Co jsem také přečetl___Pes baskervillský

Příběhy Sherlocka Holmese 4

Čtvrtý svazek  přináší třetí – a zároveň nejznámější a nejčtenější – ze čtyř románů o tomto hrdinovi.

Velká vlna nevole a protestů, která se spontánně zvedla, když se Arthur Conan Doyle rozhodl sprovodit svého hrdinu Sherlocka Holmese ze světa, autora překvapila a při vší grotesknosti zůstává dodnes čítankovým příkladem známého faktu, s nímž se v dějinách literatury setkáváme nejednou: románová postava, spisovatelem vytvořená fikce, se vymkne autorovi z rukou, přestane být jen jeho a začne „žít“ podle vlastních, na svém tvůrci už víceméně nezávislých, zákonů.
Angličtí a američtí čtenáři prostě tenkrát kategoricky odmítli rozloučit se s oblíbeným hrdinou, odmítli se smířit s jeho smrtí. Když byla povídka Poslední případ otištěna, vyrukovali fanouškové Sherlocka Holmese do londýnských ulic se smutečními páskami na rukávech a zavalili autora dotčenými dopisy, v nichž se vehementně dožadovali, aby Holmese vzkřísil. Doyle nicméně naléhání svých čtenářů odolával skoro devět let – mezi roky 1894 a 1902 se z jeho pera žádné nové holmesovské dobrodružství neobjevilo. Až v roce 1902 uveřejnil román Pes baskervillský, nejslavnější holmesiádu vůbec.
Ani to však ještě nebyl definitivní návrat. Román sice vyšel, ale autor se tvářil, že je to jen jedno z dřívějších dobrodružství, oddaným kronikářem Watsonem dosud nezpracovaným, k němuž došlo ještě za hrdinova života. Výjimečně a s lišáckou prozíravostí právě tento příběh přesně nedatoval a Holmesovu „smrt“ neodvolal.
Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné vřesovištní krajině. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím monstrem skutečně nepolapitelný děsivý pes?
Kniha je obecně považována za prototyp detektivního románu, nicméně Doylův životopisec a znalec jeho díla John Dickson Carr jej za nejzdařilejší Doylovu detektivku nepovažuje. Tu podle něj spisovatel napsal až později (mínil tím Údolí strachu) a tvrdí, že z hlediska žánru připomíná Pes baskervillský nejspíše napínavou kriminální historii.

„Je to jediný z jeho holmesovských příběhů, ať již dlouhých či krátkých, v němž je Holmes podřízen příběhu a nikoli příběh Holmesovi; co na ní čtenáře uchvacuje, není ani tak viktoriánský detektiv jako spíš tajuplnost gotického románu.“

Toto překvapivé konstatování se ovšem týká hlavně žánrové „čistoty“ a ta je u detektivek odjakživa problematická a nikdy přesně neuzákonitelná. Závratnou oblibu Psa baskervillského lze bez nesnází vysvětlit kvalitami knihy ve všech jiných ohledech. Doyle právě zde jedinečně evokoval atmosféru tajemství a děsu z událostí, které se zprvu vzpírají logickému vysvětlení; scenérie ponurých blat, do níž je příběh situován, je neobyčejně působivá a kompozice knihy projevuje daleko menší sklon k šabloně než ostatní holmesovské romány. 

*  *  *

The Hound of the Baskevilles vycházel na pokračování v The Strand Magazine od srpna 1901 do dubna 1902, první knižní vydání (London a New York) jsou z roku 1902.

Následující článek Návrat Sherlocka Holmese