V pondělí přecházíme napříč Plešiveckou planinu – pokračování článku Toulky po horách (II).
Ráno odjíždíme smluvním autobusem do Plešivce, města, které se do slovenské historie zapsalo dramatickou událostí. V listopadu 1848, tedy v první etapě slovenského povstání v letech 1848 a 1849, zde byli odsouzeni na smrt oběšením tři Gemerčané – Jána Francisci-Rimavského, Štefana Marka Daxnera a Michala Bakulínyho, protože se postavili proti násilným odvodům slovenských mládenců do maďarských gard. Už stáli na popravišti, když soud náhle odstoupil od vykonání rozsudku. Důvodem byla změněná politická situace a poplašné zprávy o porážce maďarských vojsk u Schwechatu.
Autobus opouštíme u železničního přejezdu nedaleko místního nádraží a po modré značce mírně, ale vytrvale stoupáme na Plešiveckou planinu. Fotíme roháče obecného, největšího evropského brouka. Žije v lesích a hájích v dutinách starých stromů a pařezů. Samci mají větší kusadla a celkově jsou větší než samice. Kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou.
V okamžiku, kdy se potkáváme s velkým stádem krav, je nám široká cesta náhle úzká...
Plešivecká planina je krasová plošina ohraničená strmými okraji. Z jižní strany je zarostlá křovinatými lesy, střední a severní část je lučinatá. Je bohatá na povrchové i podzemí krasové jevy, jako jsou škrapy, závrty, jeskyně a propasti prozkoumávané rožňavskými jeskyňáři. Jdeme střídavě lesem a loukami, procházíme mělkým sedlem mezi výraznými vrcholy Ostrý vršok (775 m) a Malý vrch (744 m) a přibližně v polovině cesty se dostáváme k velké kruhové betonové cisterně.
Z rozcestí ještě pokračujeme sedm minut na Gerlašskou skálu (752 m) nacházející se na samém okraji severního svahu Plešivecké planiny a poskytující tudíž úžasný výhled na masiv Turecké a obec Rožňavské Bystré, choulící se o 350 metrů níže.
Vracíme se z odbočky a po zelené značce pokračujeme k rozcestí pod Velkým vrchem a odtud dál po žluté. Netušíme však, že někdo pootočil směrovkou tak, že směřuje spolu se zelenou a nebýt Ivany, která mi volá, že jdeme špatně, přišli bychom do Rakovnice.
Nic by se nestalo, jedna z variant s tím počítala, ale přesto se vracíme. Jdeme po žluté, ale pak z ní odbočujeme na neznačenou cestu, která nás vede po hřebínku,
z něhož vlevo vidíme již zmíněnou ves Rakovnica...
... a později vpravo obec Kružnou. Přicházíme do Rudné, dnešní putování končíme v hospůdce a autobusem potom odjíždíme do Rožňavy.
Ráno odjíždíme smluvním autobusem do Plešivce, města, které se do slovenské historie zapsalo dramatickou událostí. V listopadu 1848, tedy v první etapě slovenského povstání v letech 1848 a 1849, zde byli odsouzeni na smrt oběšením tři Gemerčané – Jána Francisci-Rimavského, Štefana Marka Daxnera a Michala Bakulínyho, protože se postavili proti násilným odvodům slovenských mládenců do maďarských gard. Už stáli na popravišti, když soud náhle odstoupil od vykonání rozsudku. Důvodem byla změněná politická situace a poplašné zprávy o porážce maďarských vojsk u Schwechatu.
Autobus opouštíme u železničního přejezdu nedaleko místního nádraží a po modré značce mírně, ale vytrvale stoupáme na Plešiveckou planinu. Fotíme roháče obecného, největšího evropského brouka. Žije v lesích a hájích v dutinách starých stromů a pařezů. Samci mají větší kusadla a celkově jsou větší než samice. Kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou.
Nic by se nestalo, jedna z variant s tím počítala, ale přesto se vracíme. Jdeme po žluté, ale pak z ní odbočujeme na neznačenou cestu, která nás vede po hřebínku, 
... a později vpravo obec Kružnou. Přicházíme do Rudné, dnešní putování končíme v hospůdce a autobusem potom odjíždíme do Rožňavy.
Následuje článek Toulky po horách 2015 (IV)
Žádné komentáře:
Okomentovat