Rozšíření silnice ze Světlé do Závidkovic

Kraj Vysočina už před lety rozhodl o rozšíření a mírném narovnání silnice mezi Světlou nad Sázavou a Radostovicemi. Na krátkém úseku padne za oběť na tři sta vzrostlých stromů. 

Jak dnes napsala Mladá fronta Dnes :-), silnice v tomto úseku prošla v roce 2007 opravou za osm milionů korun a na jejím povrchu dosud nejsou viditelné známky poškození. Rozšíření silnice na 7,5 metru bude stát 66 milionů, byť s využitím evropské dotace. Již dříve byla tímto způsobem rozšířena silnice od Radostovic do Kejžlice a v plánu je pokračování z Kejžlice do Čejova.

Ze Světlé nad Sázavou směrem na Závidkovice

Není divu, že akce vyvolává mezi lidmi emoce. „Je to největší barbarství a vyhozené peníze, když tady před pár lety udělali krásnou novou silnici. Kdyby kolem obcí udělali obchvaty, mělo by to smysl. Tím by se doprava zrychlila, ale ne tím, že narovnají dvě zatáčky. A za jakou cenu?“ řekl Jan Vála ze Závidkovic. Podotýkám, že shoda jmen rozhodně není náhodná...

Příjezd od Závidkovic do Světlé nad Sázavou

Odvětvené kmeny jasanů, dubů a jilmů, změřené a označené čísly, leží podél silnice. Ve většině případů jde o stromy zdravé, osmdesát až sto let staré.

V levotočivé zatáčce hned za městem stojí při pravé straně silnice rozpadající se stavení čp. 200, o němž možná ještě nedávno neměli mnozí ani potuchy. Skrývá se totiž v bujném porostu náletových dřevin a jen v době vegetačního klidu bývá něco málo vidět. 
Záznamů o tomto domě je velice poskrovnu. Složka založená v archivu stavebního úřadu Městského úřadu ve Světlé n. S. obsahuje pouze dvě informace. Na deskách je napsáno: Dušátková Kateřina, Karel (Stará cihelna) na Malé Straně (koupeno od velkostatku při II. pozemkové reformě), uvnitř pak je dokument ze dne 30. července 1949 nazvaný Povolení udržovacích a adaptačních prací, v němž Okresní národní výbor v Ledči n. S. píše Karlu Dušátkovi, že „…nemá námitek proti provedení výměny krytiny a shnilých částí krovů, vnitřních a vnějších omítek a rozšíření (zvětšení) dvou oken na rodinném domku čp. 200“. Dále se zde píše: „S pracemi započněte ihned a tyto musíte bezpodmínečně skončiti dne 31. srpna 1949 včetně. Prodloužení lhůty k provedení stavebních prací nebude v žádném případě povoleno.“

Pokud jde o zmínku o „staré cihelně“, souvisí nejspíše se zmínkou v Seidlerově kronice k roku 1874, str. 96: „Světelská panská cihelna byla pro nedostatek dobré hlíny zrušena a do Nové Vsi přeložena; z obydlí cihláře byl zřízen byt pro polního hajného.“

V matrice narozených, uložené v archivu v Zámrsku, je zápis, že dne 14. 2. 1891 se narodila Josefa, jejímž otcem byl Josef Špála, hajný panský, a matkou Barbora, rozená Křivohlavá z Dolních Dlužin čp. 28. Ve voličském seznamu z roku 1921 jsou zde uváděni: kočí Josef Jeřábek (*1887), jeho choť Marie (*1890) a kočí Václav Nekola (*1887) a jeho choť Marie (*1889).

Ještě v roce 2006 vypadal domek takto