Toulavá kamera na Melechově

Na vrcholu Melechova – a jeho úbočích – se natáčel další díl populárního cestovatelského magazínu České televize Toulavá kamera.  Byl jsem u toho, neboť jsem to vlastně spískal.

Už je to delší dobu, kdy jsme se s redaktorem Romanem a kameramanem Honzou domluvili, že by nebylo marné natočit jeden díl „Toulavky“ na Melechově. Navrhl jsem itinerář Čertův kámen – Marianova studánka – měřická věž – pamětní deska – zřícenina tvrze a 8. května jsem se připomněl slovy, že Melechov se začíná zelenat a je tedy nejvyšší čas začít přemýšlet o natáčení. 
Realizace byla v ČT schválena, ovšem s podmínkou, že se pořad bude natáčet pro rubriku Na kole. To se mi moc nelíbilo, přece jenom Melechov je spíše cílem pěších turistů než cyklistů, ale jiná možnost nebyla. A tak jsem slíbil, že seženu nějaké cyklisty a proženeme je po asfaltce k Rohuli a pak po lesní cestě kolem Čertova kamene.

Den před natáčením se pokouším srovnat si v hlavě své dva až tři texty, i když po minulých zkušenostech tuším, že leccos bude jinak.
Natáčení začínáme po deváté hodině ráno záběrem Melechova od křížku na kopci před Novou Vsí a teprve potom odjíždíme k Čertovu kameni, kde se bude natáčet první „synchron“, jak filmaři říkají současnému natáčení obrazu a zvuku.

Text, který jsem si připravil, rozdělil Roman na dvě části a mně přenechal pověst.

Čertův kámen byl vyhlášen přírodní památkou v roce 1986. Jedná se o žulový výchoz vymodelovaný erozí, dlouhodobým zvětráváním a odnosem hrubozrnného granitu. Je vysoký kolem pěti metrů a úzká trhlina jej rozděluje na dvě nestejně velké části. Při bočním pohledu připomíná čertovu hlavu. Ve vrcholové plošince jsou vyhloubeny dvě velké skalní mísy. Stará pověst vypráví o zámožném, ale líném sedlákovi z nedalekého Rejčkova, který jednou při orání pole poslal práci k čertu, lehl si na mez a usnul. Když se probudil, bylo pole zorané a před sedlákem stál čert. Hlásil se do služby s podmínkou, že po deseti letech si vezme sedlákovu duši. Ten souhlasil, protože kdoví, co bude za deset let? Jenže čas uplynul jako voda v Sázavě a sedlákovi se do pekla nechtělo. Jeho žena vykropila celé stavení svěcenou vodou, takže čert na něho nemohl, ale rozhodl se, že mu alespoň zničí pole. Zaletěl k Žebrákovu do lomu, naplnil pytel velkými žulovými kameny a letěl s ním k Rejčkovu. Nebyl ještě ani u řeky, když v Pultarově mlýně ve Smrčné zakokrhal kohout, čímž čertovi začínalo ubývat sil. Postupně usypával z pytle kamení, takže kudy letěl, tam zůstávaly ležet větší či menší balvany. Tak vznikla Stvořidla i tento kámen.
Natáčíme na několik pokusů, protože jednou nečekaně jede kolem auto, podruhé se ukazuje, že text mám příliš dlouhý, neboť podle daných pravidel může povídání trvat třicet, maximálně pětatřicet vteřin. Věřte, že vtěsnat do takového krátkého úseku pověst, není jednoduché. Zkracujeme a zkracujeme, až nakonec místo „sedlákova žena vykropila stavení svěcenou vodou“ blábolím „sedlákova selka“. Takže ještě jednou od začátku!
Následuje přesun na další lokalitu, do natáčení však zasahuje letošní vrtošivé počasí, a přestože právě dnes je první letní den, na vrcholku Melechova padají kroupy! Naštěstí to netrvá dlouho a může se s kamerou opět do terénu.

Z vrcholu 715 metrů nad mořem se přesunujeme k měřické věži. Objevuje se skupina náhodných cyklistů, což způsobí všeobecné nadšení na jejich i na naší straně. Jenom si musím vyslechnout jedovatou poznámku o tom, jak jsem říkal, že cyklisté na Melechov nejezdí.
Z měřické věže právě jakýsi radioamatér vysílá a z toho důvodu má dole hlučnou elektrocentrálu, což nemůžeme potřebovat. Operativně měníme itinerář, natočíme nejdříve Marianovu studánku,

potom pamětní desku na místě seskoku sovětského parašutisty, kde bude hovořit Pepa,

a nakonec můj druhý synchron před měřickou věží. Také tady musím připravený text zkrátit, jeho část použije moderátor.

Na severním vrcholu Melechova stojí stavba, které se sice říká rozhledna, ale ve skutečnosti jde o takzvanou měřickou věž. Byla postavena nad významným geodetickým bodem, který zde byl vybudován v letech 1824–1825 jako součást tehdejšího Stabilního katastru. Podobných věží je v naší republice několik, například na Studeném vrchu v Brdech nebo na Vysoké u Kutné Hory. Věže mají pětiboký, šestiboký nebo sedmiboký půdorys. Melechovská věž je sedmiboká, byla postavena v roce 1937 a několik let opravdu sloužila jako rozhledna. Dnes slouží jenom radioamatérům, neboť okolní stromy ji přerostly.

Poslední sekvence se natáčí u melechovské tvrze, kde opět hovoří Pepa.
Končíme kolem 15. hodiny, Honza má dvadvacet minut natočeného materiálu, které musí sestříhat na tři a půl minuty. To mu nezávidím...