Před akcí Pražské věže

Z dálkového pochodu Do Okoře bez oře v Kralupech nad Vltavou (o němž se můžete na tomto blogu dočíst zde) se vracím vlakem do Prahy na Masarykovo nádraží. Od 18 hodin probíhá Na Výtoni registrace účastníků hry Pražské věže, do té doby se mohu toulat Starým městem. Tedy – mohu se toulat kudykoliv, ale já preferuji Staré Město pražské, historické centrum plné významných památek.

Nejprve je třeba ukojit žízeň, a tak mířím na jedno do restaurace U Pivrnce v Maislově ulici. „Na jedno“ myslím tentokrát doslova, neboť tam čepují Staropramen, což není moje nejoblíbenější značka. Ale zvědavost je mocná, protože chci vidět pivnici vyzdobenou originálními kreslenými vtipy Petra Urbana o pivu.

Často se v nich objevuje Ruda Pivrnec, kreslená postavička, která vznikla před třiceti lety, a protože je to pravý Čech, jeho jméno obsahuje nejoblíbenější nápoj Čechů. Jeho autorem je populární český kreslíř a ilustrátor (a bývalý vrcholový sportovec, sáňkař a atlet) Petr Urban (*1960), který je autorem tisíce kreslených vtipů. 3. prosince 1993 byla otevřena Pravá Pivrncova putyka ve Smržovce (dnes již uzavřená), rok poté 12. prosince 1994 byla slavnostně uvedena do provozu hospoda U Pivrnce v Praze. Specialitou podniku jsou Pivrncovy pšouky (medailonky z vepřové panenky zapečené s olomouckými tvarůžky se žampionovou omáčkou a přílohou dle denní nabídky).
V roce 1996 se pivovar Nošovice rozhodl vyrábět Pivrncovu jedenáctku, Ruda Pivrnec byl právě v tom roce maskotem české fotbalové reprezentace na mistrovství Evropy v Anglii, kde jedenáctka sportovců skončila na stříbrné příčce. Pivo se vyrábělo v pivovaru v Sedleci jako sudové i lahvové. Etikety s vtipem se často měnily, a tak jste si mohli koupit Pivrncův koják či vyprošťovák a další. Poté přesídlila výroba piva do Velkých Popovic, pak do pivovaru v Lounech a nakonec se stalo součástí nabídky ústecké korporace Drinks Union.
Vracím se na Staroměstské náměstí, kde se konají Velikonoční trhy inspirované folklorními tradicemi z různých koutů Česka i ze zahraničí. Velikonoční výzdoba se podobá té vánoční...

... jen místo smrku tady stojí ozdobena bříza...

Proplétám se uličkami Starého Města a přes Národní třídu se dostávám k novému obchodnímu a kancelářskému centru Quadrio, které těsně sousedí s obchodním domem My, dříve Máj. Spolu s obchodním komplexem byl vybudován i nový veřejný prostor, jehož součástí je jedenáctimetrová pohyblivá stříbrná hlava Franze Kafky, pražského německy píšícího spisovatele židovského původu (1883–1924).

Hlava se skládá ze 42 pater, která se mohou otáčet nezávisle na sobě. Tvoří ji 24 tun nerezového plechu a celkem váží 39 tun. Pohyblivost je zajištěna motorovými moduly, které jsou propojeny kilometrem kabelů. Autorem tohoto díla je proslulý kontroverzní umělec David Černý (*1967), autor „růžového tanku“, kráčejícího trabanta, mimin lezoucích po Žižkovské věži, anebo klikajícího autobusu.

Pěšky pokračuji přes Karlovo náměstí na Rašínovo nábřeží do restaurace Podskalská celnice na Výtoni, kde probíhá registrace na zítřejší akci Pražské věže. Rozhodně nejsem milovník dechovky ani Hašlerových písniček, ale tuhle znám: „Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček.“

Budova bývalé celnice, která stojí v dolíku, na úrovni původního vltavského pobřeží, je vedle raně barokního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí. Osada existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé se živili plavením dřeva po Vltavě a na obchodování s ním postupně získali monopolní právo. Za dřevo se vybíralo clo tzv. vytnutím jedné dvanáctiny klád ze svázaného voru, proto místní název Výtoň. Stavba bývalé celnice s pozdně gotickým jádrem vznikla v 16. století. Její přízemí je zděné a patro roubené, obezděné bylo až za Rudolfa II. Budova sloužila rovněž jako šenkovna a útulek pro plavce. V roce 1833 celní správa zanikla a z úřadoven vznikly byty, hospoda ovšem fungovala nadále. V roce 1908 novoměstská obec domek v rámci chystané asanace Podskalí vykoupila a posléze prodala k demolici. Měl ho nahradit podobně jako domky v sousedství velký obytný dům. Za zachování domku bojoval Klub za starou Prahu a Zemský konzervátorský úřad. V roce 1939 budovu zakoupilo Muzeum hlavního města Prahy.
Hostinec se jmenoval podle toho, jak se měnili jeho majitelé. Kolem roku 1910 to bylo U Koppů, později restaurace Na Výtoni Antonína Jelínka. Někdy na počátku 20. století v něm podnikala babička známého herce Luďka Kopřivy (1924–2004), nezapomenutelného faráře Otíka z Troškovy trilogie Slunce, seno... Později byla hospoda zrušena, klub Vltavan měl v přízemí svou klubovnu a v ní uložené archiválie. Hospoda byla obnovena až po povodni v roce 2002. Její interiér je upravený podle návrhu architekta, herce a spisovatele Davida Vávry, známého spoluautora a zasvěceného průvodce televizního seriálu Šumná města.

V roce 1971 byly u příležitosti 100. výročí založení spolku Vltavan nainstalovány na trávníku nedaleko budovy vltavské balvany s vyrytým spolkovým znakem a nápisem „Na paměť podskalských plavců – vorařů“. Autorem byl akademický sochař Jiříkovský ve spolupráci s br. J. Otčenáškem. 

*  *  *

Z registrace si odnáším propozice akce s barevnou mapou a startovní průkaz. Z Výtoně jdu po Rašínově nábřeží na náměstí Pod Emauzy, zřízené po asanaci původní zástavby historického Podskalí podle projektu Bohumila Hypšmana. Na jedné jeho straně stojí budova ministerstva zdravotnictví, na druhé straně budova ministerstva práce a sociálních věcí. Uprostřed náměstí byl 28. října 1932 odhalen monumentální památník československých legionářů, pojmenovaný Praha svým vítězným synům.

Autorem sochařské výzdoby pomníku byl Josef Mařatka (1874–1937), žák Augusta Rodina a jeden z oficiálních sochařů první československé republiky. Spodní část 16 m vysokého žulového obelisku obepínají postavy sedmi legionářů (jednoho italského, dvou ruských a čtyř francouzských) a ženská figura, symbolizující město Prahu, která zdobí prapor lipovou ratolestí. Pozoruhodné je zejména detailní znázornění výzbroje a výstrojních součástek jednotlivých vojáků.

Pomník byl zničen po německé okupaci zbytku Československa, podařilo se zachránit jen schránku se zakládací listinou, kterou garážmistr Oldřich Rieger ukryl v Rakovníku. Snahy o obnovu pomníku začaly nabývat na intenzitě po roce 1989. Bronzové sochy vytvořila podle původní dokumentace sochařka Kateřina Amortová, pomník byl znovu odhalen v den 80. výročí vzniku Československa 28. října 1998.

Nad náměstím se vypíná kostel Panny Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa. Byl založen v roce 1371 Karlem IV. pro slovanské benediktiny, stal se střediskem pěstování liturgie ve staroslověnštině a studia biblických jazyků. V letech 1880–1887 byl zvenčí regotizován a uvnitř upraven. Po spojeneckém náletu v únoru 1945 musely být obě gotické věže odstraněny a po rekonstrukci objektu byla dostavěna betonová skořepinová křídla s pozlacenými hroty. 

Objekt přilehlého kláštera byl v roce 1990 vrácen emauzským benediktinům, kteří se vrátili z exilu z italské Norcie. Kostel byl postupně opravován a slavnostně znovuotevřen na Velikonoční pondělí v roce 2003. Tak po šedesátileté pauze se zde nyní opět pravidelně slouží bohoslužby.

Následující článek Velká dobrodružná hra Pražské věže