Za Santinim do Kutné Hory

Letos došlo ke spojení dvou akcí Jarního putování se sv. Jakubem, které pořádá Hlízovský unikátní spolek, a Putování za Santinim, jež organizuje KČT, oblast Vysočina za podpory KČT, odbor GeoCesty Štoky a Spolku Putování za Santinim

Trasa je v podstatě shodná s tou, kterou jsme vloni a předloni absolvovali při DP Za malínským křenem, jenom s několika malými rozdíly. Start není v Kutné Hoře, ale v Hlízově, stoupá se na Kaňk a na Velký Kuklík se jde přes Gruntu, ovšem kostel Nanebevzetí Panny Marie je z důvodu rekonstrukce nepřístupný. Pokračujeme kolem sochy Bezhlavého Jana a přes Sklenářův dolík přicházíme na okraj Kutné Hory, kde čirou náhodou objevujeme příjemné posezení v hospůdce Barbora kempu na křižovatce ulic Růžová a Tyršova. 

Abych se tedy neopakoval, dovolím si zkopírovat část článku z webových stránek Martina Pluhaře, hlavního pořadatele celého seriálu Putování za Santinim (fotky – kromě kostnice – jsou ovšem moje):

„Mimořádnost této akce vidím především ve spolupráci s Jitkou a Jirkou Šimkovými a jejich Hlízovským unikátním spolkem a ve spojení santiniovského putování se svatojakubským putováním, resp. s jejich akcí Jarní putování se sv. Jakubem. Hlízovský spolek jsem poznal v roce 2017, kdy jsem navštívil druhý ročník tohoto pochodu, tenkrát ještě v plenkách zabaleného. Jenže už tehdy mě svatojakubské pochodování duševně vcuclo – překvapil mě mimořádný rozsah doprovodného programu, který prostě nebylo pěšímu návštěvníkovi umožněno za jeden den zvládnout. 

Proto jsem vůbec nepochyboval, na koho se obrátit při plánování santinovského zastavení v Kutné Hoře-Sedlci. A bylo mi velkým potěšením, když Šimkovi nabídku přijali prakticky obratem. O jejich schopnostech jste se ostatně mohli přesvědčit právě teď a tady na vlastní oči a nohy🙂. Už jen nabídka návštěvy katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele a hřbitovního kostela Všech svatých s kostnicí za symbolické vstupné je pořádným majstrštykem, který ovšem dokázali ještě překonat, a sice otevřením konventu kláštera v soukromých prostorách tabákové firmy Philip Morris – což považuji za mimořádný počin, zvlášť o víkendu ... a navíc se vstupem zcela zdarma. No a odpolední koncert sopranistky Jany Veberové v katedrále pak byl luxusní pralinkou dnešní barokní bonboniéry v dárkovém balení! 

Trasy pochodu z Hlízova vedly lesem přes vrchol Kaňk s rozhlednou a pochodníky čekala mnohá milá zastavení – otevřený kostel sv. Vavřince v obci Kaňk, tematický program v centru Mozaika, přírodovědný program spolku Denemark (ten si návštěvníci moc chválili!) a tradiční oblíbené výtvarné dílničky. Před katedrálou se pak malí i velcí vyřádili při výtvarných činnostech sochařky Vlasty Samohrdové a podíleli se na vzniku pamětního uměleckého díla. 

Průběžný start a cíl v Sedlci před katedrálou jsme dle propozic měli naplánovaný od 10:00. Dorazili jsme sem však už o půl deváté a už tu na nás první nedočkavci čekali. Od toho okamžiku až do páté odpolední jsme byli prakticky neustále v obležení. Největší nápor nastal v odpoledních hodinách, když „náměstíčko“ před katedrálou zaplavili z tras se vracející turisté a dětičky se daly do malování. Putování za Santinim oficiálně ukončujeme v 17:00, ale obvykle zůstáváme v prostoru cíle ještě tak o hodinu déle. Většinou se někdo zdrží, a tak máme konečně trochu času si v klidu popovídat. A tak se stalo, že poslední navrátilce z trasy jsme „odcílovali“ v 18:30 – maminku s děckem v krosně a s kamarádkou. Prý v tom dnešním horku a s patnáctikilovým neposedným závažím absolvovaly dvacetikilometrovou trasu. Samozřejmě bez jakýchkoliv zkušeností a představy, co to bude obnášet🙂. Byl jsem z jejich výkonu natolik paf, že jsem se nerozpakoval vypakovat z auta zarovnaný úřad, orazítkovat jim cíl a odměnit je diplomem. A obdarovat céwégéčkem (= geocachingovým suvenýrem), protože se z nich navíc ještě vyklubaly příležitostné geokešerky🙂.

Účastníků pochodu se startem v Hlízově bylo rekordních 638, účastníků pochodu se startem v Sedlci 45, pořadatelů Jarní putování se sv. Jakubem 20 a pořadatelů Putování za Santinim pět. Do kostnice a katedrály zavítalo s účastnickými listy více než 600 návštěvníků. Dle vyjádření zástupců Římskokatolické farnosti Kutná Hora-Sedlec a firmy Philip Morris ČR byl průběh návštěv památek velice klidný a pohodový. Dovolím si citovat: „Vaši účastníci jsou přesně takoví, jak je popisujete, vděční, zvídaví a kultivovaní. Více takových!“

To je ocenění, kterého si vážíme a za které vděčíme vám všem, kteří nám projevujete stálou přízeň a zájem o Santiniho památky! Protože vnímat kulturní hodnoty se člověk musí umět naučit – a vy patříte mezi ty, kteří tuto schopnost mají!“

*  *  *

Hlavní atrakcí je samořejmě návštěva unikátní památky UNESCO – katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory, konventního chrámu bývalého nejstaršího cisterciáckého opatství v Čechách, založeného roku 1142.

V letech 1290 až 1320, kdy došlo k ekonomickému růstu cisterciáckého kláštera díky rozvoji dolování stříbra na jeho pozemcích, byl na místě původního románského chrámu vystavěn nový gotický. Jeho původní podoba se však nedochovala, neboť v roce 1421 byly klášter i chrám vypleněny a vypáleny husitským vojskem. Až v roce 1700, za opata Jindřicha Snopka, došlo k obnově chrámu. Autorem první etapy obnovy byl jihlavský architekt Pavel Ignác Bayer, který provedl statické zajištění a přisuzuje se mu i koncepce pětilodního uspořádání chrámu. Na přelomu let 1702 a 1703 se Bayerovým nástupcem stal geniální, tehdy teprve pětadvacetiletý Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723), kterého Snopkovi zřejmě doporučil zbraslavský opat Wolfgang Lochnher, Santiniho první cisterciácký zákazník. 

Santini zde realizoval své ideje barokní gotiky. Jeho dílem je nejen originální řešení hlavního průčelí s předsíní, ale celková úprava interiéru s mimořádně působivou klenbou hlavní lodi, polygonálního presbytáře a ramen příčné lodi (tzv. transeptu). 

Santini zde použil dva světově unikátní samonosné stavební prvky – kopulovitou klenbu zvanou česká placka a točité schodiště bez středového sloupu:

Klenba byla dokončena v roce 1705 a o tři roky později byl kostel znovu vysvěcen. Jeho vnitřní délka je 87 m, šířka 29 m a výška klenby 28 metrů. Sochařské práce provedl Matěj Václav Jäckel (1655–1738), většina originálů těchto soch je nyní umístěna v prostoru chrámu. 

Bez zajímavosti není také doložená účast architektova bratra, kameníka Františka Jakuba Santiniho. Obnovený chrám byl v roce 1708 vysvěcen, avšak už za necelých osmdesát byl za panování císaře Josefa II. v roce 1784 sedlecký klášter zrušen a jeho majetek vydražen. Z chrámu se stalo skladiště mouky a v budovách kláštera byla v roce 1812 zřízena tabáková továrna, která je dnes majetkem koncernu Philip Morris. K církevnímu užívání byl chrám navrácen v roce 1806.

V roce 2001 započala rozsáhlá rekonstrukce zařazená do Programu záchrany architektonického dědictví ČR. Kromě statického zajištění, které bylo stěžejní, bylo provedeno mnoho dalších tesařských, klempířských, kamenických prací, restaurování omítek i výmalby a také rekonstrukce interiérů. Celkem bylo během osmi let proinvestováno přes 70 mil. korun, z toho více než 30 mil. korun z prostředků farnosti Kutná Hora-Sedlec. 24. října 2009 byla katedrála biskupem Dominikem Dukou znovu vysvěcena. Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO však byla zapsána již roku 1995.

Katedrála má přístupné první podkroví, jímž je možné vystoupit na kůr západního průčelí, což dává ojedinělou možnost obdivovat dílo starých řemeslníků. Pro cisterciácké stavby je typická chudá výzdoba, přesto naleznete v interiéru katedrály cenný barokní mobiliář – například obrazy Petra Brandla, Michaela Leopolda Willmanna, Jana Krištofa Lišky a dalších. Chrámová klenotnice ukrývá jeden z nejvzácnějších klenotů střední Evropy – Sedleckou monstranci:

Byla ukryta před husity, ve středověku zazděna do zdi chrámu, poté náhodně objevena, v průběhu času chráněna kutnohorskými trezory, umístěna mezi exponáty Národní galerie a v roce 2011 konečně navrácena katedrále. Podle posledních poznatků se jedná o nejstarší dochovanou gotickou monstranci na světě – vyrobenou před rokem 1400 v parléřovském stylu.

*  *  *

Samozřejmě, že při návštěvě Sedlce nemůžeme vynechat hřbitovní kostel Všech svatých vystavěný ve 14. století jako karner – patrová sakrální stavba s kostnicí v podzemí. Po morové ráně roku 1318 bylo na zdejším hřbitově pochováno na 30 tisíc zesnulých, dalších 10 tisíc mrtvých pojal hřbitov během husitských válek. Po zrušení hřbitova na konci 15. století byly exhumované kosti uloženy vně i uvnitř podzemní kaple, kde je poloslepý sedlecký mnich v roce 1511 seskládal do velkých pyramid. Na začátku 18. století byl kostelík upraven v souvislosti s celkovou obnovou kláštera podle koncepce opata Snopka a architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Stavbu bylo nutné staticky zajistit, proto Santini stavbu vzepřel přístavbou západní předsíně a mezi věže západního průčelí vestavěl štít, v němž stojí Panna Marie Immaculata (Neposkvrněná) od Matěje Václava Jäckela z roku 1709. Ve stylu svého specifického architektonického projevu zvaného barokní gotika upravil i interiér, včetně návrhu výzdoby z kostí i dalších doplňků jako např. řezaných korun nad pyramidami, fiál apod.

Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i sedlecký a hřbitovní kostel se dostal do držení rodu Schwarzenbergů z Orlíka. Jejich stavební mistr František Rint z České Skalice byl v roce 1870 vyzván, aby se podílel na opravě a novém uspořádání kostnice. Se čtyřmi členy své rodiny pracoval na mimořádně nápadité výzdobě tři roky. Kosti namáčel do chlorového vápna, čímž je vybělil a dezinfikoval. Zrušil původní menší pyramidy kostí, přerovnal je do čtyř rozměrných a nad nimi zavěsil čtyři koruny symbolizující nebeské království. Sestavil z kostí majestátní lustr (celková hmotnost 150 kg, počet kostí 1 041 ks), girlandy, monstrance, poháry...

... a především velký erb rodu Schwarzenbergů, tehdejších majitelů sedleckého panství: 

Protože jakékoliv pořizování fotografií v prostorách kostela Všech svatých s kostnicí není z důvodu zachování piety povoleno, využíváme možnosti publikování snímků nabízených ke stažení na webu římskokatolické farnosti Sedlec.

*  *  *

Od roku 2014 probíhá rozsáhlá rekonstrukce jednak z důvodu naklánění stavby způsobeného nedostatečnou únosností zeminy, na které je založena, což je problém, který se snažil vyřešit už Santini, jak je zmíněno výše. Druhým závažným problémem objektu byla vlhkost konstrukcí způsobená chybějící izolací stěn i podlahy a kondenzací vlhkosti v důsledku promrzání plochých střech teras.

Opravy začínaly doplněním krovu novými trámy, výměnou části klempířských prvků a položením nové krytiny z břidlice, následovala obnova teras a restaurování kosterní výzdoby v interiéru dolní kaple komplikované tím, že se s ohledem na návštěvnický provoz se muselo provádět až po zavírací době, tedy večer a v noci. V letech 2017 a 2018 probíhalo odvlhčení zdiva kostnice vytvořením odvodňovacích a provětrávacích kanálů po obvodě celého objektu, záchranný archeologický výzkum a pokračovaly práce v interiéru. V následujících letech pokračovaly práce na zajištění statiky rozšířením stávající základové konstrukce podezděním z opracovaných kamenných kvádrů, a byla zahájena demontáž první pyramidy, kdy bylo kostmi naplněno 1500 krabic. Byla obnovena původní Santiniho štuková výzdoba a obnovena schodiště při vstupu do dolní kaple a jižní barokní schodiště do horní kaple. V červenci 2022, po třech letech od rozebrání první kosterní pyramidy, došlo k jejímu opětovnému sestavení. 

Celková výše investovaných prostředků od započetí prací činí více než 90 miliónů Kč.