Co jsem také přečetl_______________ _____Vzpomínky na Sherlocka Holmese

Příběhy Sherlocka Holmese 3 
(Předchozí článek Dobrodružství Sherlocka Holmese)

Název knihy Vzpomínky na Sherlocka Holmese vychází z fiktivní situace cyklu: Holmes je mrtev, podlehl v závěrečné povídce knihy v souboji se svým nejsilnějším protivníkem, „géniem zločinu“ profesorem Moriartym a zahynul v ponuré scenérii Reichenbašských vodopádů. A Watson tedy nyní sedí u stolu, vzpomíná na mrtvého druha, probírá se ve svých poznámkách a dodatečně literárně zpracovává některá dobrodružství, která s ním kdysi prožil.

Taková je to situace a přesně takovou ji chtěl skutečný autor knihy – Conan Doyle – mít. Příběhy o Holmesovi si získaly širokou popularitu, časopisy i čtenáři žádali stále nové a nové, zatímco Doyle se cítil konstruováním zápletek i svým hrdinou už unaven, nehledě na to, že psát holmesovské historie byla pro něho tvrdá práce, neboť jak sám říkal, každá ta povídka vyžaduje jasné, dobře zdůvodněné řešení a zápletku stejně originální jako celý dlouhý román. Navíc měl Doyle dojem, že holmesiády nejsou „to pravé, co chce psát“; daleko víc si jako autor zakládal na svých historických a jiných románech, o nichž dnes – jak už to s ironií vlastní dějinám literatury bývá – vědí pouze na slovo vzatí odborníci. V jednom dopise matce o tom napsal: „Myslím, že Holmese nakonec oddělám a zlikviduji jednou provždy. Rozptyluje mě od lepších věcí.“
V povídce Poslední případ pak tento záměr do písmene a do puntíku splnil. Konec to však přece jen ještě nebyl. S okolnostmi Holmesova „vzkříšení“ a jeho postupného, zprvu váhavého a pak triumfálního návratu k detektivní praxi se čtenář seznámí příště.
Povídky shrnuté do této knihy vycházely v The Strand Magazine v letech 1892–1893, první knižní vydání jsou z roku 1894.

Následující článek Pes baskervillský.