V dětství se mi při pohledu na datum 11. listopadu vybavilo rčení, že Martin přijede na bílém koni. Později je nahradily pojmy Svatomartinské víno a Svatomartinská husa. Ovšem co se mi vybavilo dneska, to už přestává legrace.
Bylo to ve třídě V3a neboli ve třetím ročníku kutnohorské průmyslovky a profesor, kterému jsme říkali – nikoli bez příčiny – Krout, mě v hodině vysokofrekvenční techniky vyvolal k tabuli. Uspěl jsem, dal mi jedničku a řekl, že mi napíše jedniček pět. Pochopil jsem, že připíše datum 11. 11. a také jsem mu to řekl, aby věděl, jak bystrý chlapec jsem.
 |
| K tabuli půjde... |
Pointa je v tom, že to byly poslední jedničky z tohoto předmětu, neboť to, na co jsem byl vyvolán, můj předchůdce u tabule (už nevím, který ze spolužáků to byl) nezvládal a my, sedící v lavicích, jsme měli dost času se připravit. Příště už jsem byl rád, když jsem uhrál trojku – a koneckonců u Krouta to nebyla špatná známka! Hodně si však o mně zkazil mínění, když jsem mu později neuměl odpovědět na otázku:
Z kterého vysílače přijímáte ve Světlé televizní signál?
O nějakém vrchu Krásný v Železných horách jsem totiž v životě neslyšel. Inu, už tehdy jsem měl jiné koníčky, než čumět do bedny. Ať už zepředu nebo zezadu...
Žádné komentáře:
Okomentovat