Na Lipnici za Haškem

Každoroční setkání s cílem uctít památku spisovatele Jaroslava Haška, který na Lipnici před třiadevadesáti lety zemřel.

Vycházím ze Světlé nad Sázavou po modré značce. Po včerejším krásném slunečném počasí není ani památky. Je mlhovno, jak říká jeden můj známý.

U hájovny Horní lesy vstupuji do lesa. Stojí tam zaparkované auto a ve sněhu je docela dost stop. Že by tolik lidí šlo na Lipnici? Už je to tak, přijeli z Havlíčkova Brodu do Světlé a vyrazili přede mnou. Docházím je asi v polovině cesty, kde se zastavili, rozdělali ohýnek a opékají špekáčky.

Je mezi nimi i několik známých, s nimiž prohodím pár slov a pokračuji dál. Do restaurace penzionu U České koruny přicházím v pravé poledne a když dorazí skupina, kterou jsem opustil v lesích pod Lipnicí, je úplně plno. Ve 14 hodin organizuje Richard Hašek hromadný odchod na hřbitov ke hrobu svého děda, spisovatele Jaroslava Haška. Věnec na hrob pokládají dva členové c. k. 73. pěšího pluku vévody z Württembergu feldvébl neboli šikovatel Zdeněk Špaček a gefreiter čili svobodník Stanislav Šedivý z Jihlavy. Po krátkém úvodním proslovu Richarda Haška... 
... promlouvá k přítomným PhDr. Radko Pytlík, spisovatel a – jak řekl Richard Hašek – „guru Jaroslava Haška a všech haškologů“:

Po třech salvách...

... se účastnici pietního aktu vracejí do hostince, kde setrvvávají v družném hovoru u Haškovy dvanáctky či plzeňského. Obě servírky mají napilno, Haškův guláš je jako vždy vynikající.

V průběhu odpoledne Richard Hašek spolu s Radko Pytlíkem představují nové vydání knížky Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona:

Radko Pytlík (*1928), stále vitální a v dobré kondici, usedá na chvíli k pianu, hraje a zpívá:

S přibývajícím časem se začínají účastníci postupně rozcházet, také já se vydávám na cestu, abych ještě za světla prošel  stejnou cestou lesem a přes Závidkovice do Světlé.