Namlsán četbou detektivky s Philem Marlowem, kterého v knize Černooká blondýnka (podrobnosti na tomto blogu zde) „oprášil“ irský spisovatel Benjamin Black, pustil jsem se do jiné detektivky tohoto autora.
V té již namísto proslulého detektiva vystupuje svérázný dublinský patolog Quirk, který se na vlastní pěst pouští do pátrání. Přišel za ním totiž dávný spolužák Billy Hunt a požádal ho, aby nepitval jeho ženu, která podle všeho spáchala sebevraždu. Zpočátku na tom Quirke nevidí nic divného, avšak už při pouhém ohledání přichází na jednu nesrovnalost. Quirka záhady nesmírně přitahují, on prostě musí vědět, co se stalo. Potřebuje vědět, jestli mu spolužák nelže, jestli nemá se smrtí své ženy něco společného, například že ji způsobil.
Deirdra Huntová, jejíž smrt vše uvedla do chodu, byla mladá, krásná a nespokojená se svým životem. Retrospektivní vyprávění o jejím žití se střídá s Quirkovým pátráním ohledně její smrti. Kromě nudného manžela Billyho figurovali v životě Deirdry ještě další muži. Podivný „duchovní léčitel“ doktor Kreutz, jehož charisma a opar tajemství by očarovaly každého, a její obchodní partner a milenec Leslie White. Který z nich stojí za její smrtí?
Do děje navíc ještě zasáhne Quirkova dcera Phoebe, která k vlastnímu údivu také podlehne rachitickému šarmu Leslieho Whitea, i když ví, že by si na něj měla dávat pozor. Ale dcery problematických hrdinů bývají problematické také, a Phoebe obzvlášť…
Děj se odehrává v Dublinu, v pošmourných 50. letech. Black město vykresluje v temných barvách téměř jako místo, kde se zastavil život, kde lidé jen útrpně přežívají ze dne na den. A podobně přežívá i Quirke – a tím spíš, že přestal s pitím, a tak už nemá čím otupit svoje myšlenky a viny. Osamělý ztrápený hrdina jde sveřepě za pravdou, o kterou nikdo nestojí, z vedlejších postav čiší jen hořkost a smutek. Není to čtení zábavné, ani oddechové. A koneckonců ani příliš napínavé. Srovnávat Anatomii strachu s Černookou blondýnkou naprosto nelze...
Do děje navíc ještě zasáhne Quirkova dcera Phoebe, která k vlastnímu údivu také podlehne rachitickému šarmu Leslieho Whitea, i když ví, že by si na něj měla dávat pozor. Ale dcery problematických hrdinů bývají problematické také, a Phoebe obzvlášť…
Děj se odehrává v Dublinu, v pošmourných 50. letech. Black město vykresluje v temných barvách téměř jako místo, kde se zastavil život, kde lidé jen útrpně přežívají ze dne na den. A podobně přežívá i Quirke – a tím spíš, že přestal s pitím, a tak už nemá čím otupit svoje myšlenky a viny. Osamělý ztrápený hrdina jde sveřepě za pravdou, o kterou nikdo nestojí, z vedlejších postav čiší jen hořkost a smutek. Není to čtení zábavné, ani oddechové. A koneckonců ani příliš napínavé. Srovnávat Anatomii strachu s Černookou blondýnkou naprosto nelze...
* * *
První knihou Kdo je bez viny, kterou uznávaný spisovatel John Banville napsal pod pseudonymem Benjamin Black, vzbudil velký ohlas a velká očekávání. Jistě by bylo lepší znát její děj už kvůli pochopení složitých vztahů uvnitř Quirkovy rodiny, především jeho vztahu s vlastní dcerou, ale autor sám poskytuje stručné připomenutí předchozí knihy, takže její čtení není vyloženě nezbytné.
Žádné komentáře:
Okomentovat