K nejstaršímu (?) stromu u nás

Krátká, sotva desetikilometrová nedělní vycházka přes Vilémovice do Světlé nad Sázavou.

Z Posázavského pacifiku vystupujeme na zastávce Vilémovice a žlutou turistickou značkou se necháváme vést do stejnojmenné obce. Jenom letmý pohled zpátky věnujeme Sluneční zátoce (psal jsem o ní na tomto blogu zde) a úzkou asfaltkou stoupáme do mírného kopce.
Barokní zámek nechal ve Vilémovicích postavit Ignác Bechyně z Lažan v letech 1743–1746 jako své sídlo a správní budovu Vilémovic, samoty Pavlíkov a osady Kostelík. Dalšími majiteli Vilémovic byli hrabě Leopold Kolovrat-Krakovský, hrabě František Josef Zichy z Vaszonykeö a nakonec rod Salm-Reifferscheidtů. Za nich v roce 1825 zámek se sousední sýpkou vyhořel, byl však rychle obnoven, přičemž dostal empírovou fasádu. V roce 1913 byl vilémovický velkostatek pro velkou zadluženost prodán Pozemkové bance v Praze a roku 1925 rozprodán. Zámek s parkem, částí zahrady, sýpkou a částí pozemku koupil notář JUDr. Václav Perek a v roce 1933 celý zámek opravil. Poslední majitel Zdeněk Perek jej v roce 1955 předal místnímu národnímu výboru. Obec se za podpory Osvětové besedy a místních divadelních ochotníků rozhodla využít zámku pro divadlo a v patře zřídila divadelní sál. V roce 1992 se přihlásil syn bývalého majitele RNDr. Luboš Perek, zámek mu byl na základě restitučního zákona navrácen a on jej v roce 1997 prodal současnému majiteli Ing. Bohumilu Klabíkovi.
Zámek obklopuje zahrada, zčásti vysázená na místě bývalého dvora, který po zmíněném požáru již nebyl obnoven. V rohu zahrady roste starý tis červený (Taxus baccata L.). Jeho věk se odhaduje na 1500 až 1800 let a je možná nejstarším stromem ve střední Evropě. Podle odborných posudků však nedosahuje stáří, které je mu přisuzováno, protože u tisů často dochází ke srůstu několika kmenů nižšího stáří.
Tis červený je domácího původu. Dříve byl hojný jako podrost v pralesích, dnes se v českých zemích vyskytuje vzácně. Jedná se o stálezelený, hustě větvený jehličnatý keř nebo nižší strom, který roste velmi pomalu. Dřevo má načervenalé, bezpryskyřičné, tvrdé, těžké, pružné, velmi trvanlivé a cenné. V dávné mi ulosti se používalo k výrobě luků a kuší, později se z něj vyráběly některé hudební nástroje, příbory a pípy. Červenohnědá kůra se lupenitě loupe. Tisy jsou ve všech částech jedovaté, výjimkou překvapivě jsou červené dužniny plodů, tzv. míšků.
Tis je strom dvoudomý a konkrétně tento exemplář je samičí. Památným stromem byl vyhlášen 16. září 1976. Ochranné pásmo je vymezeno kruhem o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí.
Vilémovice opouštíme úzkou asfaltkou směrem na Benetice, ale hned za hřištěm jdeme doprava a pokračujeme kolem malého rybníčku do lesa. I ze zpevněné lesní cesty později odbočujeme a míříme do kopce nad osadou Mezilesí.
V lese si prohlížíme tu a tam osaměle vystupující skály a loukou se blížíme ke křížku, kde přicházíme na modrou turistickou značku. Pár stovek metrů po ní stoupáme, ale na okraji lesa ji opouštíme a sestupujeme do údolí, v němž se nachází několik novějších rybníků.
Míjíme Kadlečák s dávno již holou sjezdovkou, procházíme Horní Březinkou a kolem bývalého hostince U Konšelů se dostáváme na okraj Světlé nad Sázavou, na Rozkoš, známou dnes díky ženské věznici.