Dny evropského dědictví v Kutné Hoře

V tyto dny se otevírají veřejnosti brány památek, budov, objektů a prostor včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné. A zvláště v Kutné Hoře je stále co objevovat a obdivovat!

Z vlaku vystupujeme ve stanici Kutná Hora-hlavní nádraží, pohrdneme čekající lokálkou a jdeme pěšky do Sedlce. Láká nás totiž Muzeum tabáku a především prohlídka klášterního refektáře.
Cisterciácký klášter v Kutné Hoře-Sedlci založil v roce 1142 Miroslav z Cimburka. I přes vybudovaná opevnění byl několikrát zpustošen. Na konci 13. století se dokonce uvažovalo o jeho zrušení, ale výnosy z těžby stříbra jej zachránily před zánikem. V průběhu času klášter zdevastovali husité i třicetiletá válka. Teprve v závěru 17. století byla zahájena jeho obnova a výstavba konventu. V roce 1784 císař Josef II. klášter zrušil. Majetek kláštera byl rozprodán v dražbě, hospodářské objekty a pozemky skoupil rod Schwarzenbergů. Poté byl klášter využíván pro bydlení, jako nemocnice, později také jako skladiště mouky nebo vlněných látek. V roce 1812 byla do budov bývalého kláštera přenesena výroba tabáku z Prahy a Golčova Jeníkova. Začala tak nová etapa historie kutnohorského kláštera. Zpočátku se zde vyráběl dýmkový a šňupací tabák, v roce 1844 se sortiment výrobků rozšířil o doutníky. Výroba prvních cigaret začala ruční výrobou v roce 1882 a za rok jich továrna dokázala vyrobit pět milionů kusů. Rostoucí poptávka si vyžádala v roce 1896 přechod na strojovou výrobu. V roce 1902 se vyrobilo již 220 milionů a o 10 let později 311 milionů cigaret. V roce 1950 byl založen národní podnik Tabákový průmysl řízený ministerstvem potravinářského průmyslu, v roce 1963 byla zahájena výroba cigaret s filtrem, která si vyžádala zavedení nových technologií a nákup řady zahraničních strojů. V lednu 1987 podepsali zástupci Philip Morris International a Československého tabákového průmyslu Kutná Hora licenční dohodu o výrobě značky Marlboro, která nejenže dosáhla velkého úspěchu na trhu, ale licenční smlouva byla rovněž jedinečnou příležitostí ke zdokonalení výrobního procesu.
V roce 1992 československá federální vláda oznámila záměr privatizovat tabákový průmysl. Výběrové řízení vyhrála společnost Philip Morris International. Nákup akcií a investice v celkové hodnotě přesahující 420 milionů dolarů představovaly druhou největší zahraniční investici v Československu v 90. letech minulého století a současně největší americkou investici ve střední Evropě. Investice do budov, služeb a výrobního zařízení v řádu miliard korun vedly k vybudování zcela nové přípravny tabákových směsí s nejmodernějšími technologiemi a následně nového výrobního a balicího úseku. Došlo ke zvýšené roční výrobní kapacity z 6,5 miliardy cigaret v roce 1993 na současných více než 40 miliard!
Muzeum tabáku se nachází v areálu závodu akciové společnosti Philip Morris ČR a jeho moderní expozice seznamuje návštěvníky se současným i historickým vývoji této společnosti.

Na monitorech lze vidět video o pěstování tabáku, výrobě tabákové směsi i cigaret,... 

... zajímavá je velká sbírka starých krabiček cigaret, které se v Kutné Hoře vyráběly, i celé portfolio společnosti.
V muzeu najdete řadu zajímavých exponátů, například nejrůznější modely a stroje spjaté s tabákovou výrobou, cigarety a tabáky od roku 1914 nebo dýmky a jiné kuřácké potřeby. 
Z Muzea tabáku přecházíme na prohlídku konventu. Na rozdíl od Muzea tabáku, které je určeno pouze dospělým od 18 let, jsou v prostorách konventu vítáni všichni návštěvníci bez věkového omezení. Konvent byl stavěn v první polovině 18. století, ale dokončovací práce probíhaly ještě kolem roku 1760. Ústředním prostorem konventu byl refektář neboli jídelna. Je dlouhý 78 metrů a široký 9,5 metru, v současné době se v jeho prostorách nachází administrativní zázemí závodu Philip Morris ČR, a. s. 
V přízemí refektáře se stolovalo a po schodišti se vstupovalo na dřevěný ochoz v úrovni prvního patra, ze kterého se vcházelo do jednotlivých mnišských cel. Rozsáhlý a strohý prostor byl nad úrovní prvního patra ještě prohlouben malbou výjevů ze života Čtrnácti svatých pomocníků, patronů obnoveného kláštera.

Monumentální fresková výzdoba refektáře, která pokrývá téměř 2000 m2, je skutečně ohromující. Fresky vytvořil v letech 1752–1757 Juda Tadeáš Supper, významný barokní malíř z Moravské Třebové.

Sv. Jiří, patron rytířů a vojáků, ochránce pevností na fresce přemáhá pohanství, které má podobu draka

Sv. Dionýsius, přímluvce při bolestech hlavy a krku, ochránce v boji. Byl pařížským biskupem, jemuž byla na Montmartre za jeho křesťanskou víru sťata hlava. Podle legendy pak nesl svou hlavu v náručí ještě dvě stě kroků ke kříži.

Na závěr se samozřejmě jdeme podívat do katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Byla stavěna v letech 1282–1320, v husitských válkách byla v roce 1421 vypálena a téměř 280 let zůstala v ruinách. Na přelomu 17. a 18. století byla přestavěna vynikajícím stavitelem českého baroka J. B. Santinim. V roce 1995 byla zapsána do seznamu památek UNESCO. Omezím se na dva snímky z interiéru, protože text si můžete najít na tomto blogu zde. 

Ze Sedlce vede do Kutné Hory krásná cesta podél říčky Vrchlice, která se nedaleko odtud, u Nových Dvorů, vlévá do Klejnárky. Nemohu nezmínit, že název říčky použil jako svůj pseudonym básník Emil Frída (1853–1912). Vymyslel mu jej jeho přítel, později známý lékař Josef Thomayer, když spolu ještě jako studenti navštívili na jaře rozkvetlé údolí říčky u Kutné Hory a Emil byl nádhernou jarní scenérií unesen.

Nabídka kutnohorských pamětihodností je přebohatá, a tak pečlivě zvažujeme, zda je v našich silách zvládnout vše, co jsme si už doma naplánovali. Jako první je na řadě kostel Panny Marie Na Náměti, zvaný také Matky Boží a dříve rovněž Dolní kostel. Byl založen pravděpodobně na místě starší hornické kaple v první čtvrtině 14. století a stál tehdy ještě mimo městské opevnění. Park okolo kostela byl původně hřbitovem, na němž se přestalo pohřbívat koncem až 19. století.
Ve středověku se v jeho bezprostřední blízkosti kostela nacházel středověký trh s rudou, který byl „příčinou“ jeho pojmenování. Stavba totiž byla zpočátku financována z výtěžku prodeje stříbrné rudy, která při obchodování spadla na zem a byla „nametena“ (proto „Náměť“) na hromadu. Následkem ničivého požáru způsobeného v roce 1470 úderem blesku do věže zůstalo z kostela jen obvodové zdivo, takže pozdně gotickou rekonstrukci je možné chápat téměř jako novostavbu. Pracovali na ní mimo jiné i kameníci svatobarborské huti, nejprve vedeni Matyášem Rejskem, později již vyškoleni věhlasným Benediktem Rejtem. V letech 1886–1887 byl kostel novogoticky upraven, další rekonstrukce se uskutečnila v letech 1954–1958 a poslední asi před deseti lety.

Interiéru trojlodního kostela dominuje presbytář s novogotickým oltářem, který nese pozdně gotickou archu motivů ze života Panny Marie,...

... a pozdně gotická šestihranná opuková kazatelna z počátku 16. století. Jejím autorem je patrně Wendel Roskopf, německý kameník a stavitel, který krátce působil ve zmíněné Rejtově huti. 

Kazatelnu zdobí reliéfy církevních otců Jeronýma, Ambrože, Řehoře a Augustina a dodnes je využívána při liturgii.

V přední části hlavní lodi byl v roce 1735 pohřben jeden z nejvýznamnějších českých barokních malířů, Petr Brandl. Na jeho náhrobní kámen odkazuje mramorová deska umístěná na levé straně triumfálního oblouku.

Petr Brandl (1668–1735) se narodil v Praze, navštěvoval malostranské jezuitské gymnázium a šel do učení ke Kristiánu Schröderovi. V roce 1694 vstoupil do staroměstského malířského cechu, za svá díla byl poměrně dobře placen, ale peníze většinou prohýřil a často byl zadlužen. 

Autoportrét (foto: Wikimedia Commons)

Objednavateli jeho děl byli cisterciáci, benediktini i karmelitáni a také významné šlechtické rody, jako Šternberkové, Lažanští, Černínové či Lobkovicové. Bravurně zvládal práci se světlem a využíval i metodu šerosvitu. Byl natolik slavný a vytížený, že mohl odmítat některé zakázky ve prospěch méně známých malířů. Jednu z posledních zakázek mu v roce 1725 nabídl na svém panství v Kuksu hrabě Špork, pro něhož namaloval Klanění tří králů a jeho portrét. Díky hraběti pak dostal několik zakázek od kutnohorského preláta Zahradnického, takže zase vydělával a utrácel, až mu nakonec nezbylo nic. Nějakou dobu se toulal po východních Čechách a v zimě roku 1734 se chudý a nemocný vrátil do Kutné Hory. A jen co se uzdravil, opět nezřízeně pil. Smrt ho zastihla 24. září 1735 v jedné z kutnohorských hospod.

Druhým kostelem, jehož interiér navštěvujeme, je kostel sv. Jakuba. Se stavbou se začalo mezi lety 1333 a 1336 a šlo o první kamenný kostel v Kutné Hoře. Je duchovním středem města a i v současnosti funguje jako centrum místní farnosti.

Oltář pochází z vrcholného baroka z let 1677–1678, nad ním je oválný obraz sv. Trojice od Petra Brandla:

Romantickou uličkou, podle významného měšťanského rodu zvanou Ruthardka, scházíme k Vrchlici, obcházíme zahrady pod Vlašským dvorem...

... a vracíme se na náměstí. Míříme do kostela sv. Jana Nepomuckého, vybudovaného v letech 1734–1752 v souvislosti s oslavami svatořečení Jana Nepomuckého. Výzdoba kostela je pojata jako oslava českých zemských patronů tzv. České nebe. 

V kostele se mají shromáždit zájemci o komentovanou prohlídku Kamenné kašny zevnitř – a to mě láká, neboť ač jsem kolem ní procházel nesčíslněkrát, uvnitř jsem nikdy nebyl. Před odchodem si v interiéru kostela prohlížíme výstavu obrazů kutnohorských zátiší:

Ve středověku došlo v Kutné Hoře z důvodu intenzivní důlní činnosti k narušení spodních pramenů a město mělo problémy s dostatkem pitné vody. Tento problém byl vyřešen postavením pozdně gotické kamenné kašny ve tvaru dvanáctibokého hranolu na dnešním Rejskově náměstí. Kašna zdobená bohatým dekorem kružeb a fiál patří ke skvostům pozdně gotické architektury.

Je pravděpodobně dílem stavitele Brikcího z Vratislavi, který ji postavil – hádejte kdy?

1495

Původně zastřešená kašna sloužila jako rezervoár vody, do nějž byla pitná voda přiváděna dřevěným potrubím z 2,5 km vzdáleného pramene sv. Vojtěcha u Bylan. Tímto způsobem se pitná voda do města přiváděla až do roku 1890. 

Moje zvědavost byla ukojena – tohle je pohled z vnitřku kašny

Dalším kutnohorským objektem, v němž jsem nikdy nebyl – a dnes mám možnost to napravit – je židovská synagoga. Původní synagoga stála západně od presbytáře kostela sv. Jana Nepomuckého a byla používána do doby, než ji nahradila Nová synagoga ve Smíškově ulici:

Tato nová modlitebna byla vybudována v roce 1902 podle projektu architekta Bohuslava Moravce (1860–1921), který zde zkombinoval secesní sloh s novobarokním stylem v návaznosti na protější Jezuitskou kolej. Na hlavní fasádě uplatnil svůj oblíbený motiv přečnívajících pylonů. K bohoslužbám sloužila synagoga do druhé světové války a pak ji postihl osu podobně jako jiné židovské sakrální památky. Během války byla poničena a posléze sloužila jako dílna varhanářské firmy Tuček. V roce 1947 si modlitebnu pronajala Církev československá husitská, o dva roky později ji zakoupila do svého vlastnictví a vyžívá ji dodnes. Od roku 1956 je v předsíni kolumbárium se 75 nikami. Na předzahrádce byl roku 2008 instalován Památník obětem holocaustu od sochaře Aleše Veselého.

Z původního vybavení se dochovala dlažba, dveře, okenní rámy, kliky a mosazné kování, lavice, lustry a parapet ženské galerie. V roce 1951 byla provedena celková, avšak necitlivá rekonstrukce, při níž zanikly původní ozdobné prvky hlavní fasády. V letech 2013 a 2014 bylo průčelí rehabilitováno, budově byla navrácena Davidova hvězda a původní desky Desatera. V interiéru, v ženské galerii, je výstava Dějiny Židů v Kutné Hoře, která na dvanácti dvojjazyčných panelech seznamuje s rolí Židů v činnosti stříbrných dolů, místní mincovny či podnikatelské sféře a s osudy osobností, které z této komunity pocházely.
Posledním navštíveným místem je klášter řádu sv. Voršily. Nechaly jej vybudovat voršilky, které přišly do Kutné Hory v roce 1712. Usídlily se v domě pronajatém sedleckými cisterciáky a začaly hledat vhodné místo pro novostavbu kláštera. Jednání s kutnohorským magistrátem se protáhlo a teprve po dvaceti letech se mohlo podle plánů vynikajícího barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera skutečně začít. Stavba byla založena na čtvercovém půdorysu, v jehož úhlopříčné ose měl být zbudován kostel, jehož věž architekt koncipoval jako svůj dosud největší projekt kupolovitého útvaru měla mít průměr 19 metrů. Práce probíhaly v letech 1738–1743, kdy byly z finančních důvodů zastaveny. Podle původního projektu byla vybudována pouze tři křídla klášterní budovy. Podél uličních stěn jsou za sebou řazeny jednotlivé místnosti, podél nádvoří vedou chodby. Klášter byl budován pro výchovu dívek, avšak v roce 1950 byly odsud řádové sestry vyhnány. Po roce 1989 byla budova opět navrácena řádu. Nyní zde je osmileté církevní gymnázium a sídlo Vinných sklepů Kutná Hora, s. r. o.

Nejpůsobivějším prostorem kláštera je točité schodiště, vložené do kouta mezi jižní a východní křídlo. Vrcholí střešním polopatrem s kulatými okénky a kupolí s lucernou. V nejvyšší části schodiště se zachovala původní výmalba včetně stropní fresky, znázorňující založení řádu voršilek Angelou (Andělou) Merici.
Namísto monumentálního kostela byl v letech 1898–1901 při jihovýchodním křídle zbudován pouze kostel Nejsvětějšího Srdce Páně podle projektu Friedricha Ohmanna (1858–1927), mimo jiné autora Kramářovy vily.

O Kutné Hoře se můžete dočíst na tomto blogu také zde a zde.