Včera konečně pořádně chumelilo – od rána do večera. Pár centimetrů sněhu tedy napadlo, ale na běžky to pořád ještě nestačilo, alespoň v nejbližším okolí ne. Navíc v noci přišla obleva a během dne sníh odtál ze střech i ze silnic.
Proto se na Melechov vydávám s pohorkami na nohou. Ze Stvořidel stoupám po silničce rozbředlým sněhem do Dobrovítovy Lhoty.
Polní cestou pokračuji do Mstislavic a odtud po zelené značce k odbočce na zříceninu melechovské tvrze. Uprostřed široké cesty, která obkličuje celý Melechov kolem dokola, je stopa po běžkách. Asi tudy po ránu jeden či dva běžkaři projeli, ale teď, po poledni, se už ve stopě místy drží voda. Šlapu samozřejmě mimo stopu, i když je pravděpodobné, že do zítra už z ní toho moc nezbyde.
Od zříceniny melechovské tvrze se už na značku nevracím, ale po poli mířím do Koutů. Po silnici pokračuji směrem na Rejčkov a odbočuji na úzkou asfaltku stoupající na Rohuli.
V místě, kde se setkávám s červenou značkou, odbočuji po ní doprava, ale záhy ji opouštím a stejně jako stopy běžek mířím k Čertovu kameni. Pověst, která se k němu váže, a povídání o tom, jak jsme točili jednu sekvenci Toulavé kamery, si můžete přečíst tady.
Vracím se na turistickou značku, která mě přivádí na Rohuli. U rozcestníku měním červenou značku za modrou a po ní šlapu za stálého klesání přes Koňkovice do Smrčné na zastávku Posázavského pacifiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat