Jen pár dní před svými devětaosmdesátinami zemřel prozaik, fejetonista, publicista, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové edice Petlice.
V letech 1945 až 1968 byl členem KSČ, v roce 1965 nastoupil do redakce Literárních novin (později přejmenovaných na Literární listy a nakonec na Listy), nejvýznamnějšího periodika reformátorské inteligence, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969.
Na IV. sjezdu spisovatelů v červnu 1967 prohlásil, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka“, což byl ve své době hodně odvážný výrok. Také byl za něj vyloučen z KSČ. Sepsal legendární manifest za lidská práva v socialistickém Československu Dva tisíce slov, které patří dělníků, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem. Šlo o výzvu k aktivizaci československé veřejnosti proti stále zjevnějším tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. Text vyšel 27. června 1968 v Literárních listech a celostátních denících Mladá fronta, Práce a Zemědělské noviny, tedy den poté, kdy byla zákonem zrušena cenzura. Manifest podepsaly stovky osobností veřejného života a více než sto tisíc občanů. Po nástupu Gustáva Husáka byl manifest označen za vrchol kontrarevoluce a Vaculík byl za něj pronásledován. Kromě Dvou tisíce slov se podepsal i pod Chartu 77.
S manželkou Marií, známou jako Madla, měl tři syny, s dlouholetou partnerkou Lenkou Procházkovou (*1951), dcerou spisovatele a scenárista Jana Procházky (1929–1971), dceru a syna. Narodil se a je pohřben ve valašském městečku Brumov-Bylnice, v poslední době žil u syna v Dobřichovicích.
Krátkou zmínku o Ludvíku Vaculíkovi s jeho fotkou naleznete na tomto blogu v článku o havlíčkobrodském knižním veletrhu zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat