Jednadvacátý ročník této akce je situován do oblasti Slovenska zvané Gemer, konkrétně do Slovenského krasu.
Gemer je historické území v jižní části středního Slovenska. Zabírá celé horstvo Slovenského rudohoří, na severu Muránskou planinu a na jihu sahá až k hranici s Maďarskem. Pojmenování kraje pochází od starověkého hradu Gemer, jehož zříceniny se zachovaly nad stejnojmennou obcí ležící ve východní části okresu Rimavská Sobota.
Slovenský kras zabírá jihovýchodní okrajovou část Slovenského rudohoří a jeho původně jednotný povrch je působením vodních toků rozčleněný na několik geomorfologických podcelků. My se budeme pohybovat především po Plešivské a Silické planině, které jsou tvořeny mohutnými vrstvami vápenců a dolomitů. Území Slovenského krasu bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí už v roce 1973 a vzhledem k mimořádným přírodním hodnotám byl na tomto území v roce 2002 vyhlášen Národní park Slovenský kras.
Slovenský kras zabírá jihovýchodní okrajovou část Slovenského rudohoří a jeho původně jednotný povrch je působením vodních toků rozčleněný na několik geomorfologických podcelků. My se budeme pohybovat především po Plešivské a Silické planině, které jsou tvořeny mohutnými vrstvami vápenců a dolomitů. Území Slovenského krasu bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí už v roce 1973 a vzhledem k mimořádným přírodním hodnotám byl na tomto území v roce 2002 vyhlášen Národní park Slovenský kras.
* * *
Do Rožňavy, cíle své cesty, se blížím s předstihem, a tak předpokládám, že ti, kteří jsou zde již od včerejška, budou minimálně do 16 hodin na trase. Ubytovna bude zavřená, takže nemám kam spěchat a zastavuji v obci Betliar, ležící asi pět kilometrů před Rožňavou. Auto nechávám na parkovišti a jdu se podívat ke kaštelu. Náhoda tomu chce, že mám za sebou sotva pár desítek metrů a proti mně se blíží parta „toulkařů“, jak si říkáme. Vracejí se do Rožňavy, takže mám opravdu dost času. Mám v úmyslu jenom se projít parkem, návštěvu kaštelu neplánuji, mimo jiné i proto, že jsem v něm už byl, byť je to drahně let.Autobusový zájezd 8. května 1978 |
Asi by bylo namístě ujasnit si, co znamená pojem kaštel. Slovenský výraz kaštiel pochází z latinského castellum a označuje venkovské sídlo nižší šlechty na Slovensku a některých dalších zemích. Tento typ stavby je na Slovensku běžný, naopak v českých zemích se nevyskytuje. Původně bývaly kaštely opevněné, později kladli majitelé důraz na pohodlí a reprezentaci.
Park obklopující kaštel Betliar je jedním z nejhezčích anglických parků na Slovensku, v roce 1978 byl zapsán do seznamu významných historických zahrad světa. Základy parku položil významný zahradní architekt Henrich Nebien, jehož zhruba před dvěma staletími hrabě Leopold Andrássy pozval na své panství. Jeho následníkem se roku 1823 stal Jozef Bergman, který navrhl vysoký kamenný vodopád připomínající římské antické akvadukty a pod něj umístil grottu, umělou jeskyni pro lední medvědy.
Druhá polovina 19. století obohatila park o tři fontány. Nejhonosnější s bazénem v podobě čtyřlístku, v jehož středu je bronzová socha okřídlené Psyché, je umístěná do francouzské buxusové výsadby před kaštelem.
Park obklopující kaštel Betliar je jedním z nejhezčích anglických parků na Slovensku, v roce 1978 byl zapsán do seznamu významných historických zahrad světa. Základy parku položil významný zahradní architekt Henrich Nebien, jehož zhruba před dvěma staletími hrabě Leopold Andrássy pozval na své panství. Jeho následníkem se roku 1823 stal Jozef Bergman, který navrhl vysoký kamenný vodopád připomínající římské antické akvadukty a pod něj umístil grottu, umělou jeskyni pro lední medvědy.
Druhá polovina 19. století obohatila park o tři fontány. Nejhonosnější s bazénem v podobě čtyřlístku, v jehož středu je bronzová socha okřídlené Psyché, je umístěná do francouzské buxusové výsadby před kaštelem.
Další dvě dostaly místo v severozápadní
části parku a Andrássyové je využívali jako bazény na koupání. Setkáme se tu i s mnohými drobnými architekturami, typickými pro parky konce 18. a začátku
19. století. U jedné z cestiček například natrefíte na malou okrouhlou kamennou
stavbičku s kupolí.
Jedná se o Hermesovu studnu, postavenou pro oddych a osvěžení po dlouhých procházkách parkem. V jejím interiéru je vybudovaná fontánka, kterou původně zdobilo sousoší Hermese s delfíny. Park byl v minulosti prostorem pro různé sportovní aktivity, kromě jízdy na koni a honů, to byl tenis a kriket, který si zámečtí páni a jejich návštěvy rádi zahráli. Na místě tenisového kurtu je dnes pouze louka s tzv. čínským pavilónem, kde se odkládalo sportovní náčiní. Orient se v parku projevil ve stavbě japonského mostu nad Krivým potokem, který byl upravený do meandrů a členěný početnými kaskádami. Park postupně přechází v les, bohatý na lovnou zvěř, proto byl Betliar v 19. století a začátkem 20. století hojně navštěvován aristokracií z celé Evropy. Obraz parku dotvářejí vzácné cizokrajné dřeviny a majestátní domácí duby a smrky. Nejvzácnější stromy se nacházejí v bezprostřední blízkosti kaštelu, roste tu největší magnólie ve střední Evropě, dále katalpa, zelkova ostrolistá, jinan dvoulaločný neboli ginkgo biloba, či liliovník tulipánokvětý.
Z parku pokračuji podél Krivého potoka, který teče středem obce. Míjím evangelický kostel postavený v roce 1786 po vydání tolerančního patentu císaře Josefa II. podle tehdejších předpisů bez věže, která byla přistavěna až v roce 1826...
... a zastavuji se před hasičskou zbrojnicí z roku 1932, která je zajímavá tím, že stojí na železobetonových nosnících přímo nad potokem.
Na průčelí budovy je pamětní deska zasloužilým členům sboru, odhalená při 120. výročí jeho založení, na opačné straně je ve výklenku umístěná soška sv. Floriana, patrona hasičů. Zdejší dobrovolný hasičský sbor založil hrabě Emanuel Andrássy už v roce 1884 a zakoupil mu hasičskou výzbroj a výstroj.
Před budovou lesní správy se od roku 2007 nachází kopie plastiky Muflon zrazený medveďom od maďarského sochaře Alajose Stróbla (1856–1926).
K autu se vracím pěknou lipovou alejí, která vede podél parkově upraveného prostranství, v jehož centrálním záhoně je umístěný památník 675. výročí založení obce – balvan z 1263 metrů vysokého vrchu Volovec.
Po příjezdu do Rožňavy vjíždím do areálu kláštera, který je dnes sídlem obchodní akademie, v jejímž internátě máme zajištěno ubytování. Zjišťuji, že toulkaři se z toulky ještě nevrátili, takže mám čas na prohlídku centra.
Jedná se o Hermesovu studnu, postavenou pro oddych a osvěžení po dlouhých procházkách parkem. V jejím interiéru je vybudovaná fontánka, kterou původně zdobilo sousoší Hermese s delfíny. Park byl v minulosti prostorem pro různé sportovní aktivity, kromě jízdy na koni a honů, to byl tenis a kriket, který si zámečtí páni a jejich návštěvy rádi zahráli. Na místě tenisového kurtu je dnes pouze louka s tzv. čínským pavilónem, kde se odkládalo sportovní náčiní. Orient se v parku projevil ve stavbě japonského mostu nad Krivým potokem, který byl upravený do meandrů a členěný početnými kaskádami. Park postupně přechází v les, bohatý na lovnou zvěř, proto byl Betliar v 19. století a začátkem 20. století hojně navštěvován aristokracií z celé Evropy. Obraz parku dotvářejí vzácné cizokrajné dřeviny a majestátní domácí duby a smrky. Nejvzácnější stromy se nacházejí v bezprostřední blízkosti kaštelu, roste tu největší magnólie ve střední Evropě, dále katalpa, zelkova ostrolistá, jinan dvoulaločný neboli ginkgo biloba, či liliovník tulipánokvětý.
Z parku pokračuji podél Krivého potoka, který teče středem obce. Míjím evangelický kostel postavený v roce 1786 po vydání tolerančního patentu císaře Josefa II. podle tehdejších předpisů bez věže, která byla přistavěna až v roce 1826...
... a zastavuji se před hasičskou zbrojnicí z roku 1932, která je zajímavá tím, že stojí na železobetonových nosnících přímo nad potokem.
Na průčelí budovy je pamětní deska zasloužilým členům sboru, odhalená při 120. výročí jeho založení, na opačné straně je ve výklenku umístěná soška sv. Floriana, patrona hasičů. Zdejší dobrovolný hasičský sbor založil hrabě Emanuel Andrássy už v roce 1884 a zakoupil mu hasičskou výzbroj a výstroj.
Před budovou lesní správy se od roku 2007 nachází kopie plastiky Muflon zrazený medveďom od maďarského sochaře Alajose Stróbla (1856–1926).
K autu se vracím pěknou lipovou alejí, která vede podél parkově upraveného prostranství, v jehož centrálním záhoně je umístěný památník 675. výročí založení obce – balvan z 1263 metrů vysokého vrchu Volovec.
Po příjezdu do Rožňavy vjíždím do areálu kláštera, který je dnes sídlem obchodní akademie, v jejímž internátě máme zajištěno ubytování. Zjišťuji, že toulkaři se z toulky ještě nevrátili, takže mám čas na prohlídku centra.
Rožňava
leží ve výšce 313 metrů a žije zde přibližně 20 tisíc obyvatel. Město vzniklo z hornické osady, jejíž název je odvozen
od mimořádně výnosného dolu Rosnoubana (Rozsnyóbanya, Rosenau).
Celá historie Rožňavy je úzce spjatá s těžbou zlata,
stříbra, mědi a nakonec železné rudy. Historické jádro města se skládá z prostorného čtvercového náměstí, největšího svého druhu na Slovensku, a několika přilehlých ulic.
Míjím budovu gymnázia, na jehož rozložitém průčelí je pamětní tabule připomínající velkého učence a básníka Pavla Jozefa Šafárika (1795–1861), autora Dejin slovanskej reči a literatúry a slavných Slovanských starožitností, z nichž vycházeli štúrovci. Šafárik zde studoval v letech 1805 až 1808 a budoucí významní štúrovští básníci a spisovatelé jako Samo Chalupka, Michal Miloslav Hodža, Pavol Dobšinský a další ve 20. letech 19. století.
Úzkou
uličkou se blížím k náměstí. Po levé ruce se tyčí zvonice gotické katedrály Nanebevzetí Panny Marie, nejstarší zachované
sakrální stavby v Rožňavě. V průběhu 16. a 17. století patřila střídavě evangelíkům nebo katolíkům.
Nachází se v ní unikátní tabulový obraz z roku 1513, tzv. Rožňavská Metercia, nejstarším zobrazení hornické činnosti na oltářním obraze ve střední Evropě. Hlavním tématem je sedící sv. Anna, ochránkyně horníků, spolu s Pannou Marií, patronkou Uherska, která drží v náručí malého Ježíška. Na rozdíl od jiných maleb pozadí tohoto obrazu realisticky zobrazuje hornické pracovní postupy ve vzájemně navazujících scénách.
Nachází se v ní unikátní tabulový obraz z roku 1513, tzv. Rožňavská Metercia, nejstarším zobrazení hornické činnosti na oltářním obraze ve střední Evropě. Hlavním tématem je sedící sv. Anna, ochránkyně horníků, spolu s Pannou Marií, patronkou Uherska, která drží v náručí malého Ježíška. Na rozdíl od jiných maleb pozadí tohoto obrazu realisticky zobrazuje hornické pracovní postupy ve vzájemně navazujících scénách.
Zajímavá je budova s klasicistní fasádou, stojící na levé straně ulice. Mramorová tabule ve výklenku informuje o tom, že
v minulosti budova sloužila jako špitál, který dal pro městskou
chudinu postavit v roce 1719 majitel Krásné Hôrky Juraj Andrássy. V
třech výklencích jsou umístěny sochy neznámého sochaře
zobrazující Pannu Marii, sv. Floriána a Pietu.
Rohová
budova po pravé straně, v místě, kde Betliarska ulice ústí na
náměstí, je římskokatolická fara. Na první pohled upoutá
omítkou, kterou zdobí více než dvě stě let staré pozdně
barokní figurální fresky. Byly objeveny při opravě fasády v 70. letech minulého
století. Zajímavostí je také iluzivní prostřední barokové
okno v přízemí, vytvořené jen proto, aby fasáda vypadala
symetricky.
Náměstí dominuje renesanční strážní věž přistavěná v
letech 1643–1654 k budově historické radnice, která se
nezachovala. Vícekrát upravovaná 36,5 metru vysoká věž plnila
důležitou strážní funkci v období válek s Turky,
svědectvím čehož je zachovaná střílna na východní a turecká
dělová koule na jižní fasádě.
V
roce 1555 si Rožňava pořídila první veřejné hodiny, které
byly umístěné na věži. Bývaly prý nejpřesnějšími hodinami
v Uhersku a legenda říká, že městský magistrát dal jejich
autorovi vyříznout jazyk, aby zabránil vyzrazení tajemství
jejich konstrukce. Dnešní hodiny pocházejí z roku 1858 a původní
hodinový stroj je vystaven jako technická památka uvnitř věže.
V doprovodu průvodkyně z turistického informačního centra stoupám po 148 schodech na vyhlídkový ochoz ve výšce 27 metrů a obdivuji z něho město s jeho gotickou, renesanční, barokní a klasicistní architekturou.
Na
severní straně strážní věže, na místě staré radnice,
vyrostl v letech 1658–1687 jezuitský kostel sv. Františka
Xaverského. Po obou stranách vchodových dveří jsou ve výklencích
dvě vzácné řezbářské práce – sochy z lipového dřeva
představující Mojžíše a krále Davida.
Před
Strážní věží se nachází secesní pomník hraběnky Františky, manželky Dionýza Andrássyho, dědice krásnohôrského
panství. Její nešlechtický původ byl důvodem Dionýzova
vydědění z rodového majetku, později se však se svým otcem
smířil a majetek mu byl navrácen.
Františka
byla známá jako „patronka chudých“ a svou charitativní
činností ovlivnila sociální vývoj v celém Gemeru. Svou
dobročinností byli ostatně pověstní oba manželé, poskytli mnoho
darů pro nejchudší vrstvy obyvatel v Rožňavě a širokém okolí. Byli zakladateli útulků, škol, školek, starobinců,
sirotčinců, poskytovali stipendia mladým umělcům a dary církvím,
přičemž neupřednostňovali žádné vyznání. Po smrti Františky
dal Dionýz na její věčnou památku postavit pomník z carrarského
mramoru. Sestává z bysty Františky, pod kterou je v životní
velikosti umístěný žebrák s dvěma malými dětmi. Dvě labutě
na bocích symbolizují vznešenost a dobrotu Františky.
V
roce 1973 byl pomník z ideologických důvodů z náměstí
odstraněn a následujících dvacet let stál před mauzoleem v
Krásnohôrském Podhradí. V roce 1993 bylo sousoší zrestaurováno
a vráceno na původní místo.
Na západní straně náměstí stojí městská radnice, která vznikla v roce 1711 adaptací dvou pozdně gotických resp. renesančních měšťanských domů. Trojúhelníkový štít radnice zdobí znak města z roku 1598: na modrém podkladě zkřížené kladivo s želízkem a nad zeleným trojvrším tři zlaté růže.
Na západní straně náměstí stojí městská radnice, která vznikla v roce 1711 adaptací dvou pozdně gotických resp. renesančních měšťanských domů. Trojúhelníkový štít radnice zdobí znak města z roku 1598: na modrém podkladě zkřížené kladivo s želízkem a nad zeleným trojvrším tři zlaté růže.
Mimo náměstí se nacházejí další zajímavosti, především několik kostelů a budova Baníckého muzea.
* * *
Večer se v jídelně koná zahájení Toulek, Ivana seznamuje s programem jednotlivých dní...
... a Pepa tradičně rozlévá do kelímků borovičku k přípitku na hladký průběh Toulek po horách 2015.
Následuje článek Toulky po horách (II)
Žádné komentáře:
Okomentovat