Beseda s Marií Formáčkovou

Základní organizace Českého svazu žen ve Světlé nad Sázavou uspořádala v Městské restauraci besedu s PhDr. Marií Formáčkovou (*1952), spisovatelkou, publicistkou a středoškolskou pedagožkou.

Dvaadvacet let pracovala v časopise Vlasta (od roku 1989 jako šéfredaktorka), později byla šéfredaktorkou časopisu Květy a jeden rok TV Revue, ale od roku 2000 se věnuje publicistice a psaní knih na volné noze. Je autorkou či spoluautorkou několika desítek knih, zejména životních příběhů mediálně známých osobností. Je také středoškolskou učitelkou, v současné době vyučuje ve věznici v Jiřicích český a německý jazyk, společenské vědy a literaturu. 

Čtenáři si nejvíce oblíbili knihy, které sepsala s herečkami Helenou Růžičkovou a Zitou Kabátovou, a tak není divu, že valná část besedy se týkala právě jich. S Helenou Růžičkovou (1936–2004) se znaly dávno, ale k napsání knihy došlo shodou několika náhod. Nakonec spolu napsaly devět knih, namátkou jmenuji třídílný Deník mezi životem a smrtí, který je výpovědí populární herečky o jejím boji s rakovinou, knihu Obrana XXL nebo vzpomínky Dva roky s Helenou o posledním období stráveném vedle herečky, které již bylo hodně zle.

Se Zitou Kabátovou (1913–2012) napsala Lásky a lidé z mého života a na besedě vyprávěla, jak po dokončení knihy nepřišla na pravidelnou schůzku a paní Zita jí telefonovala: Vždyť jsem ještě všechno neřekla! A tak pokračovaly v psaní druhé knížky – a pak několika dalších včetně Prvorepublikové kuchařky. Jak sama říkala, vzpomínat mohla bez zábran, protože nebyl nikdo, kdo by s ní polemizoval, nebo ji snad dokonce zažaloval. A tak vzpomínala na dobu svého mládí, na lidi, které potkávala a na kolegy, s nimiž hrála (Bez servítků, Můj recept na dlouhověkost, Můj život nebyl pod psa, ale se psem, Sto let a já).

Další část besedy se týkala herečky Luby Skořepové (*1923), která byla 66 let členkou činohry Národního divadla a Marie Formáčková s ní napsala knihu Nejsem už holka. Řeč přišla i na Júlia Satinského (1941–2002), slovenského herce, dramatika a spisovatele, jehož sice osobně nepoznala, ale napsala o něm knihu Momentálně jsem mrtvý, zavolejte později, na moderátora, baviče a publicistu Petra Novotného (*1947), s nímž napsala sedm knih (např. Továrna na legraci), na herce a baviče Jiřího Wimmera (1943–2001) a knihu Génius není doma, nechte vzkaz, či na herce Josefa Dvořáka (*1942) a knihy Svět to neviděl, pes to nežral, Netahej čerta za fousy, přičemž další je v tisku.

Beseda to byla vydařená, trvala dvě hodiny a v jejím závěru nebyla o dotazy nouze. Možná i proto, že mezi posluchačkami jsme byli jen dva muži...