Drobné světelské zajímavosti VII

Dřevěné patníky, to se dnes už hned tak nevidí!

Je mi to trochu proti srsti, ale nedá se nic dělat, i v tomto případě platí staré otřepané rčení „Už staří Římané...“ Patníky podél cest se totiž stavěly už v dobách starého Říma. Původně sloužily k snazšímu nasedání a sesedání z koně, neboť třmeny se v Evropě objevily až s nájezdem Avarů v 6. století. Až později se patníky začaly stavět za účelem vymezení okraje silnice. Přispívaly k lepší orientaci řidiče a bezpečnosti silničního provozu, zejména za snížené viditelnosti. 

Patníky jsou kamenné (později též betonové) kvádry zčásti zasazené do země. Natíraly se vápnem, aby byly lépe viditelné, později se na ně lepily čtverečky z reflexního materiálu, který odrážel světlo.

Silnička do Nezdína

Ve Světlé nad Sázavou je ulice Nad Tratí, která kupodivu opravdu vede nad tratí, na rozdíl od sousední ulice Boženy Němcové, kterážto – stejně jako celé město – nemá se slavnou spisovatelkou pranic společného. Za mého mládí zde bývala nad zářezem trati Posázavského pacifiku celá řada dřevěných patníků, které jsme občas z bujnosti přeskakovali. Zub času na nich však neúnavně zapracoval, takže do dnešních dnů se dochovaly už jen tři. Dva z nich, které se také již kloní k zemi, jsou na snímku.

S rostoucí motorizací a zrychlením dopravy se kamenné patníky samy staly ohrožujícím prvkem a začaly být nahrazovány plastovými směrovými sloupky. I těm se ale ze setrvačnosti říká patníky.
Mnozí čeští – ale jak jsem později poznal i slovenští – kutilové přišli na jejich vskutku netradiční využití. Otázkou je, kolik patníků, které takto skončily, bylo poškozených, a kolik jich od silnice zmizelo jen proto, že bylo jednoduché je odcizit...
Míra kreativity domácích kutilů je snad nekonečná, proto jsem si další fotografování zakázal.