Co jsem také přečetl_____ ______Nebojovali švestkovými knedlíky

Kniha Markéty Chalupové s podtitulem Odbojová skupina bratrů Mašínů v zrcadle dobového tisku vypravuje – jak je zřejmé – příběh odbojové skupiny Josefa a Ctirada Mašínových a jejich přátel.

Pro název své knihy použila slova člena odbojové skupiny, již zesnulého protikomunistického odbojáře Milana Paumera (o něm a o jeho besedě ve Světlé nad Sázavou jsem psal na tomto blogu zde): „Oni byli ti, kdo nás ohrožovali zbraněmi, nepřišli jen s nějakými plácačkami nebo neházeli švestkovými knedlíky. Oni očekávali, že my budeme opětovat palbu švestkovými knedlíky. Za vším si stojím.“Odbojová skupina bratří Mašínů zůstává tématem, které dodnes vyvolává mezi jejími příznivci a odpůrci vášnivou diskuzi kvůli kontroverznosti jejich činů, jež někteří schvalují, někteří nechápou a někteří odsuzují. Kniha představuje činnost této skupiny zcela novým způsobem, a to z pohledu dobového tisku. Je výsledkem studia českých, německých a rakouských archivních materiálů, které přinesly jedinečný obraz nejen tehdejší politické situace, ale i žurnalistiky. Knih a článků bylo o bratrech Mašínech napsáno hodně, ať již samotnými aktéry, nebo jejich příbuznými (Cesta na severozápad, Odkaz. Pravdivý příběh bratří Mašínů, Čtyři české osudy, nebo románové zpracování Zatím dobrý od Jana Nováka, které nejen že se historie drží, ale dokonce je velice zdařilým a napínavým dílem). Markéta Chalupová, mladá, teprve osmadvacetiletá absolventka Masarykovy univerzity v Brně, získala za svou práci již několik cen, její články se objevovaly například v časopisu Týden nebo v Mladé frontě Dnes. Svou knihu rozdělila do tří kapitol a na závěr uvedla rozhovory s hlavními aktéry celé kauzy – Ctiradem Mašínem, jeho bratrem Josefem a Milanem Paumerem – uskutečněné v roce 2008.
První kapitola se zabývá stručnou charakteristikou tzv. zakladatelského období komunistického systému, tedy přelomem 40. a 50. let. Autorka stručně a přehledně popisuje okolnosti doby, proti kterým skupina bojovala – vládu jedné strany, zánik dělby moci, omezování a postupné vytlačení soukromníků, četné perzekuce a nakonec strach a obavy, ve kterých musela žít většina obyvatelstva. Velmi důležitý je autorčin postřeh na samém konci kapitoly: „Je důležité si uvědomit, že skupina fungovala v ČSR v nejbrutálnějším období komunistického režimu. Mašínové a Paumer žádný jiný komunismus než ten „zakladatelský“ nezažili.“ 

Druhá kapitola se již konkrétně zaměřuje na samotnou skupinu a její členy, přibližuje prostředí a okolnosti doby, ve které vyrůstali, a zdůrazňuje značný vliv otce, který byl za svou odbojovou činnost za války popraven. Upozorňuje také na působení dobových médií, podle kterých se schylovalo k brzkému konfliktu mezi SSSR a USA, což podporovalo tezi obou bratrů o nadcházející 3. světové válce a nutnosti odejít na Západ, kde podle jejich mínění budou pro svou zemi více platní než doma. V další části popisuje odbojovou činnost skupiny a podrobně se zabývá nejkontroverznějšími a dodnes diskutovanými kauzami, jako byla přepadení policejních služeben v Chlumci nad Cidlinou a Čelákovicích, která se neobešla bez mrtvých. Odchod skupiny na Západ a další osudy tří úspěšných z pěti původních uprchlíků jsou naznačeny již jen orientačně. Poslední část kapitoly se zabývá následným soudním procesem vedeným v Československu s „pozůstalými“ a autorka na základě dobových rozsudků poukazuje na absurditu celého komunistického systému, který potřeboval demonstrovat svou moc.

Třetí kapitola se podrobně, snad až příliš podrobně, zabývá tématem naznačeným v podtitulu knihy, tedy nazíráním na celou kauzu bratří Mašínů z pohledu dobového tisku. Autorka zase nejprve shrnuje hlavní znaky tehdejších médií, tedy všudypřítomnou propagandu a deformování, či přímo zatajování informací. Zaměřuje se na komunistickou rétoriku a zdůrazňuje nutnost hledat význam těchto textů „mezi řádky“. Dané téma rozebírá prostřednictvím vědeckých metod. Cituje jak z tisku československého (Rudé právo, Mladá fronta, Svobodné slovo, Lidová demokracie) a východoněmeckého (Neues Deutschland, Neue Zeit, Der Morgen, Junge Welt), tak jejich protikladu tisku západoněmeckého (Die Neue Zeitung, Süddeutsche Zeitung, Frankfurter Allgemeine Zeitung a Der Kurier). Kniha je doplněna dobovými fotografiemi, naskenovanými články z novin, soudními spisy a ukázkami z materiálů StB, což jí činí atraktivní i vizuálně.