Za dvěma lezeckými keškami_________ ____________v Chřenovicích-Podhradí

Po delší době došlo k plánovanému výletu s horolezeckou výbavou pro kešky obtížnosti pět a čtyři a půl

Tu první ne nadarmo pojmenoval její owner Lezka, neboť k jejímu odlovu je potřeba kompletní lezecké vybavení. Dá se k ní totiž dostat buď standardním lezením za použití postupového jištění, nebo slaněním pomocí borháku nebo borovice. Keška se nachází na zajištěné skále 30 metrů vysoké, podle hintu v horní třetině skály na široké polici, po níž se dá asi dva metry volně chodit. 
Auto necháváme na levém břehu Sázavy pár metrů za lávkou. Když přicházíme k úpatí skály a moji dva spolukeškaři vidí několik cest klasifikace 5 a 5+, rázem jsou rozhodnuti vylézt ke kešce odspodu. Já, který nemám ani základy horolezectví, se spokojím se slaněním shora a myslím, že i to bude pro mě adrenalinová záležitost.
Sleduji přípravy obou lezců i jejich cestu vzhůru, fotím a nijak neteskním nad tím, že je nemohu následovat. Nijak mě to neláká. 

Skálu musím obejít přes chatovou osadu ležící u potoka Jestřebnice. Podle jejího názvu Klondajk, zjevně inspirovaném Divokým západem či spíše zlatou horečkou, soudím, že původně šlo o osadu trampskou. 
Prudkým svahem stoupám zezadu na skálu, kam se po prvním lezci již blíží i lezkyně. 

Pohled dolů je úžasný a zároveň poněkud odstrašující – zvláště když po chvíli projíždí po kolejích vlak. 

Opět udělám pár fotek a pak nastává moje chvíle. Upravuji si sedák, navazuji se na lano a s pomocí kolegy se pomalu spouštím dolů. 

Na zmíněné polici se zastavuji a hledám kešku – podle hintu „domeček larvy chrostíka“. Není to velký problém (ostatně před chvílí již našli oba moji předchůdci), a tak ji po zalogování vracím na místo a pokračuji v sestupu. 

Zakrátko stojím pod skálou a konstatuji, že to zdaleka nebylo tak obtížné, jak se mi nahoře zdálo.
Když jsme dole všichni tři, balíme horolezecký cajk a šplháme zalesněným svahem ke druhé kešce. Podle nedaleké obce Obrvaň, dnes místní části Ledče nad Sázavou, se jmenuje Skály Wobrwanské a má obtížnost 4,5. Ve skutečnosti je sestup ke kešce méně náročný, než u té minulé, nicméně na lano se pro jistotu vážeme.
Nápovědu si owner zrýmoval:
          Na kmeni borovém první znak uhlídáš,
          tam provaz upevníš a hned znak druhý máš.
          Pod kmenem borovým, kde druhý znak tajný, 
          třetí znak objevíš, na římse skalní.
Všechny tři znaky sice nenalézáme, kešku však ano a to je hlavní. 

Balíme lano a stoupáme po skalnatém hřebínku na lesní cestu. Záhy přicházíme na červenou turistickou značku, která nás přivádí do osady Klondajk. K autu se vracíme spokojeni s odlovem dvou náročnějších kešek a cestou domů máme v úmyslu zastavit se ještě pro jednu tradičku. Nachází se v lokalitě U Trejbu, o které se můžete na tomto blogu dozvědět víc zde.