Další ze série vlastivědných přednášek, především na přírodovědná témata, které v zasedací místnosti radnice pořádá město Světlá nad Sázavou ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Editum.
Tentokrát botanik RNDr. Jiří Těšínský seznámil posluchače s unikátní květenou hadců v okolí Bernartic na březích údolní nádrže Švihov (známější jako Želivka). Na úvod promluvil o geologii této neobyčejně zajímavé oblasti Mgr. Marek Chvátal.
Už na jaře roku 1954 podal konzervátor okresů Ledeč nad Sázavou a Humpolec prof. A. Kobrle návrh na zřízení státní přírodní rezervace s názvem Hadce u Dolních Kralovic, trvalo však více jak padesát let než ministerstvo životního prostředí začátkem roku 2011 vyhlásilo Národní přírodní památku Hadce u Želivky. Svůj podíl na tak dlouhé prodlevě mělo jednak budování zmíněné údolní vodní nádrže, jednak výstavba dálnice D1. Obě akce měly negativní dopad především na údolí Sedlického potoka, kde přehrada zaplavila nejméně polovinu cenných hadcových skal a dálnice protnula nejcennější zbylé partie hadcové stepi. Hadce u Želivky jsou tak nyní tvořeny několika oddělenými lokalitami. Tvoří je výslunné svahy s vystupujícími skalkami a četnými sutěmi s jihovýchodní až jižní expozicí s typickou štěrbinovou vegetací hadcových skal a drolin.
A co jsou to vlastně hadce, podle nichž se přírodní památka jmenuje? Hadec neboli serpentinit je unikátní hornina vzniklá metamorfózou v průběhu horotvorných pochodů za mimořádně vysokých teplot a tlaků. Její vznik je spojován především s vrásněním v důsledku kolize dvou zemských desek. Termín serpentinit zavedl v roce 1823 Alexander von Humboldt podle latinského názvu serpens (had). Tato označení odráží velmi tmavou, černozelenou barvu horniny, která se na jaře rychle prohřívá a studenokrevným živočichům usnadňuje probírání ze zimní strnulosti. Proto se na hadcích s oblibou soustřeďují ještěrky a hadi. Průvodním znakem hadců bývá to, že na ně bývají navázány žíly s rudami těžkých kovů, zejména mědi, niklu, kobaltu a chrómu. Chemické vlastnosti hadců mají zcela zásadní vliv na rostlinstvo. Hadce nejsou pro rostliny pohostinným půdotvorným substrátem, neboť obsahují nadbytek hořčíku, který způsobuje brzdění růstu. Pro mnoho běžných rostlin jsou tyto horniny jedovaté. V průběhu historie působily v krajině jako jakýsi filtr – na hadcích nebyly zdaleka tak silné konkurenční tlaky jako na nehadcových horninách, v důsledku čehož se na nich snadněji uchovávaly relikty (pozůstatky) ze starších migračních vln. Rostliny s menším potenciálem dálkového šíření mohou tvořit na hadcových ostrůvcích endemity. Celá vegetace má tedy poněkud odlišný ráz, označovaný jako hadcový fenomén. Tento efekt nápadně odhalují už dřeviny – ve středoevropských podmínkách je na hadcích nejčastějším stromem borovice, daří se i dubům, zatímco buky, habry, javory nebo lípy jsou na hadec velmi citlivé.
Poměrně velký a těžký kus hadce nechal dr. Těšínský kolovat a s pomocí dataprojektoru seznámil posluchače i s ostatními místy v České republice, kde mohou najít hadce a hadcovou vegetaci: ve Slavkovském lese na Mariánskolázeňsku, v jižních Čechách v okolí Křemže, u Chotěboře, na Moravě u Mohelna (Hadcová step u Mohelna patří u nás k nejznámějším rezervacím vůbec, její oficiální ochrana byla vyhlášena již v roce 1933) a na severní Moravě mezi Šumperkem, Hanušovicemi a Starým Městem pod Sněžníkem.
Předmětem ochrany v Národní přírodní památce Hadce u Želivky jsou vzácné a ohrožené druhy rostlin, jako například mochna Crantzova a kuřička Smejkalova, které patří mezi kriticky ohrožené, dále mochna hadcová, pomněnka úzkolistá, hvozdík kartouzek hadcový či chrastavec rolní hadcový.
V závěru přednášky dr. Těšínský představil ze svých bohatých herbářů několik listů s rostlinami rostoucími na hadcích a pozval účastníky besedy na tematickou vycházku, která v sobotu 15. září na přednášku úzce naváže.
Žádné komentáře:
Okomentovat