Na kolech v Trojzemí (II)

(předchozí článek Na kolech v Trojzemí I)
Dnes žádné Polsko, jedeme do Německa, do Žitavských hor!

Přejíždíme hranici a obcí Hartau pomalu a mírně stoupáme na okraj vsi Eichgraben, kde se napojujeme na modře značenou Hornolužickou horskou cestu (Oberlausitzer Bergweg). Z lesa vyjíždíme v sedle, jímž vede silnice a úzkokolejka a protéká jím Zlatý potok (Goldbach), na němž stála pila, pozdější mlýn a dnešní penzion Čertův mlýn (Teufelsmühle). 

Po silnici sjíždíme do Kurort Oybin, česky Lázní Ojvín. Okolí městečka je obklopené skalnatými hřebeny, mezi kterými vyniká skála Oybin (514 m) v podobě obrovského patrového bochníku chleba. Je na ní úžasná zřícenina hradu a kláštera, o níž se můžete na tomto blogu dočíst zde. Domy městečka se šplhají po svazích okolních kopců až k pásu lesů. V dolní části města je malé nádraží, kde končí úzkokolejka ze Žitavy. Chvíli pozorujeme zdejší hemžení a dohadujeme se, co dál. Pokračujeme do centra, zastavujeme se v uličce mezi kostelem a informačním centrem a rozdělujeme se na dvě skupiny. Ta početnější pojede do Žitavy delší trasou přes Jonsdorf, my kratší cestou přes Olbersdorf. 
Jak je v Německu zvykem, zdejší domy – hrázděné i zděné – se topí v záplavě květů, a protože jsme v lázeňském městečku, nepřekvapuje množství obchůdků, kaváren, restaurací a hotelů. Také my se před odjezdem jdeme posilnit, někteří obědem, jiní polévkou, někdo jen kávou a zákuskem.

Hotel Cafe Meier

Cesta do Žitavy je jeden dlouhý sjezd. Za olbersdorfským nádražím odbočujeme doleva s úmyslem objet po zeleně značené stezce celé Olbersdorfské jezero (Olbersdorfer See), které vzniklo zatopením hnědouhelného povrchové dolu. 

Těžba v něm byla zastavena v roce 1991 a následnou rekultivací 130 hektarů vznikl rekreační areál Freizeit-Oase s dlouhou pískovou pláží. Vzniklo zde mnoho atrakcí, které slouží turistům a k rekreaci. Kromě kempu je zde hotel, restaurace s venkovním posezením a barem, veřejný gril ve tvaru lastury, FKK pláž, hřiště pro plážový volejbal, tenisová hala, bowling, sauna, škola windsurfingu a půjčovna kol.

Objíždíme celé jezero kolem dokola, výhed na něj však je proti našemu očekávání poněkud omezený, neboť mezi stezkou a vodní plochou jsou stromy a keře.

Pohled přes jezero na Žitavu

Od jezera je to už jen pár šlápnutí do pedálů a jsme v centru Žitavy. Protože kolegové tu včera nebyli, ujímám se vedení a jedeme na náměstí.

Kola dáme do stojanů...

... a jdeme do protější cukrárny na zmrzlinu. Máme dnes zkrátka pohodový den. Vzpomínám, jak jsem tady v Žitavě byl před lety v rámci výletu z Posledního puchýře a byli jsme se podívat na skutečnou raritou – Velké žitavské postní plátno (Zittauer Fastentuch), které je v místním kostele sv. Kříže (Kirche zum Heiligen Kreuz). Jeho rozměry jsou 8,2 x 6,8 metru a je na něm devadesát výjevů, které obsahují celý biblický příběh – začínají Stvořením světa a končí Posledním soudem. Plátno se může pochlubit zajímavou historií. Městu jej v roce 1472 věnoval obchodník s kořením Jakob Gürtler. Po dvě stě let zahalovalo v období předvelikonočního půstu oltářní prostor v hlavním žitavském chrámu sv. Johannise za účelem pokání. Po několika staletích plných hádanek, nepřízně osudu a šťastných náhod bylo v červnu 1945 silně poškozené, ale zachovalé uschováno do bezpečí. Na konci druhé světové války je totiž objevili sovětští vojáci a používali jako plentu v přírodní sauně, v 90. letech minulého století bylo restaurováno švýcarskou nadací Abegg.
Také jsme tehdy byli u Květinových hodin (Blumenuhr) a zajedeme k nim i tentokrát, jsou koneckonců při cestě, nedaleko Řeznické brány (Fleischerbastei) se zvonkohrou z míšeňského porcelánu. Právě začíná hrát, když přijíždíme.

Z Žitavy už jedeme známou cestou na hranice a do kempu. Ujeli jsme 24 kilometrů.

Následující článek Na kolech v Trojzemí (III)