Vlastivědný výlet Husitství na Světelsku

Tematický výlet úzce navazující na stejnojmennou přednášku, která se konala před čtyřmi dny (psal jsem o ní na tomto blogu zde).

Ráno se nás na světelském náměstí Trčků z Lípy schází na třicet zájemců a několika auty odjíždíme do Okrouhlice, kde již čeká Mgr. Pavel Rous, jehož výše zmíněná přednáška způsobila dnešní nevšední účast. V ruce má klíče zapůjčené od nového majitele zámku, a tak se můžeme podívat do míst, kam se jen tak někdo nedostane. 

Na ostrohu nad řekou Sázavou, na místě dnešního zámku, stávala dříve tvrz. Kolem roku 1400 byl jejím držitelem Roprecht z Okrúhlic, jehož pečeť je na stížném listu české a moravské šlechty proti upálení Mistra Jana Husa (více o stížném listu naleznete na tomto blogu tady a zde). V roce 1680 byl na místě tvrze postaven jednopatrový dvoukřídlý zámek s klenutými, v přízemí zazděnými nádvorními arkádami a vysokou věží. Z původní tvrze zůstal u paty věže zachován vstupní gotický portálek. 

V roce 1699 získal zámek císařský tajný rada Jan Petr Straka z Nedabylic, dal barokně upravit západní průčelí zámku a nad jeho vchod umístit svůj erb s českým nápisem Lidumil vlasti. Na věži se objevil strakovský erbovní kohout a věž sama prodělala některé stavební úpravy. Po vymření rodu Straků po meči připadla Okrouhlice spolu s dalším rodovým majetkem Strakovské studentské fundaci, z jejíchž výnosů byla po téměř sto letech postavena Strakova akademie, vzdělávací ústav pro vyšší stavy Království českého, dnes sídlo české vlády. 
Pohromou byl požár dne 7. ledna 1861, který se rozšířil na všechny zámecké budovy. S využitím omezených prostředků Strakovy nadace byl zámek obnoven, ne už však v původní podobě, ale jen ve zjednodušené a přísně účelové formě. Věž byla snížena o jedno patro a její původní malebná báň opatřená na čtyřech stranách věžními hodinami již obnovena nebyla. 

Zlikvidována byla i zámecká kaple a zámek dostal prostou valbovou střechu. Stal se obytnou nájemní budovou až do roku 1948, kdy v něm byla po vnitřních úpravách zřízena pobočka národního podniku Karlovarský porcelán. Ten zde skončil v roce 2003 a v nedávné době zámek získal nový majitel. Interiéry jsou v neradostném stavu..., 

... takže pokud má v úmyslu udělat z nich opět zámecké komnaty, čeká ho nepředstavitelné množství práce za nepředstavitelné množství finančních prostředků.

Vlezli jsme do sklepů...

... i na půdu.

Byli jsme samozřejmě i na nádvoří, které skýtá vpravdě neutěšený obraz.

Po důkladné prohlídce okrouhlického zámku odjíždíme do Dobrovítovy Lhoty. Auta necháváme u kapličky a vydáváme se k výraznému tvrzišti Mrázova Lhota, vzdálenému asi tři sta metrů. Nevede k němu žádná cesta ani pěšina, je třeba jít po poli, které se sklání k hraně nad řekou Sázavou. Tvrziště se nalézá v bukovo-borovém lese na okraji skalnatého ostrohu. 

Jádro tvrze bylo chráněno asi šest metrů hlubokým vnitřním příkopem, rozměrnější předhradí tři metry hlubokým vnějším příkopem. Archeologický výzkum v letech 1992–1993 doložil život na tvrzi ve 2. polovině 13. století. Tvrz zanikla po požáru.

Poslední zastávkou je osada Přemilovsko (někde psáno též Přemelevsko či Přemilevsko). Jižně od ní se na okraji lesa nalézá výrazné tvrziště. Stejně jako v případě Mrázovy Lhoty nevede k němu cesta ani pěšina, je nutno přejít louku, která se svažuje k potůčku. Jádro tvrze tvoří asi dva metry vysoký pahorek přibližně lichoběžníkového tvaru kolem něhož obíhá široký příkop zavodněný potůčkem. 

Na západní a severovýchodní straně se nalézá místy velmi mohutný val. Tvrz je výslovně zmiňována pouze v roce 1587, kdy již byla pustá. V roce 1415 však jistý Zdeněk z Přemilovska připojil svoji pečeť na stížný list.