Beseda s profesorem Čornejem

Občanské sdružení Za záchranu rodného domu malíře Jana Zrzavého pořádá v Okrouhlici cyklus besed, nazvaný Jeníkova černá hodinka. Ta poslední byla věnována 600. výročí stížného listu, jímž česká a moravská šlechta protestovala proti upálení Mistra Jana Husa.

Beseda se konala v Okrouhlici, protože jedním ze čtyř set padesáti dvou českých pánů byl Roprecht z Okrouhlice, který list opatřil pečetí svého otce Mikuláše, jenž byl v té době již patrně po smrti. V úvodu zmíněné sdružení je iniciátorem vzniku publikace 1415–2015 s podtitulem 600 let stížného listu české a moravské šlechty autorů Petra Čorneje, Ladislava Macka, Pavla Rouse a Aleše Knápka, jejíž vydání je plánováno na červenec.

Latinsky psaný stížný list z 2. září 1415 zaslaný kostnickému koncilu má v dějinách českých zemí nezastupitelné místo. Signatáři listu jím protestovali nejen proti samotnému upálení Mistra Jana, ale pojali jej také jako obhajobu jeho učení. Stěžovali si na postup kostnického koncilu proti osobě Jeronýma Pražského a protestovali proti nespravedlivému nařčení Království českého a Markrabství moravského z kacířství. Křivdy spáchané kostnickým koncilem přenechali Pánu a slíbili úctu a poslušnost novému řádně zvolenému papeži. Z odborné literatury je známo, že list byl vyhotoven v osmi exemplářích latinského znění. Dochoval se jediný originál opatřený 99 přivěšenými pečetěmi signatářů, který je dnes uložen v Univerzitní knihovně ve skotském Edinburghu.

Jako první přivěsil svou pečeť nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartemberka, po panovníkovi nejvýznamnější muž v českém království. Z dvaadvaceti moravských pánů byl nejvýznamnější Lacek z Kravař, zemský hejtman markrabství. Jinak tvořili většinu stěžovatelů drobní zemané.

Ale vraťme se ještě k Čeňkovi z Vartemberka. Dalším jeho činem dokumentujícím vztah ke kališnictví byl v roce 1417 únos Heřmana z Mindelheimu, titulárního biskupa nikopolského, na hrad Lipnici, kde byl donucen světit kněze podobojí. V roce 1419 se Čeněk stal zemským spoluvladařem s Žofií Bavorskou, vdovou po Václavu IV., a když Zikmund Lucemburský přitáhl s křižáckým vojskem k Praze, vydal mu Pražský hrad. O rok později, poté co spojenecké vojsko pražanů a táborů dobylo Jaroměř, však znovu přešel na stranu husitů, poklekl před Janem Želivským a poprosil o odpuštění. Jako kališnický šlechtic se v červnu 1421 zúčastnil čáslavského sněmu, byl jmenován do prozatímní vlády a ještě na počátku druhé křížové výpravy proti husitům vystoupil proti slezským oddílům. Když ale do Čech vpadlo Zikmundovo vojsko, přešel v prosinci opět na stranu katolíků. (Nic nového pod sluncem, dnes tomu říkáme politická turistika.) V Jihlavě se veřejně zřekl kalicha a přísahal Zikmundovi věrnost, za což mu pak Žižka systematicky ničil jeho majetky.

*  *  *

Téměř hodinu a půl trvalo poutavé vyprávění profesora Čorneje o Janu Husovi a o vzniku a osudech stížného listu. K mému velkému překvapení se besedy zúčastnilo více než šedesát posluchačů!

Závěr patřil odpovědím na otázky z publika a celý večer ukončilo drobné pohoštění, které připravily okrouhlické ženy.

*  *  *

Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. (*1951) vystudoval na Filozofické fakultě UK historii a češtinu, pracoval jako odborný asistent a později vědecký pracovník v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1991 zahájil pedagogickou dráhu, nejprve na Filozofické fakultě UK, kde vedl katedru historie, od roku 2002 působil jako rektor a profesor na Literární akademii Josefa Škvoreckého a v současné době pracuje v Ústavu pro jazyk český AV ČR. 

Ve svém vědeckém díle se zaměřuje na otázky spojené s husitstvím, je autorem stovek odborných studií, desítek monografií, z nichž některé znamenaly průlom v uvažování o této historické epoše.