Svatováclavský pochod

Už po několikáté se účastním pochodu pořádaného pr KČT Praha a KČT Karlov tentokrát však vycházíme nikoli od kostela sv. Václava na Proseku, ale z Vinoře.

Cestou z domova vystřídáme postupně čtyři přesunové prostředky – vlak, metro, autobus a nakonec vlastní nohy. Start ve Vinoři je od autobusové zastávky u hřbitova. V jejím těsném sousedství stojí šestadvacátá kaplička Svaté cesty, zvaná Pakenská.

Asi by bylo na místě, abych na úvod zmínil pár podrobností. Stará Boleslav, která je naším dnešním cílem, patří k nejvýznamnějším poutním místům v Čechách. Počátkem 10. století tam byl svým bratrem Boleslavem zavražděn kníže a první český světec sv. Václav a je tam také uctíván posvátný mariánský reliéf, zvaný Palladium země české. Poutě do Staré Boleslavi ke hrobu sv. Václava se v baroku rozšířily o čím dál více oblíbené poutě k Palladiu. Vedle prostých lidí se jich účastnili i urození poutníci včetně panovníků a jejich manželek, což vedlo k myšlence vyzdobit celou trasu kapličkami, u nichž by mohli pocestní spočinout a pomodlit se. V letech 1674–1690 proto byla vybudována s přispěním předních českých šlechtických rodů a vysokých církevních hodnostářů tzv. Svatá cesta se 44 kapličkami. Dodnes jich stojí sotva polovina, některé v žalostném stavu. Pojmenovány byly podle vyobrazené Panny Marie.
Po kávě v místní cukrárně Marcipánka, proslulé výrobou atypických dortů, se vydáváme na cestu. Procházíme kolem fary, na jejíž fasádě je umístěna deska protikomunistické skupiny Horáková-Beneš,...

... úzkou uličkou kolem kostela Povýšení sv. Kříže...

... a studánky Pod křížkem s upozorněním na nepitnou vodu. 

Míjíme rybníky Malá a Velká Obůrka a po červené značce pokračujeme kolem poustevny v pískovcovém masivu...

... podél Vinořského potoka k Cukrovarskému rybníku. Za jeho hrázi absolvujeme krátkou odbočku k dvacáté deváté kapličce – Svatokřížské. Pár kroků před ní je na kůlu umístěn rámeček s perokresbou na skle, skrz který když se podíváte, máte představu, jak vypadala kaplička, když byla vymalovaná.

Blížíme se k Jenštejnu, těším se, že si vyfotím zříceninu hradu odrážející v rybníku. Pokud nebude vypuštěný, napadá mě kacířská myšlenka. Rybník vypuštěný není, ale celá hradní věž je skrytá pod lešením. Hrad se opravuje, ale je přístupný.

Za Jenštejnem, u křižovatky s hlavní silnicí stojí třiatřicátá kaplička – Římovská.

Za Cvrčovicemi přecházíme z červené turistické značky na cyklotrasu č. 8196 a ještě před Popovicemi odbočujeme po úzké asfaltce vlevo na zhruba třičtvrtěkilometrovou zacházku ke kešce u zatopeného lomu Marešovka. 

Vracíme se na cyklotrasu a procházíme Popovicemi na okraj Brandýsa nad Labem. Ulicí Výletní přicházíme na hlavní Pražskou, která nás přivádí na Masarykovo náměstí. 

Nejdříve se jdeme podívat k zámku s tím, že po jeho prohlídce se rozhodneme co dál.

Brandýský zámek patří k nejvýznamnějším renesančním památkám Čech a je místem, kde v průběhu čtyř století pobývali všichni panovníci habsbursko-lotrinské dynastie. Prvním byl císař Ferdinand I., po něm Rudolf II., která zde hostil řadu významných osobností včetně hvězdáře Tychona Brahe a matematika Tadeáše Hájka z Hájku, dalšími byli císaři Matyáš, Ferdinand III., Leopold I., Josef I. a Karel VI., jehož šestiletá dcera Marie Terezie se tu v roce 1723 seznámila se svým budoucím chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským. Roku 1743 odsud vyjížděla do Prahy ke korunovaci, stejně jako poslední korunovaný český král Ferdinand V. Císař Josef II. Brandýs navštěvoval veden vojenskými povinnostmi a ani jeho bratr, císař Leopold II. zámek nevynechal. V čase napoleonských válek měl na brandýském zámku svůj hlavní stan císař František I. a přijal tu návštěvou ruského cara Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III., aby v přítomnosti maršála císařských vojsk knížete Schwarzenberga dojednali spojenectví proti Napoleonovi před vítěznou Bitvou národů u Lipska.

Prohlídku zámku však musíme oželet, neboť v dnešní den patří církevním hodnostářům a veřejnosti není přístupný. Vracíme se tedy do centra s představou, že navštívíme jiné brandýské pamětihodnosti. Zastavujeme se před katovnou honosící se jedinečnými renesančními sgrafity. V jejím suterénu se nachází expozice věnovaná hrdelnímu a útrpnému právu, ale ani tu dnes nezhlédneme, neboť otevřeno je pouze o víkendech.

Dalším nápadem je synagoga, jejíž existence je doložena k roku 1559. Současná synagoga byla vystavěna roku 1829 po jednom z mnoha požárů. Stavitelé použili starší základy i části obvodových zdí hlavního sálu. 

Nová synagoga byla postavena jako podélná stavba, jež vedle hlavního sálu obsahuje také obecní dům, kde byl příbytek kantora, zimní modlitebna, učebna, kuchyně a vstup pro ženy se schodištěm na galerie synagogy. Hlavní sál je zaklenut nepravidelnou klášterní klenbou a je opatřen dvěma úrovněmi pravoúhlých galerií v klasicistně-empírovém stylu pro ženy a snad také pro sbor. 

Původně měla synagoga centrálně umístěné pódium pro předčítání Tóry (bima). Na sklonku 19. století byla středověká bima nahrazena pódiem se zábradlím, navazujícím bezprostředně na svatostánek ve východní stěně. V 50. letech 20. století byly galerie a svatostánek zničeny, hlavní sál byl přestropen, vybílen a synagoga sloužila jako skladiště. 

V roce 2014 byla synagoga obnovena do své původní krásy v rámci projektu záchrany židovské kultury v ČR „Deset hvězd“ a je přístupná veřejnosti jako Muzeum židovské tradice i kulturní sál. Celkové náklady vynaložené v rámci projektu Revitalizace židovských památek v ČR činí v Brandýse 25 307 000 Kč.
V patře synagogy je výstava Barokní synagogy v Čechách a na Moravě, která pomocí starých a současných fotografií přibližuje osudy těchto synagog a výsledky jejich památkové obnovy. Do nedávna se totiž tyto památky zdály být odsouzené k chátrání, neodvratné demolici a zapomnění. Po roce 1989 se však některé z nich vrátily židovským obcím, díky nemalým prostředkům obnoveny a slouží dnes kulturním a vzdělávacím účelům.

Z Brandýsa nad Labem přecházíme po mostě do Staré Boleslavi, jejíž tři hlavní kostely byly prohlášeny národními kulturními památkami. 

Bazilika sv. Václava nad starobylým podzemním kostelem sv. Kosmy a Damiána byla vystavěna z vůle knížete Břetislava a vysvěcena roku 1046. Na jeho místě stával dřevěný kostelík sv. Kosmy a Damiána, kde 28. září roku 935 (v dřívější tradici 929) došlo k bratrovraždě. Na místě události, v tzv. Vrábské kapli, je výjev umučení knížete zobrazen v pískovcovém sousoší z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Kníže Václav, jehož ostatky zde spočinuly a po třech letech byly slavně přeneseny ke sv. Vítu na Pražský hrad, se stal hlavním patronem českého národa.

Po prohlídce krypty si vystojíme druhou, ale již podstatně kratší frontu k Palladiu, které sem bylo z důvodu rekonstrukčních prací přemístěno z chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Stará Boleslav totiž není jen srdcem národní tradice svatováclavské, ale je zde také uctívána Panna Maria s Ježíškem, zpodobněná na starobylé kovové ikoně o rozměrech 19 x 13,5 cm. Tradice uvádí, že tento reliéf, vytvořený v korintské mědi a pozlacený, daroval sv. Metoděj ke křtu sv. Ludmile, která jej poté odkázala sv. Václavu. 

V dramatických chvílích po jeho zavraždění Václavův věrný sluha Podiven obrázek zahrabal do země, kde byl, snad někdy v polovině 12. století vyorán tam, kde dnes stojí chrám Nanebevzetí Panny Marie. Kult obrazu milostné P. Marie s Ježíškem, prohlášeného v době vydání Majestátu Rudolfa II. roku 1609 za ochranný obraz –Palladium České země, přiváděl do Staré Boleslavi desetitisíce poutníků. S budováním velkého, důstojného poutního chrámu pro Palladium začal v roce 1617 italský stavitel Jaccoppo de Vaccani na popud císařovny Anny, manželky císaře Matyáše. Stavba byla dokončena a vysvěcena roku 1723. Průčelí chrámu se sochami hlavních českých světců s Palladiem v roce 1749 nově vyřešil Kilián Ignác Dientzenhofer. 

Místo návštěvy chrámu lelkujeme mezi stánky,...

... na pár slov se zastavujeme u Jindřicha Holuba, starosty Pohledě, který je od roku 2007 členem Koruny české, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska a od letoška také starostou a spoluzakladatelem Spolku pro obnovu Českého království. 

Posloucháme také muziku...

... a čekáme na slavnostní odvoz relikvie sv. Václava do Prahy.

Protože do odjezdu vlaku máme ještě dost času, procházíme rozsáhlým tržištěm (aniž by nás něco extra zaujalo), vracíme se na náměstí a odcházíme na nádraží vzdálené téměř dva a půl kilometru. Míjíme barokní kapli bl. Podivena, postavenou v roce 1738 zásluhou děkana staroboleslavské kapituly Jana Křtitele Frika, snad podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. 

Podle pověsti stojí na místě, kde zemřel blahoslavený Podiven, služebník sv. Václava, který byl později zabit stejnými vrahy jako sv. Václav. Po smrti svého vládce odešel Podiven na čas do říše, ale protože Václavovým vrahům nedokázal odpustit, vrátil se a navštívil dům jednoho z vůdců spiknutí proti knížeti Václavovi. Toho probodl, avšak zpráva o Podivenově pomstě se donesla ke knížeti Boleslavovi a Podiven byl v lesích u Staré Boleslavi, kde se skrýval, objeven, zajat a oběšen. Vzhledem k jevům souvisejícím s jeho mrtvým tělem byl prohlášen za blahoslaveného a jeho ostatky přeneseny a uloženy na hřbitově u chrámu svatého Víta. 

Před oploceným areálem na severním konci Staré Boleslavi stojí na žulovém podstavci MiG 21 PFM, který sem byl instalován na jaře roku 1990 jako historický exponát letounu, který v letech 1961–2005 tvořil hlavní výzbroj československého a od roku 1993 i českého vojenského letectva. V průběhu let 1963–1972 se migy licenčně vyráběly ve firmě Aero Vodochody.

Oplocený areál jsou kasárna, která armáda využívá od roku 1891, kdy se do nově vybudovaných prostor přestěhoval z Prahy dragounský pluk č. 7 vévody lotrinského, který patřil k elitním útvarům tehdejší rakousko-uherské armády. Sloužil v něm i pozdější císař Karel I., který se zde postupem času z mladého poručíka vypracoval až na velitele pluku. Navíc tehdy v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi bydlel i se svou chotí, princeznou Zitou z bourbonsko-parmského rodu, čímž význam města ještě vzrostl. Přítomnost prestižního jezdeckého pluku výrazně ovlivňovala chod celého města, které v podstatě vojenskou posádkou žilo. Po skončení první světové války zde byl postaven dělostřelecký pluk 51, který tak doplnil místní jezdectvo. Po druhé světové válce se zde vystřídalo množství nejrůznějších vojenských útvarů a složek.