s manželem Petrem Rajchertem (foto Adéla Hrochová)

Už jako dítě účinkovala v televizních pořadech pro děti s Evou Blažíčkovou Hrajte si s námi. Svou první roli dostala ve snímku Jako zajíci (1981). O několik let později spolupracovala s německou televizí, mj. i v česko-německém filmu Sněhurka (1992). Nezapomenutelná je jako Rampepurda v proslaveném českém televizním seriálu Bylo nás pět (1994), hrála také v několika dalších českých filmech, pohádkách (Lotrando a Zubejda) a seriálech.

Jejím prvním manželem byl kadeřník žijící ve Švédsku Kaare Kvevik, se kterým má dcerku Emmu. Do druhého manželství vstoupila s českým hercem a zpěvákem Petrem Rajchertem po pěti letech společného života v roce 2006. Kromě herectví se, stejně jako matka, věnuje malování. Mají spolu Muzeum úsměvů, které lze po předchozí telefonické domluvě navštívit v Praze-Krči v ulici Nad Havlem čp. 16. Lze tam rovněž zakoupit obrázky a litografie Emmy i Barbory.

Mimochodem, uměli byste vysvětlit pojem litografie? Jedná se o starou a pracnou grafickou techniku, při které se kreslí a maluje na kámen (vápenec) mastnými křídami nebo tuší. První barvou (většinou černou) se takzvaně obraz postaví. Tato barva se nejdříve vytiskne na všechny listy a potom na fólii, která se používá jako náhled při kreslení dalších barev. Kámen se vždy po dokončení barvy musí dokonale umýt a pomocí fólie se tvoří další barvy (trochu jako omalovánky). Tiskne se omezený počet výtisků (možno až 200 kusů). Každý list jde do stroje tolikrát, kolik se tiskne barev. Barvy se nanášejí na válec, který při každém tisku přejíždí přes kámen, nabere barvu tam, kde jsou mastné křídy a přenese ji vedle na milimetr přesně zapasovaný papír. Po každém přejetí se kámen musí otřít vodou a natištěný list vyměnit za další. Litografie se vždy vlevo dole označují číslem listu lomeno počet výtisků (např. 6/99), vedle je název obrazu, vpravo podpis autora a rok vytvoření.
V Galerii Na Půdě vystavuje Barbora jen několik menších obrázků, vše ostatní je dílem Emmy Srncové:

Adam nechce jablo (Emma Srncová)

Cesta do Nazaretu (Emma Srncová)

Výlet (Emma Srncová)

Pozdní lásky (Emma Srncová)